Pivo, Özil, Salah a štěstí malého kluka

Točej tu docela dobrý pivo, ne?“povídám kamarádovi v hospodě. „Ale co že jsem tvýho synka neviděl na tom velkym okresnim fotbalovym turnaji v sobotu?“

– Dobrý pivo. Jinak ten můj kluk už nekope. A co že jsi tam byl ty?

– Hele, můj synek se v dubnu rozhodl, že bude hrát za M., tak ho tam vodim.

– Jak to?

– Furt kopal na zahradě, a tak jsme mu šli koupit kopačky. V krámě se ptali, za co hraje, my že za nic, že dělá víc sportů a asi by na další neměl čas. Pak prodavač říkal, že jestli přece jen chceme, ať se zastavíme v M., že tam na vsi je dobrej trenér a že to s dětma fakt umí a je hodnej. Když synek furt toužil, tak s ním žena šla, zeptala se, co a jak, a že by kluk mohl jen v pátek anebo o víkendu na turnaje. Trenér řekl, že je rád, že se děti hejbou, a že na všechny tréninky nemusí a že ho bere. Po tejdnu ho pustil do utkání, ale to není privilegium, on staví všechny kluky a holky, co tam choděj. Hele, to je legrace, mě baví, jak se ty šesti- sedmiletý fotbalisti ani nejsou schopný oblíknout, mají před utkáním v kabině připravený vypraný dresy, pak je vidíš – ten má jiný stulpny, ten dokonce ponožky, ten nějaký svý trenky, tkaničky neumí ani jeden, výsledky utkání neznaj, každej pak vytáhne dvacku, že chce párek v rohlíku nebo hranolky. A to se ještě zhádaj o čísla. A pravidla? To je neuvěřitelný, po měsíci synek nepochopil, že se po góle rozehrává od půlky! Hele, jednou chtěl chytat, vzal rukavice, stoupnul do brány a chytil míč, pak s nim zacouval za brankovou čáru, hodil ho na zem a že vykopne. No smáli se mu spoluhráči i protihráči, trenér volal, co blbne, že právě udělal vlastňáka, a on se divil, že myslel, že gól platí, jen když míč rozvlní síť. To nepochopíš! Nás to asi vcelku bere. On má nějaký kopačky, teď zjistil, že v nich hraje i Özil, a toho německýho Turka úplně miluje. S kolegou v práci se smějem, že ještě jednou Özil zaviní gól na mistrovství světa, tak je evropská migrační krize vyřešená, to sejme i Merkelovou, to Němci nevydejchaj. Ale tohle mu říct nemůžeš, on se v Özilovi vidí, nemůžeš mu ani říct, že Özil je půl sezony matnej a odchodí nároďák i Arsenal. Ale já mu rozumim, já si to kopání pamatuju z dětství, jeden z nejkrásnějších klučičích pocitů štěstí je, když běžíš po krásný zelený trávě s míčem a vystřelíš, brankář promáchne a vlní se síť. Tomu se nic nevyrovná.

– Ale vždyť tvůj syn běhal po lesích i na běžkách ne?

– Běhá furt a asi bude. Teď nějaký závody zase běžel a ani nepočkal na předávání cen, že musí domů, že hraje Egypt, že chce vidět Salaha v akci. On fotbal fakt hodně prožívá. Ale člověče, jestli ten tvůj synek neskončil, protože jsi to s ním neprožíval. My o tom doma melem pořád – jestli je lepší Ronaldo, nebo Messi, jestli kopačky s ponožkou, nebo bez. Já to s nim hraju, tyhle debaty, ale v duchu se směju. Ale tys na to kašlal, ne? Jseš na dětskej vesnickej fotbal moc velkej intelektuál, ne? Moc nad věcí.

– Ale ne. On skončil, protože ho trenér nestavěl. Celej rok ho nepostavil do zápasu.

– To není možný?! Takhle se dělá dětskej fotbal?! Za co přesně hrál?

–ZaS.

– Jo počkej, v týhle vsi trenéra znám. Takovej macatej, že jo. Slušnej magor, furt chce vyhrát a na ty malý děti řve. Řve, co mají při utkání s míčem dělat, řve, když to neudělaj... Nedávno hráli s M.

– Proto můj syn skončil a modli se, aby ten trenér nepřešel do M.

– No to jo, to se modlim.

Milí čtenáři, přeji i vám prima zážitky z mistrovství světa ve fotbale i z prázdninového čutání za vsí a vašim dětem dobré trenéry, ať už dělají jakýkoli sport.