Ronaldova cesta za snem
Cristiano Ronaldo a jeho cesta za snem, díl druhý. A gól číslo 4.
Otřel pot z čela, zhluboka vydechl a jen na chvíli se usmál. Druhý schod zdolán, jde se dál! Cristiano Ronaldo, tahoun fotbalového Portugalska, si včera krátce před čtvrtou hodinou odpoledne odškrtl další dílčí úkol při nejtěžší misi své kariéry.
Maroko poraženo 1:0. Jeho gólem ze čtvrté minuty. Už čtvrtým během dvou utkání na turnaji, což znamená vedení v tabulce kanonýrů.
Pro každého druhého důvod ke stoprocentní spokojenosti, ale Ronaldovi tenhle stav zdaleka nestačí. Chce víc. Mnohem víc. Můžete na to koukat jinak, ale Ronaldo má v hlavě, že nikdy nezažil velký turnaj, který by byl zcela podle jeho představ.
Možná si zaťukáte na čelo a připomenete předloňské Euro. Tam přece jako portugalský kapitán dosáhl maxima: zvedl nad hlavu pohár a pověsil si na krk zlatou medaili.
Jenže tohle zlato nebylo podle Ronaldova gusta.
Nevysnil si finále, ve kterém po dvaceti minutách odkulhá s pochroumaným kolenem. Chtěl hrát hlavní roli na trávníku, ne v technické zóně, odkud po zbytek zápasu tým koučoval emotivněji než trenér Fernando Santos. Takový je a jiný už nebude. Chce být vždy v centru pozornosti, rozhodovat zápasy krásnými góly, slavit je svou typickou pyšnou pózou u rohového praporku.
A když to tehdy před dvěma lety v Paříži nebylo možné, toužil zápas co nejvíc ovlivnit aspoň jako nehrající kapitán.
Ale nebyl to závěr, který by si přál. Proto mu ani na chvilku neblesklo hlavou, že by reprezentační kariéru po historickém úspěchu zabalil. Věřil a věří, že se dočká ještě jedné, nejcennější možné trofeje.
Tu šanci letos zcela jistě má a dělá všechno pro to, aby ji využil.
Tak jako včera proti Maroku. Ve čtvrté minutě si ve vápně chytře počíhal na centrovaný míč od Moutinha a na milisekundu přesně odhadl moment, kdy se má odrazit a skočit hlavou mezi dva bránící hráče. Trefil přesně.
Umění, za kterým stojí tisíce hodin dřiny a které ovládají jen ti nejlepší. Dokonale načasované zakončení zařídilo Portugalsku vedení 1:0, které vydrželo až do konce.
S velkým štěstím, to je třeba dodat. Maročané podruhé v řadě předvedli snaživý výkon, ale stejně jako proti Íránu se hrozivě trápili v zakončení. Nebýt toho, nekončil by pro ně turnaj po základní skupině a Portugalci by naopak mohli mít větší starosti s postupem dál.
„Nehráli jsme dobře s míčem, nebyli dost rychlí. Nemůžu tým za moc věcí pochválit,“mračil se po zápase trenér Santos. „Vyhráli jsme díky gólmanovi, který soupeře vychytal.“
Jistě, brankář Rui Patrício se činil a hlavně fantastickým zákrokem proti hlavičce Bilhandy tým zachránil. Ale titulky zase stejně patří Ronaldovi, který chvílemi působí, jako by byl v poli na vše sám.
Portugalsko nemá tým poskládaný z hvězd, kanón z Realu Madrid nad všemi jasně ční. V jeho případě ale existuje vzácné pojítko mezi egem a týmovým duchem: Ronaldovo solitérství mužstvu prospívá.
„Jsem nejlepším hráčem historie. Se vším respektem k ostatním nikdy jsem neviděl lepšího fotbalistu než sebe,“prohlašoval během sezony v rozhovoru pro časopis France Football. „Jasně, vím o Neymarovi, vím o Messim, ale říkám vám: Nikdo není tak kompletní hráč jako já.“
Když takhle mluví, zní jako náfuka. Jenže i tohle zdánlivé kasání je příkladem toho, jak Ronaldo umí všechen tlak vztáhnout na sebe na hřišti i mimo něj. Slabším spoluhráčům tím ulehčuje situaci a v rozhodujících chvílích je zachraňuje geniálními momenty.
Tak jako na startu turnaje hattrickem při remíze 3:3 se Španělskem. Tak jako včera proti Maroku.
Proto se chce věřit tomu, že i se slabším týmem může dokázat to, co si přeje nejvíc: vyhrát mistrovství světa. A být u toho v hlavní roli.