Mluvím jako v hospodě, říká expert Zelenka
Fotbalový hlas z televize
Kdybyste se náhodou v minulých dnech procházeli po Rudém náměstí, mohli jste ho zahlédnout. Nebo na nekonečné promenádě kolem řeky Moskva. Tam taky opálený cyklista jezdil a na horském kole se opatrně vyhýbal fanouškům. U Puškinova památníku ho zastavila parta zvědavých Nigerijců a hned se vyptávala, odkud je. „Z Česka. Ale na čempijonátu nekopu,“smál se.
Luděk Zelenka, bývalý ligový střelec, je na mistrovství světa v jiné roli. Pomáhá glosovat zápasy pro Českou televizi.
Co vás to napadlo jezdit na kole?
Zaprvé se musím hýbat, a kdybych šel v hotelové tělocvičně na běhátko, tak bych jim ho asi rozšlápnul. Kolo je ideální. Dvě hodinky si zajezdím a ještě poznám město. S fotbalem jsem byl v cizině xkrát, ale poznal jsem maximálně hotel a stadion. Teď šlapu a Moskva mi hned připadá bližší.
Azbukou vládnete?
Ideální to není, ale oprášil jsem ji rychle. Vždyť já z ruštiny maturoval. Když začínala sametová revoluce, byl jsem v ulicích. Teda v libereckých ulicích.
Klíče cinkaly?
Musím se přiznat, že jsem byl za školou. Se spolužačkou na kafi. Najednou kolem procházela soudružka učitelka se třídou a vytřeštila oči: „Luďku, co tu děláš?! Vždyť jsi nemocný!“Hrál jsem maroda, tak povídám: „Promiňte, jdu právě z lékárny.“A ona: „Tak pojď, stávkujeme!“
Zamluvili jsme tu ruštinu.
Na známku si nevzpomenu, ale šlo to. Na základní škole jsme měli přísnou učitelku, která nás nadrtila. Nic nám neodpustila a já z toho při maturitě těžil.
Teď těžíte z čeho, když Jaromíru Bosákovi pomáháte komentovat zápasy na mistrovství světa?
Hlavně ze zkušeností. Aspoň teda myslím, protože jsem něco odehrál. V podstatě bych mohl jenom popisovat situace, které vidím. Ne vyprávět omáčky okolo, kolik kdo dal gólů a co má v kariéře za sebou. Prostě bych se měl vcítit do kůže hráčů a vysvětlit, proč přihráli zrovna doleva, proč faulovali, proč se jim nepovedla střela. Ale nechci to Mírovi kazit, tak si sháním informace, kde se dá.
Kde třeba?
Neumím pořádně anglicky, na to mám pomocníky. Jsou to nadšenci, které jsem požádal, jestli by mi nepodali pomocnou ruku.
Kdo to je, jestli se můžu zeptat?
Kamarád z Karlových Varů, který je do fotbalu zažraný. A můj nejstarší syn Adam, ten mě zásobuje nejvíc.
Jak?
Má instrukce: „Hele, vůbec mě nezajímají české zprávy, ale informace zvenku.“Takže Adam surfuje na internetu a posílá zprávy.
Vy máte ještě čtyři děti z druhého manželství. Neposlouchají ve škole narážky, co to ten táta v Rusku povídá?
My bydlíme v malém Liberci a tam mi to přijde, že je nálada celkem prozelenkovská. Asi tak, jako je Moskva proputinovská. Ale musím přiznat, že menší děti mistrovství moc nežerou. Manželka je do fotbalu nijak zvlášť netlačí a vlastně u nás doma se na fotbal ani nekoukáme. Když si ho vysloveně nevyprosím, protože je to moje práce, tak mám smůlu.
Když vyrážíte na stadion komentovat zápas, máte trému už v moskevském metru?
Tam ještě ne. Ale na stadionu už mi šrotuje v hlavě, co by se hodilo říct. Míra Bosák bývá pintlich, proto patří k nejlepších komentátorům v republice. Jenže aby mohl být skutečně dobrý, nesmí ho nikdo, čili ani já, rozhodit. To mě tlačí k větší přípravě. Aby rozdíl mezi jím a mnou nebyl zase tak propastný.
Doplňujete se dobře. Aspoň takové mám zprávy z Česka.
To rád slyším. Už jsem byl před dvěma lety na Euru, takže jsem věděl, do čeho zhruba jdu. Že je to hektika, na tribuně neslyšíte vlastního slova, sledují vás hordy fanoušků. Ale tohle je ještě o úroveň výš. Že jsou tu týmy a hráči, které jsem nikdy neviděl. Komentovat hvězdy z největších klubů je celkem rutina, všechny znáte, ale zkuste si najít informace ze Saúdské Arábie a z Peru.
Jaké jsou reakce od kamarádů?
Potěšující, ale nemůžu je považovat za objektivní. Nejdůležitější je můj pocit. A ten kromě prvního zápasu Ruska se Saúdskou Arábií mi napovídá, že to Mírovi nekazím.
Vím, že se nebojíte mluvit, ale jak to děláte, že se vám v éteru nikdy netřese hlas?
Občas jo, to bych kecal. Držím se dobré rady: Buď svůj, buď autentický, spontánní. Jako když mluvíš s kamarády v hospodě. Mám navíc výhodu, že nemusím používat úplně spisovnou češtinu.
Mimochodem, nenapadlo vás během šampionátu, jaké by to bylo, kdybyste mohl od monitoru seběhnout tam dolů na hřiště?
Ne, takové myšlenky mám v sobě potlačené, to je pryč. Čtyřikrát jsem byl v širší nominaci, ale za mých časů hrávali Koller, Šmicer, Baroš, Lokvenc. I když jsem dával deset gólů za sezonu, nemohl jsem jim konkurovat. A dneska? To je takový fofr, že vůbec nechápu, jak to ti kluci vůbec můžou zvládnout. A navíc, kurňa, oni v tom fofru ještě perfektně ovládají míč. Je to úplně jiný fotbal, než který se hrál za mých časů.
Tak pořádáte exhibiční zápasy.
Zrovna na konec srpna se ve Znojmě chystá jeden, na kterém mi hodně záleží. Výběr Československa proti Barceloně. Berger, Rosický, Nedvěd a mnoho dalších. Přijde mi, že my se strašně málo věnujeme legendám. Nemáme vzory pro malé kluky, kteří hltají Barcelonu, Real, Manchester City, ale my bychom jim měli ukazovat české vzory, které vychovalo naše prostředí.
Ale chcete jim přivézt Barcelonu.
Jako bonus. Jen musíme dost připlatit, pak by mohli dorazit Saviola, Frederic Dehu, Goicoetchea.
Co Ronaldinho?
To bychom museli sehnat sedmdesát tisíc eur, což nevyjde.
Vy sám si ve Znojmě zahrajete?
Ne. Vůbec ty ambice nemám. Stačí, že to zorganizuju. Nechci už nikomu nic dokazovat. Stačí mi těch dvaadevadesát ligových gólů, všechno ostatní už je historie.
Na šampionátu se zdržíte dokdy?
Zrovna vyrážíme z Moskvy do Nižného Novgorodu, pak do Soči a osmadvacátého se vracím. Hned jedu na dětský kemp do Českého Dubu. Už se těším. Jeden turnus za druhým. Budeme sázet, tipovat, hecovat se. Ta radost prcků mě nabíjí.
Tam uvidíte i finále. Váš tip?
Věřil jsem dvojici Francie Belgie, ale jak jsem sledoval první kolo ve skupinách, začínám se klonit k finále Argentina versus Francie.