Hamáčkův tanec mezi vejci
Předseda ČSSD Jan Hamáček opatrně balancuje mezi touhou přivést ČSSD do vlády, jejími odpůrci a skupinou okolo Miroslava Pocheho. Nechtělo se mu ani svolat předsednictvo strany v obavě, že by jeho členové mohli ohrozit podporu vládě příští středu.
Předseda ČSSD Jan Hamáček o účast své strany ve vládě hodně stojí, pustil se proto do poměrně riskantní jízdy. Zatím všechny zákruty vždy nějak na poslední chvíli vybral, ale náraz hrozí každou chvíli. Je přitom vcelku jedno, zda by k němu mělo dojít před, při hlasování o důvěře vládě, kterou socialisté s ANO skládají s tolerancí komunistů, anebo až po něm. Sociální demokracie teď připomíná obří papiňák, který může bouchnout kdykoli.
Po všech peripetiích ohledně přípravy vlády s hnutím ANO si socialisté v samotném závěru de facto kladli jen dvě „nepřekročitelné“podmínky. První byl post ministra zahraničí pro europoslance a pražského zákulisního hráče Miroslava Pocheho. Druhou, že premiér Andrej Babiš ponechá v dozorčí radě energetického gigantu ČEZ alespoň dva jejich zástupce, případně je socialistům umožní nahradit lidmi, které si sami vyberou.
Co se týče dozorčí rady ČEZ, nepáral se Andrej Babiš ani se socialisty, ani s komunisty. Dozorčí radu obměnil pouze svými lidmi a ovládl ji, což obzvlášť šéf KSČM Vojtěch Filip těžce nesl. Jenže jeho problém spočíval v tom, že to byla spíš jeho osobní aktivita, než že by to trápilo drtivou většinu jeho spolustraníků. Proto to mělo na sobotní rozhodování komunistů o podpoře vlády nepatrný vliv. Zvlášť, když prezident Miloš Zeman dopředu deklaroval, že Filipovi po hlasování o důvěře vládě jeho vyslance do rady pomůže prosadit.
V sociální demokracii, která byla s establishmentem v ČEZ v uplynulých letech spojena nepoměrně těsněji, Babišův krok vyvolal pozdvižení. Ovšem také spíš u „velkých kluků“v zákulisí než u řadových straníků. Jan Hamáček navíc doufá, že se k této otázce vrátí po odhlasování důvěry vládě a také socialisté si pak přijdou na své.
Mnohem třaskavější může být situace okolo Miroslava Pocheho. Jeho účast v kabinetu stavěli mnozí socialisté jako principiální věc už v době, kdy v ČSSD probíhalo referendum o účasti v něm. Ostatně europoslanec se svými stranickými spojenci zřejmě pro kladný výsledek celostranického hlasování sehrál podstatnou roli.
Vyhozený od Exnerů
S odporem prezidenta Miloše Zemana socialisté počítali. Chybu ovšem udělali v úsudku o míře jeho spojení se šéfem ANO. Po vyhlášení referenda už to šlo nahoru dolů. Andrej Babiš pár hodin po konci referenda vyhlásil, že Pocheho jméno na Hrad nepřinese. Pak přišlo jednání s Hamáčkem a oznámení, že Pocheho jméno na seznamu bude.
Nakonec však spolu s tím Babiš poslal dopis, že si prezident může vybrat a jmenovat Hamáčka. Poche se mezitím s Hamáčkem dohodl, že bude ministerstvo zahraničí se svými lidmi de facto řídit z pozice politického tajemníka. Do toho z dovolené ve Slovinsku zbytečně fanfaronsky vzkazoval, že se funkce nevzdá.
Jenže docílit toho by šlo zřejmě už jen kompetenční žalobou na prezidenta k Ústavnímu soudu. Andrej Babiš ji podat nechce a i Hamáčkovi je jasné, že ji ani nepodá. Šéf ČSSD zároveň ví, že podobný chaos a dvojkolejnost v Černínském paláci nejsou udržitelné dlouho, nanejvýš do konce prázdnin.
V sobotním Právu už nevyloučil, že nakonec na ministerstvo zahraničí najdou jiného kandidáta. První místopředseda strany Jiří Zimola si přisadil, že by se měl Poche funkce sám vzdát, a citoval při tom Švejka: „Von je jak nějakej Boušek z Libně. Osmnáctkrát ho vyhodili od Exnerů a takovej byl vytrvalej, že by se mohl stát ministrem nebo poslancem.“
Sám Poche zatím svým spojencům tvrdí, že je jako politický tajemník ministerstva spokojen a věří Hamáčkovi, že mu nakonec do funkce pomůže. Jenže tak už to nevidí ani jeho nejbližší straničtí spojenci. Všichni sice respektují, že Hamáček formálně udělal vše, aby Pocheho do funkce prosadil, ale řada z nich by postupovala mnohem tvrději a přímočařeji. Stejně jako čtyřicet procent odpůrců vlády s ANO z řad ČSSD, kteří aktuální vývoj berou jako důkaz své teze, že se s Babišem nemá vládnout, protože socialisty vždy podrazí.
Od minulého týdne se tak v ČSSD objevují výzvy Hamáčkovi ke svolání předsednictva strany. Nejen z Plzeňského a Ústeckého kraje, dvou hlavních bašt protibabišovského odporu, ale i z „Pocheho“silné Prahy nebo z pardubického či královéhradeckého regionu. Tedy z krajů, které v referendu dodaly dost hlasů pro vládu s Babišem. Kriticky mluví i místopředsedové Jaroslav Foldyna či Roman Onderka.
Hamáček podle kuloárních informací předsednictvo své strany svolat nechce. Alespoň ne do 11. července, kdy bude hlasování o vládě. Obává se totiž, že by tam odpůrci kabinetu spolu se zastánci Pocheho hladce prosadili usnesení, že pokud Babiš nepodá do hlasování o důvěře kompetenční žalobu, budou socialisté ve Sněmovně proti. Podle všeho se při stávajícím rozložení sil obává správně.
I kdyby se předsednictvo do příští středy nesešlo a poslanci ČSSD pro vznik vlády zvedli ruku, z dlouhodobějšího hlediska to nic moc neřeší. Některé lidi zřejmě půjde „uplatit“nejrůznějšími funkcemi, ale většina odpůrců vlády s Babišem nezmizí. Pak už se to může zlomit na jakékoli banalitě. Ovšem s tím, že Babišova vláda už bude mít důvěru a případné chybějící hlasy ČSSD snadno nahradí okamurovci.
Dvojkolejnost na ministerstvu zahraničí se dá udržet nanejvýš do konce prázdnin.