Soudci mají soudit, ne komentovat

Před pár dny mě v MF DNES zaujal rozhovor s předsedou Ústavního soudu ČR Pavlem Rychetským. Ostřílený soudce a expolitik v něm komentuje a svým způsobem i hodnotí aktuální českou politickou krajinu. Dochází k závěru, že mluvčí Jiří Ovčáček by měl složit funkci a prezident Miloš Zeman by měl vyhodit „přikyvovače“. Rychetský též, dle mého názoru správně, připomíná důležitý princip – „na ústavu nesahat“.

Pakliže sledujete naše postmoderní mediální jeviště dlouhodoběji, tak si uvědomujete, že to není poprvé, kdy se šéf Ústavního soudu veřejně vyjadřoval k politickým otázkám. Mimo jiné kritizoval jednoho z předsedů parlamentních stran – na podstatě věci v zásadě nic nemění, že šlo o kontroverzního Tomia Okamuru.

Nepřijde vám podivné, že je kárně popotahován soudce okresního soudu, který kdysi svými komentáři na sociálních sítích údajně zasáhl do komunálně-politického boje, a současně předseda Ústavního soudu veřejně komentuje politické dění?

Avšak principálně nejde jen o ústavního soudce Rychetského, v českém mediálním prostoru nejsou výjimkou rozhovory s předními soudními funkcionáři kritizujícími politiky a jejich kroky. Nejčastěji to schytávají ministři či ministryně spravedlnosti.

Jak známo, máme demokratickou moc ve státě rozdělenu na zákonodárnou, výkonnou a soudní. A tyto moci jsou si dle ústavy rovny. I proto výše zmíněné považuji za jeden dlouhodobější problém sekundárně narušující rovnováhu mocí.

Poučení z krizového vývoje – principiálně není vhodné, aby soudce jakéhokoliv soudu včetně toho Ústavního „zabrušoval“do politiky jako její veřejný komentátor. Pro pět ran do zdravého ústavně-právního rozumu, nelze být zároveň arbitrem a atletem na demokratickém závodišti. Nelze část závodu běžet a část rozhodcovat.