Jak na Chorvatsko pršely Messiho slzy
Lilo. Celý den lilo. Jako naschvál. Naplánujete si, že ukážete dětem působivé vodopády v chorvatském národním parku Krka u Šibeniku, jenže stihnete jednu společnou fotku a pak se dvě hodiny krčíte pod stříškou malé hospody. A nakonec stejně zmoknete, protože musíte stihnout loď nazpátek.
Jen místní číšník má živočišnou radost. Zaprvé má nečekané rito a zadruhé chodí každou chvíli ven a na každého nového a zmoklého hosta se chechtá: „To neprší. To jsou Messiho slzy.“Opakovaný vtip není vtipem, ale vyprávějte to Chorvatům.
Ve čtvrtek prožili výjimečný večer. Jejich fotbalisté na mistrovství světa fotbalistů v Rusku vypráskali Argentinu 3:0.
Senzace?
Šok?
Těžko říct, které slovo se hodí víc.
Deník Jutarnji list naťukal titulek: „Chorvatsko je v transu.“
Z transu se probudilo do uplakaného dne, během kterého z nebe padaly nekonečné provazce vody. Silnice a chodníky se změnily v brouzdaliště, auta musela jezdit krokem a opatrně se vyhýbat nánosům bahna a kamení. Svým způsobem to byla apokalypsa v oblíbené prázdninové destinaci, kam se během léta chystá téměř milion Čechů. Pokud se do Chorvatska chystáte ještě před koncem školního roku, stoprocentně na vás dýchne fotbalová euforie.
Všemu vládne červenobílá šachovnice, ze které se skládá reprezentační dres Chorvatska.
Jako když probíhá hokejové mistrovství světa a čeští fanoušci si na zrcátka u svých aut navlékají národní vlajky. Jen si to v tomto případě vynásobte chorvatskou vášní a čtvrtečním úspěchem.
Kdo ví, tak překvapivý triumf už se možná na mistrovství světa 2018 neobjeví.
Argentina, jeden z největších favoritů, které šéfuje fenomenální střelec Lionel Messi, se doslova ztrapnila.
Vyhořela.
Po dvou zápasech má jediný bod a vážně hrozí, že se vrátí domů hned po základní skupině. Fiasko se blíží.
„Messi je famózní hráč, ale nemůže všechno zvládnout sám. I když jste nejlepší fotbalista na světě, potřebujete pomoc od spoluhráčů,“prohlásil chorvatský vůdce Luka Modrič, nejlepší hráč utkání, jehož chorvatská média okamžitě přejmenovala na Luku Messiho.
Aby nedošlo k omylu, Chorvaté nejsou žádní outsideři mistrovství, ale přivezli na šampionát výtečný tým plný individualit.
Nejen Modrič z Realu Madrid, ale taky Rakitič z Barcelony, Mandžukič z Juventusu, Perišič a Brozovič z Interu Milán, Lovren z Liverpoolu, Šubašič z Monaka. Před startem o tom nemluvili příliš nahlas, ale věřili si nejméně na čtvrtfinále.
Třeba se jim podaří ještě víc. Zatím největší úspěch prožili ve Francii 1998, kde parta kolem Šukera, Prosinečkiho nebo Vlaoviče získala bronz.
Po excelentním výkonu proti Argentině by se mohlo podařit totéž, trenér Zlatko Dalič však rychle krotil vzletné proslovy: „Musíme se modlit k Bohu, abychom si nezačali věřit až moc. Musíme zůstat klidní, pokorní a disciplinovaní. Musíme zůstat jedním týmem.“
Ale vyprávějte to tisícovkám fanoušků, kteří si zpětná zrcátka barví do červenobílé šachovnice, doma si na televizní antény motají chorvatské vlajky a při televizních reklamách si prozpěvují: „Idemo Hrvatska – Chorvatsko, do toho.“
Takže: vyrážíte-li zrovna k Jaderskému moři, čeká vás tam nefalšovaná fotbalová horečka.
A než se na obzoru znovu objeví slunce, třeba i vám číšníci zvěstují: „To neprší. To jsou Messiho slzy.“