I gayové a lesby jsou milující rodiče

Hana Lipovská v komentáři ve středeční MF DNES prezentovala velmi konzervativní názor na rodinu a společnost. Názor, který vychází z představy, že jen jediný model uspořádání je správný a funkční. Jenže štěstí má mnoho podob, rodina také – a jen proto, že některý model rodiny neznáme a nemáme s ním zkušenost, neznamená, že je špatný. Už dnes jsou tu děti, které žijí se dvěma matkami či dvěma otci – a jsou milovány stejně jako děti v heterosexuálních rodinách.

Paní Lipovská se děsí odebírání dětí jejich matkám, ale v důsledku přesně to požaduje: pokud nenarovnáme legislativu, budou dva tisíce českých dětí z duhových rodin žít ve strachu, že když se s jejich biologickou matkou něco stane, na tu nebiologickou nebude mít dítě žádné právo – a skončí v ústavu. Tak jak to náš systém rád dělá. Právě děti z ústavů by měly velkou šanci na adopce, pokud je povolíme i gayům a lesbám. Nikoli jako někomu, kdo na opuštěné děti z heterosexuálních svazků, které nikdo nechce, zbyl. Ale jako někomu, kdo je schopný zařídit úplně stejně funkční, stabilní a láskyplné rodinné prostředí jako kdokoli jiný.

Na sexuální orientaci nezáleží: seriózní výzkumy odborníků ze všech koutů světa počínaje psychologií a konče pediatrií to posledních víc než třicet let potvrzují. Názor, že heterosexuální rodiče jsou těmi jedinými správnými, ignoruje realitu – dětské domovy jsou plné dětí z tradičních heterosexuálních rodin. Gay a lesbické páry nikdy nezažijí situaci „Panika, miláčku, jsem těhotná, co budeme dělat?“. Jejich rodičovství je vytoužené a promyšlené, nejde o „omyl“, který děti v důsledku traumatizuje.

V iniciativě Jsme fér chápeme strach, který může „jinakost“vzbuzovat. Debata o manželství pro všechny se vede desítky let – Holandsko uzákonilo manželství pro gaye a lesby před 17 lety. I my vedeme už mnoho měsíců diskusi o limitech registrovaného partnerství, o duhových rodinách, o situaci v západních zemích, které manželství gayům a lesbám umožnily. V USA klesl po přijetí zákona o manželství pro všechny počet sebevražd mladých lidí. Existují studie, které tyhle dva jevy dávají do souvislosti: náctiletí, kteří bojovali s homofobními konzervativními postoji ve společnosti a šikana je dohnala k extrémnímu, cítí ve společnosti, která uznává lásku dvou lidí stejného pohlaví, větší respekt a toleranci.

Extrémně konzervativní postoje mohou být nebezpečné, protože uznávají jediný správný model života. A jako nezamýšlený důsledek mohou nastolit diktát, který diskriminuje všechny ty, kteří nejsou „normální“. Ale stejně jako rovnost před zákonem není závislá na barvě kůže nebo na pohlaví, neměla by být závislá ani na tom, do koho se zamilováváte. Leváků nebo zrzavých lidí je v populaci také méně – a nezatracujeme je za to.