Sport.idnes.cz
Proč Argentina zase chce pálit dresy jednoho z nejlepších fotbalistů dějin?
Fanoušek, který se v Nižním Novgorodu představil jako Renzo Alvarez, plál hněvem. A žár hodlal šířit dál. „Já se za tenhle dres stydím. Nejradši bych ho spálil,“řekl reportérovi Reuters poté, co jeho vlast schytala na šampionátu v Rusku debakl 0:3 od Chorvatů. „Kde byla Argentina? Kde byl Messi?“
Právě jeho jméno měl na zádech, stejně jako všichni Argentinci okolo. Všichni stejně vzteklí.
Už je to tu zase. Jeden z nejlepších fotbalistů dějin, drobný virtuos Lionel Andrés Messi, je ve své vlasti za vyvrhela. Na Messiho se již bučelo, na letišti v Tokiu na něj plivli rowdies River Plate, jiní si ohlušujícím pískotem při argentinské lize vynutili, aby jeho tvář zmizela z obří obrazovky na stadionu. Teď by se jim líbil očistný oheň pomsty.
Proč? Velký příběh lásky a nenávisti má i spoustu neznámých, ale obžalobu od lidí typu Renza Alvareze lze zestručnit takto: Messi se prý své vlasti odcizil, je příliš chladný – a taky není Diego Maradona.
Leo? Studený čumák!
Samozřejmě že ne každý ze 44 milionů obyvatel státu, jenž se táhne od Ohňové země k pampám, vidí Messiho jako padoucha. Ale množství nesympatií je u takové sportovní celebrity nebývalé. Argentina ctí jihoamerický fanatismus pro fotbal, který supluje náboženství – proto úsměšky na Messiho většinou začínají právě tam, kde končí rozum a nastupuje vášeň.
„Nejlepší fotbalista planety tak má v Argentině méně fanoušků než fotbalový rozhodčí,“napsal o něm kdysi list La Nación.
A vznesl první velké obvinění: Messi už vlastně není jeden z nás. Zatímco rodákovi z Brestu Gonzalo Higuaínovi nikdo neříká „Francouz“, Messimu uštěpačně přezdívají „Katalánec“.
A to kvůli faktu, že opustil zemi a odešel ve 13 letech do Barcelony. Co na tom, že klub drobounkému chlapci hodlal bez debat platit růstové hormony, zatímco v Argentině by jistotu neměl... Při rešeršování desítek textů na toto téma je motiv „odcizení“nejčastější. Maradona vyrůstal ve slumu, jiný miláček fandů Carlos Tevéz v drsné části Buenos Aires – o Messim krajané dokonce tvrdí, že se „narodil v bavlnce“, ač jeho rodina ve skutečnosti náležela k nižší střední třídě.
Ta zpropadená Barcelona! Dle „logiky“, že když s ní získal tolik titulů a s Argentinou má „jen“stříbro na MS 2014, dostává Messi nálož za to, že si údajně to nejlepší nechává pro klub. Že pro něj modro-bílý dres tolik neznamená. Vždyť nezpívá hymnu a za národní tým nesrší emocemi. Hanlivě mu říkají Pecho Frio, cosi jako „studený čumák“. Zkrátka odrodilec.
Aspoň že jednu jedinou věc si do života odnesl: výrazný přízvuk rodného Rosária. „Neumíte si představit, co by se stalo, kdyby ho už neměl. Nejspíš by ho zabili,“řekl pro New York Times argentinský fotbalový novinář Martin Mazur s tím, že tenhle detail „drží křehké spojení naživu“. A nemyslel to v nadsázce.
Dost bylo kamarádíčků
Tohle už je ale efekt sněhové koule. Messi se postupem let s částí argentinských médií dostal do vztahu, proti němuž je spojení Donalda Trumpa se CNN skoro přátelské. Vlivný žurnalista Martin Liberman třeba po jedné z proher v kvalifikaci o tento šampionát burcoval: „Už dost Messiho kamarádíčků v týmu!“
Že se nominace dělá podle největší hvězdy, zaznělo i nyní. Údajně právě kvůli Messiho nelibosti trenér Sampaoli pominul nejlepšího střelce italské ligy Icardiho.
Bučení, útoky, urážky. Není se co divit, jak pak Messi reaguje.
Jeho životopisec Sebastian Fest tvrdí: „Samozřejmě, že umí zazpívat hymnu. Ale protože mu tolik lidí radí, aby to dělal, tím spíš tak nikdy neučiní. Až si to vlastně užívá.“
Po hattricku do sítě Ekvádoru, kterým loni v říjnu svoji zemi posunul na MS, pak v šatně se spoluhráči s gustem pěl chorály o „zku... novinářích“. Dá se to pochopit, snad i omluvit. Ale jeho image to nepomáhá. Zvlášť když je zle.
Vždyť nevíme, kým Messi je
Právě po utkání s Ekvádorem se argentinské listy předháněly v invencích, třeba jej zobrazily jako Ježíše Krista s popiskem „Messiáš“. Nazývaly ho géniem, spásou. I start koncertu U2 v Buenos Aires byl odsunut, aby si fanoušci užili jeho góly. Ale dělo se tak „jen“kvůli fotbalu. „Maradona měl obrovskou výhodu: nemusel být nikým jiným. To Messi má být pořád jako Maradona,“vystihl to pro New York Times spisovatel Martín Caparrós. Messi není dalším z linie Argentinců, co vypadali i žili jako beatníci: Kempes, Batistuta, Caniggia... Na rozdíl od nich vede decentní život v ústraní, což je vnímáno spíš za nedostatek. Shrnuto do jiného citátu krajanů: „Všem se nám líbí, jak hraje fotbal. Ale nikdo nevíme, kým je.“
Maradona se přes veškeré excesy a kila kokainu usadil v duši Argentiny. Obestoupily ho mýty zmírňující jeho průšvihy. Národ si ho zbožštil. U Messiho je tomu teď opačně. Co na tom, že nemá v reprezentaci zdaleka tak dobré parťáky jako v Barceloně. Že ho svírá tlak, pod jehož tíhou by většina obyvatel planety na hřišti dostala třas... Argentina od něj chce maximum, a když ho nedostává, láska zrudne nenávistí.
„Srovnání jsou vždycky zrádná,“brání ho trenér Sampaoli před největší výtkou, že Maradona „sám“získal zlato, zato Messi to nezvládá ani s podporou druhých. „Leo je hrdina. Každý Argentinec, co měl doma deset dresů Maradony, teď má deset dresů Messiho.“
Jenže řadě z nich hrozí, že shoří.