Evropou kráčí kontrarevoluce

Naivní je idealistická představa, že importem chudých mas uprchlíků pomůžeme jim i sobě. Proti ní se v Evropě vzedmula kontrarevoluční vlna, která postupně ovlivňuje země Unie.

Pevně v kontrarevoluci doufám, ale co platí dnes, nemusí platit zítra. Politický vítr se v západní Evropě obrací a spor o míru migrace je na pořadu dne. Itálie řekla „dost!“a poprvé donutila nevládní organizace „záchranářů“svůj lidský náklad, složený převážně z mladíků subsaharské Afriky, vyložit ve Španělsku. I tamní úřady přitvrdily a oznámily, že „uplatní kritéria politického azylu“. Ta už půlstoletí platí jen na papíře a miliony přistěhovalců žijí v západní Evropě, přestože diskriminaci ani pronásledování neprokázaly.

Španělská ministryně práce Magdalena Valerio Cordero varovala: „Ať si nikdo nemyslí, že jde o precedent, EU by měla změnit svou imigrační politiku.“Italský ministr vnitra Matteo Salvini má na krku nemožný úkol deportovat půl milionu odmítnutých či neregistrovaných přistěhovalců.

Itálie se totiž stala obětí Dublinských dohod, nemohla nápor migrantů zvládnout a po uzavření hranic na severu je nemá kam poslat. Polovina států, odkud přišli, je zpátky nevezme. Nápad, že by si dnes mohl nějaký politik ve jménu solidarity dovolit přijmout desetitisíce běženců, je absurdní. Způsobil by politickou krizi a za rok by antiimigrační strany ovládly europarlament. I třetí velká koalice Angely Merkelové se nachází v krizi kvůli hranicím.

Ministr vnitra z koaliční strany CSU navrhl kontrolovat migranty přímo na hranicích. Protiuprchlická Alternativa pro Německo by totiž mohla připravit jeho partaj o nadpoloviční většinu hlasů v nadcházejících bavorských zemských volbách, pokud se ostře vůči imigrační politice oslabené kancléřky nevymezí. Po vraždě čtrnáctileté židovské dívky odmítnutým iráckým azylantem se stala německá veřejnost mnohem citlivější na neschopnost vlády zařídit deportace.

Největší průlom do jednotné fronty však způsobil rakouský kancléř Sebastian Kurz. Spáchal nemyslitelné, koalici s antiimigrační stranou Svobodných. Zpřísnil azylové podmínky, sociální dávky podmínil znalostí němčiny a určil roční strop 30 000 pro příjem uprchlíků. Zakázal i financování mešit z ciziny. Rád by během předsednictví Unie reformoval její migrační politiku a zavedl omezené přijímání azylantů přímo v Africe. Mnozí v něm vidí naději na udržení tradičních stran u vlády. Na záchranu Rakouska je však možná už pozdě, 19 procent lidí má imigrační původ, z toho je 800 000 muslimů.

Kurz jistě v Bruselu narazí. Salvini proto jako první vládní politik v Evropě nepřímo poukázal na fakt, že Unie není řešení, ale problém: „Místo pašeráků k nám dovážejí běžence neziskovky.“A mohl dodat – loví je pár desítek metrů od pobřeží Afriky. Není tajemstvím, že tyto humanitární organizace do jisté míry financuje EU. Nápadně se také zvýšila aktivita nadšenců povzbuzujících chudé z celého světa, aby hledali živobytí v Evropě. Vydatně jim pomáhá Frontex, pohraniční stráž EU. Ta migranty nevrací na africké pobřeží, ale importuje. Zvláštní je ta utopická víra v globální svět bez hranic a ještě podivnější, že se týká jen Evropy.

Mladí aktivisté nalézají v touze pomáhat cizím lidem v nouzi smysl života. Vytrhli jedinou ctnost z kontextu protichůdných ctností a povinností, píše Douglas Murray v knize Podivná smrt Evropy. Nechtějí vědět o nerovném kulturním a civilizačním vývoji lidstva, o komplikacích charitativní práce, o cestě do pekla dlážděné dobrými úmysly. Popletla je nejspíš ideologie lidských práv a univerzální etika. Kdo by si nepřál, aby si byli lidé rovni před zákonem, ale rozumem, vzděláním a morálkou si rovni nejsou a platí to i o kmenech a národech.

Australští domorodci dodnes žijí ve starší době kamenné, Afričané často v kleptokratických státech plných kmenových třenic a Arabové se ve vztahu k ženám pohybují v raném středověku. Naivní je idealistická představa, že importem chudých mas pomůžeme jim i sobě. Fanatikům špatně pochopeného humanismu nelze vysvětlit, že příliš velká imigrace rozvrátí nejen soudržnost a demokracii, ale zničí i evropský civilizační blahobyt a sociální stát. Proč nestačí pohled na převážně muslimské čtvrtě jako bruselský Molenbeek nebo pařížské Saint-Denis, ta zjevná svědectví neintegrace.

Protože nepočetná sekta utopistů má své intelektuální mozky na univerzitách a souhlasí s nimi i hlavní politický proud včetně EU. Od potřeby levné pracovní síly došli k názoru, že je zapotřebí vymírající populaci Evropanů vyměnit. Většinu, která nesouhlasí se ztrátou tradičního domova a s dovezenou kriminalitou, počali cenzurovat. Vyvinuli ohromné úsilí, aby popřeli očividnou zkušenost bludnou sítí teoretizujících argumentů.

Komisař pro migraci Dimitris Avramopoulos loni v prosinci napsal: „Migraci nelze zastavit. Za minulý rok zajistila EU pobyt 700 000 uprchlíkům a je to naše morální povinnost i nezbytná ekonomická a sociální potřeba stárnoucího kontinentu. Migranty, mobilitu a pluralismus musíme uznat jako normu naší politiky. K zajištění migrační politiky je nutno změnit kolektivní myšlení Evropy.“

Neuvěřitelná ideologická zaslepenost. Proč je nutné přijímat miliony analfabetů včetně problémů s kriminalitou a islámem? I kdyby měli příchozí vysoký potenciál IQ, těžko jej rozvinou v chudinských ghettech. Kdyby si politici dělali starost s vymíráním populace, přemýšleli by, jak umožnit rodinám levnou hypotéku, aby si pořídily další dítě. Chvalme hranice, které tak nenávidí šéfkomisař Juncker, prý „nejhorší vynález, jaký kdy politici vymysleli“. Pomezí států je často prastaré, etnicky a kulturně vymezené a nevymysleli je politici. Je naší jedinou obranou před ztrátou domova. Sláva vlasti, že se o nich vede veřejná debata.

Pomezí států je prastaré a kulturně vymezené, je naší jedinou obranou před ztrátou domova.