Stane se Erdogan sultánem? Turci volí.
Turecko zítra vybere parlament i prezidenta. Jaké se rýsují možné scénáře?
ANKARA Turecko se ocitlo na rozcestí. Zemi čekají v neděli dvojí, prezidentské i parlamentní volby, které mohou zásadně přepsat tamní politickou mapu.
Favoritem je Recep Tayyip Erdogan, současný autoritativní prezident, který byl dříve premiérem, takže působí ve vrcholných funkcích už 15 let. Prezidentský mandát si touží prodloužit až do roku 2023.
Netají se snahou usadit se pevně v pozici silného lídra osmdesátimilionové země. Proto také předčasné volby vyhlásil.
Už loni prezident Erdogan prosadil referendum o změně ústavy, která po nedělních volbách široce posílí prezidentské pravomoci a změní politický systém v prezidentský.
Může se stát novodobým „sultánem“. Opozice se mu v posílení pozic snaží vehementně zabránit. Průzkumy napovídají, že Erdogan zůstává favoritem. Nic ale nemá jisté.
Jak tedy vypadají scénáře, ze kterých turečtí voliči vybírají?
1
Vše ovládne Erdogan
První možnost vypadala dlouho jako nejvíc pravděpodobná. Znamenala by další odklon Turecka od Západu, posílení Erdoganovy moci i tvrdé pronásledování jeho odpůrců, sekularistů i Kurdů.
Průzkumy věštily, že Erdogan by mohl získat dostatek hlasů už v prvním kole a jeho strana poslaneckou většinu.
Erdogan s oblibou říkal, že je „krajně nepravděpodobné, že by jeho vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) neobdržela většinu parlamentních křesel“.
Vše mu dlouho hrálo do karet. Ovládl mediální prostor, kde má vláda téměř monopolní postavení. Pak se přestalo dařit ekonomice, investoři znejistěli, stejně tak turečtí spotřebitelé. Najednou zjišťovali, jak se jim ztenčily peněženky.
Těsně před volbami Erdoganovi i jeho islamistické straně došel dech, ztrácejí podporu.
Podle průzkumů teď podporovalo Erdogana 48 procent voličů, jeho hlavního soupeře Muharrema Inceho 31 procent. To by znamenalo, že za týden by hlasovali Turci o prezidentovi i ve druhém kole.
V parlamentních volbách nemusí AKP získat dostatek hlasů, aby vládla sama, jako tomu bylo posledních 16 let. „Pak by mohlo dojít na hledání koalice,“připustil Erdogan. Už nyní jde AKP do voleb společně s nacionalisty. AKP přisuzují průzkumy 42 procent, jejich spojencům osm procent.
Pokud by případná koalice nezískala většinu, byl by to pro Erdoganovy islamisty vážný problém.
2
Zvítězí opozice
To je mnohem méně pravděpodobný scénář. Sjednocená opozice by podle všeho zrušila trvající výjimečný stav, vrátila by parlamentní systém, snažila by se smířit rozhádanou zemi, vrátit důvěru v tureckou ekonomiku a napravit pošramocené vztahy se západními spojenci.
Opoziční politici nic nevzdávají. Povzbudil je poslední mítink jejich hlavního kandidáta Muharrema Inceho, který navštívilo odhadem 2,5 milionu voličů. V přístavním městě Izmir zaplnili stoupenci opozice nábřeží i přilehlé ulice. Ince popsal zástupům 64letého Erdogana jako unaveného, osamoceného a arogantního muže.
Na mítinku Ince také slíbil, že v případě vítězství vrátí nezávislost centrální bance a narovná vztahy se sousední Sýrií, kde Turci obsadili pohraniční pás obývaný syrskými Kurdy.
Šance turecké opozice závisí na transparentnosti voleb. Ústřední volební komise už v loňském referendu uznala za platné i ty volební lístky a obálky, které nebyly řádně orazítkovány. V mnoha kurdských oblastech na východě země hlasovací urny zmizely.
3
Kohabitace
Třetí možnost, známá z minulosti třeba z Francie, je kombinací obou předchozích. Erdogan zůstane v prezidentském křesle, bude ale muset spolupracovat s opozicí, která ovládne parlament.
Přineslo by to období dlouhé ekonomické i politické nejistoty.
Prezident sice může podle nové ústavy rozpustit parlament a vyhlásit nové volby, ale současně musí dát k dispozici i své křeslo. Pro Erdogana by tedy takové uspořádání nebylo bez rizika. Proto tvrdě usiluje o to, aby ovládl i sněmovnu.