Když velký šéf fandí u Mánesa
Cafú, brazilská legenda, fandil národnímu týmu proti Kostarice na nezvyklém místě: v Praze.
Když hrála Brazílie s Kostarikou na mistrovství světa naposledy, měl na ruce kapitánskou pásku, odehrál devadesát minut, dostal žlutou kartu a v bezstarostném zápase pomohl k vítězství 5:2.
Včera na sebe stejní soupeři po šestnácti letech narazili znovu a Cafú, brazilský kapitán, který tehdy tým dovedl ke zlatu, sledoval utkání v televizi, usazený v pohodlném koženém křesle. V místě, kde byste ho rozhodně nečekali. V Praze!
V restauraci vedle výstavní síně Mánes, s krásným výhledem na Vltavu a Národní divadlo.
Zatímco venku lilo, on upíjel espreso bez mléka, pochutnal si na několika plátcích mírně propečeného brazilského masa a chvílemi nechápal, jak se jeho nástupci proti outsiderovi trápí výhru 2:0 vydřeli až díky dvěma brankám v nastaveném čase druhé půle.
„Všichni víme, že od Brazílie se čeká víc,“prohodil portugalsky, načež jeho slova do češtiny tlumočil překladatel. „Když jsme hráli tehdy proti Kostarice my, nastoupili jsme v rezervní sestavě, protože postup už byl jistý, a stejně jsme chtěli dát co nejvíc gólů. Ale i teď věřím, že Brazílie se bude zlepšovat.“
A proč vlastně koukal na zápas v českém hlavním městě? U Brazilců má člověk zafixované, že mistrovství světa sledují v baru na pláži, oblečeni do žlutých národních dresů, se sklenkou caipirinhy v ruce.
Jenže Cafú není povaleč, který by si po konci kariéry dal nohy nahoru a užíval si milionů vydělaných při angažmá v AC Milán či AS Řím.
Zůstal mu naturel velkého šéfa, kapitána všech kapitánů. Dříče, za kterým všichni šli. Díky zarputilé povaze hrál jako jediný finále mistrovství světa třikrát v řadě, má ze šampionátů dvě zlata a vyhrál italskou ligu i Ligu mistrů. Ani dnes nezahálí, každý den má napilno.
Do Česka dorazil propagovat pivovar Samson, kromě toho si plní povinnosti ambasadora FIFA a UEFA, v Brazílii je poradcem ministra sportu a ještě stíhá řídit vlastní charitativní organizaci, která pomáhá chudým dětem z jeho rodné čtvrti. Fotbal hraje dál, využije každou možnost, kdy může naskočit v benefičním zápase.
Od doby, kdy válel v Lize mistrů a šéfoval reprezentaci, se ani moc nezměnil. Výrazné kouty měl už jako hráč, šedin mu příliš nepřibylo, ani kila nenaskakují. Jen paměť ho zřejmě v osmačtyřiceti občas zradí.
„V Praze jsem poprvé, je to zážitek a moc děkuji za krásné přijetí,“vyprávěl, a přitom zapomněl, že před čtrnácti lety nastoupil za AC Milán na Letné proti Spartě v osmifinále Ligy mistrů.
Pořád je to sympaťák jako tehdy: na nic si nehraje, rád ukáže dokonale bělostný úsměv.
Včera se rozchechtal, když kouč Tite na oslavu vítězství udělal nepovedený kotoul. A také když o poločase uviděl v televizním přenosu vlastní tvář: studio České televize bleskově odvysílalo reportáž, kterou s ním redaktoři natočili těsně před utkáním.
Během zápasu na legraci moc náladu neměl: většinou spíš ustaraně krabatil čelo, a když se Kostarika probila do první velké šance, jen vyděšeně pozvedl obočí.
Proto v poločase radil: „Musíme hrát víc po křídlech!“
Tite jako by ho na dálku vyslyšel – vyměnil nevýrazného Williana za Douglase Costu, který hru rozhýbal a po stranách tahal většinu útoků.
Až když Coutinho v první nastavené minutě trefil tři body, zvedl Cafú ruce nad hlavu a radostně si plácl s brazilskými kamarády, kteří seděli vedle něj.
„To víte, že se mi ulevilo,“vydechl po zápase, který definitivně rozlouskl druhým gólem Neymar. „To jsme potřebovali, jinak bychom se museli začít strachovat o postup.“
Mluvil klidně a emoce hlídal stejně jako kdysi na hřišti. Tam se také nikdy nehádal, nenadával, platil za fotbalového gentlemana, kterého mají všude rádi. A tak se ani v Praze nevztekal, když rozhodčí pomocí videa nejdřív nařídil, a pak zase odvolal penaltu po sporném zákroku na Neymara.
Jako by tušil, že nakonec Brazílie stejně soupeře přetlačí. I když s velkým šéfem na hřišti to proti Kostarice bývalo o něco snazší.