V roce 100. výročí je nadmíru vytížený, představuje TGM
PRAHA, LÁNY Šedesátiletý loutkoherec a památkář Tomáš Kapsa je v roce 100. výročí Československé republiky „na roztrhání“. Když oblékne bílou jezdeckou uniformu Tomáše G. Masaryka, je totiž k nerozeznání od prvního československého prezidenta. Proto jej lidé letos vídají na otevírání výstav, soutěžích automobilových veteránů či v čele průvodů. Honorář za to odmítá. „Když jsem na akci v Lánech, vždy zapálím u hrobu pana prezidenta svíčku a říkám mu, že jsem mu neudělal ostudu,“říká Tomáš Kapsa.
Kdo vás pro „roli“prezidenta Masaryka objevil?
Poprvé jsem ho představoval před třemi lety. Ředitelka rakovnického muzea Magda Elsnicová Mikesková mě přizvala do lánského Masarykova muzea, na výročí jeho narození.
Bílá jezdecká uniforma je kopií té prezidentovy?
Ano, je to přesná kopie, sedí mi dokonce i rozměrově, protože já jsem jen o dva centimetry vyšší než pan prezident.
Musíte se do osoby pana prezidenta stylizovat, třeba lepit si bílou bradku a knír?
Já mám bílé vousy svoje, bělovlasý jsem od nějakých 45 let, takže jako Masaryk vypadám vlastně pořád. Čas od času se mi stává, že mi v obchodě prodavačky říkávají, že mají pocit, jako by je navštívil pan prezident osobně... K přeměně na Masaryka mi stačí obléci jeho uniformu. A také si hlídám, abych chodil rovně. Já se od přírody hrbím, ale prezident byl rovný, jak když střelí.
Když jste v roli TGM začínal, „nakoukal“jste si nějaké dokumenty o něm?
Samozřejmě mám odkoukané pohyby z dokumentů, naučil jsem se třeba jeho pozdrav dvěma prsty zdviženými ke štítku čepice nebo jeho postoje, jak si hoví či sedí s nohou přes nohu. Všichni známí mě navíc zásobují knihami s jeho fotografiemi. Když jdu na nějakou akci, najdu vhodnou fotografii a vousy si podle ní upravím.
Je pro vás někdy přítěží vypadat jako Masaryk?
Ne, ale je to odpovědnost. Zkrátka s tímhle obličejem nemůžete dělat ostudu. U nás v rodině byla jeho osobnost vždy ve veliké úctě, takže když mě oslovili, abych pana prezidenta představoval na veřejnosti, byla to pro mě čest, okamžitě jsem to přijal. Když se coby Masaryk setkávám s lidmi, je to vždy příjemné. Třeba se členy Sokola, kteří berou pana prezidenta za svého. I když jejich oslovení – bratře prezidente – mi vždy přijde nepatřičné, protože přeci jen jsem jen imitace. (eha)