Bitevní pole vesmír

Donald Trump chce oživit americký vesmírný program, aby předstihl konkurenty Rusko a Čínu. Možná se zhlédl ve velkolepých plánech Ronalda Reagana.

Prezident Donald Trump vystřelil podle svého zvyku rozkaz: Vojenské kosmické síly by se měly osamostatnit! Bez jediné konzultace s ministrem obrany a generály. Kosmické zbraně přitom zatím v USA kontroluje vojenské letectvo. Kromě špionážních družic, které řídí od léta 1960 speciální instituce – Národní úřad pro průzkum (NRO), který patří mezi pět hlavních zpravodajských agentur USA.

Komentáře amerického tisku k rozhodnutí prezidenta jsou rozpačité. Chybí totiž jasnější představa, jak by to mělo vypadat včetně toho, jestli by vojenské kosmické síly neměly spolknout také NRO. Čekají se ještě dlouhé diskuse v Pentagonu a v Kongresu, než se vytvoří nový vojenský štáb.

I proto, že generálové letectva se nechtějí vzdát této části své působnosti a nemalých finančních dotací. Do konce Trumpova prezidentství se tak nejspíš reorganizaci nepodaří uskutečnit.

Sovětský svaz zřídil samostatné Vojenské kosmické síly už v 70. letech minulého století. Od té doby se uskutečnilo několik reorganizací včetně začlenění do strategického raketového vojska. Od roku 2001 je však tato zbraň opět řízena vlastním štábem.

Ťuknutí na oběžné dráze

Armády kosmicky vyspělých států už dnes vesmír intenzivně využívají. Kromě špionážních družic tam vypouštějí tělesa navigační, spojová a meteorologická, bez kterých se neobejdou bojové akce na Zemi. Zničení některých z nich by ohrozilo pozemní operace. Proto se vojáci těchto zemí snaží vybavit své družice různými ochrannými prvky. Také hlídají dráhy všech kosmických plavidel, aby se k nim nepřiblížila jiná tělesa a nebezpečné drobné úlomky – americké radary dokážou sledovat do výšky 500 kilometrů míčky o průměru 10 centimetrů.

Vývoj kosmických zbraní patří v USA mezi vojenské priority. Totéž platí o Rusku. Způsob jejich organizace však nevypovídá o jejich úrovni. Většina komentátorů soudí, že Rusko kvůli příliš úzké vědecko-průmyslové základně zaostává, ale nikdo to nemůže potvrdit – všechno je tajné.

Američtí, ale i sovětští vojáci měli zájem o vesmír už před začátkem kosmické éry na podzim 1957. Zpočátku naivně plánovali kosmické křižníky či atomové antirakety. Projektů bylo mnoho. Za zmínku však stojí jen některé. Sověti vybavili jednu z prvních orbitálních stanic Saljut dvojicí děl. Američané vyvíjeli jednomístný raketoplán Dyna Soar, který měl mimo jiné bombardovat nepřítele. Posádka orbitální stanice MOL měla zase ničit cizí družice, kosmické lodi a orbitální stanice. Tyto bojové stroje však byly technicky a finančně tak náročné, že s nimi vojáci skončili.

Ničení pozemních cílů tak stále obstarávají strategické bombardéry a rakety vystřelované z podzemních sil a ponorek. Útoky na kosmické objekty jsou jednodušší – stačí do nich ťuknout malými družicemi a rozpadnou se. SSSR, USA a Čína už si to vyzkoušely, za což sklidily kritiku, protože úlomky z obou těles zaneřádily oběžné dráhy, na kterých se pohybují civilní objekty.

Reaganovy „Hvězdné války“

Americký prezident Ronald Reagan měl o vojenském využití vesmíru jinou představu. Obával se masového útoku sovětských balistických raket, které by ani všechny antirakety ze Země nedokázaly odrazit. Fyzik Edward Teller, který patřil mezi tvůrce vodíkové bomby, ho infikoval myšlenkou přenést tuto obranu do vesmíru – vytvořit flotilu družic vybavených laserovými kanony, které by nepřátelské rakety likvidovaly často přímo nad jejich územím.

V roce 1963 vyhlásil Reagan program Strategické obranné iniciativy (SDI), známý pod populárnějším označením „Hvězdné války“. Když se specialisté pustili do vývoje těchto prostředků, nejednou naráželi na nepřekonatelné obtíže – věda nedosáhla takové úrovně, aby je mohla vyřešit.

Nicméně SDI byl pro Sověty hrozným strašákem. Jakmile Američané vyvinuli nějakou novou zbraň, snažili se je trumfnout dvěma či třemi prostředky dokonalejšími. Tentokrát narazili – chyběly jim nejen znalosti, ale i průmyslové zázemí a finance. Navíc měli obavu, že projekt přinese spoustu vědeckých a technických novinek podobně jako lunární projekt Apollo, což vyvolá nový vědecko-technický skok. Sovětský vůdce Michail Gorbačov se snažil Reagana přesvědčit, aby SDI zarazil, ale neuspěl.

Američané navíc Rusy mátli smyšlenými zprávami o bezproblémovém vývoji SDI. Někteří vědci dokonce psali falešné odborné studie, které ukazovaly na vysokou úroveň prací. SDI tak přispěla k hospodářskému kolapsu Sovětského svazu.

Přitom už v polovině šedesátých let minulého století si kosmické velmoci stále víc uvědomovaly, že se potřebují sjednotit na zásadách, jimiž se bude řídit další využívání vesmíru. V roce 1967 podepsaly USA, Velká Británie a SSSR smlouvu o zásadách a činnosti států v tomto úsilí. Dodnes k ní přistoupilo přes 110 států.

Dohoda zakazuje umisťovat jaderné zbraně a jiné prostředky hromadného ničení na dráhu okolo Země, na Měsíc a jiná nebeská tělesa. Na Měsíci se zapovídají vojenské základny, manévry a zkoušky jakýchkoli zbraní.

Ovšem to nezakazuje některým státům, aby vyvíjely bojové prostředky pro vesmír. Což také činí. Pro jistotu.

Velmoci stále vyvíjejí bojové prostředky do vesmíru. Pro jistotu.