Plíšková: další zklamání
Wimbledon 2018. Zahozená šance, nebo osobní rekord?
Jako jediná z deseti nejvýš nasazených přežila Karolína Plíšková do druhého týdne Wimbledonu. Dokráčela nejdál ze všech českých tenistek. Postupem do osmifinále si v All England Clubu rázně vylepšila osobní rekord (dosud druhé kolo).
A přece po něm nejásá. Vypadla hned v úvodu Manic Monday, šíleně nabitého pondělí, během něhož se v Londýně hrají všechna ženská i mužská osmifinále.
Na kurtu číslo 2 v rohu areálu podlehla Kiki Bertensové 3:6, 6:7. Využila pouze dva z deseti brejkbolů. Přitom si na světovou dvacítku věřila. Co skutečně s raketou dovede, začala předvádět až za stavu 3:6, 1:4. „Což bylo pozdě,“uznala šestadvacetiletá slečna.
Další její pokus o dobytí jedné ze čtyř nejvzácnějších trofejí ztroskotal. Po chvíli volna se začne soustředit na ten příští. Po měsících na kluzkých površích antuce a trávě se těší na pevnou půdu pod nohama.
Na beton. Na US Open.
Je pro vás Wimbledon 2018 spíš průlom, nebo zahozená šance?
Momentálně se mi moc nedaří vidět pozitiva, až časem budu turnaj hodnotit jinak. Teď jsem zklamaná, že jsem zápas o čtvrtfinále grandslamu prohrála s hráčkou, kterou bych měla porazit – aniž bych chtěla nějak snižovat její úroveň.
Vzhledem k epochální kalamitě hvězd se pavouk zdál otevřenější než jindy. Litujete, že jste příznivých okolností nevyužila?
Mrzí mě porážka. Neohlížela jsem se na to, že vypadly holky z Top 10. Není pravda, že by se mi otevřela cesta k titulu. Vždyť je pořád v soutěži Kerberová nebo Serena Williamsová. Kdybych postoupila, stejně bych nedostala nic zadarmo.
Z čeho nyní máte dobrý pocit?
Je fajn, že jsem vyhrála pár zápasů, i když jsem nepředvedla svůj nejlepší tenis. Pár jsem jich otočila, hlavně vítězství nad Buzarnescuovou bylo cenné. Nepřestávala jsem bojovat. Oproti Roland Garros šla moje hra nahoru.
Vyhlížíte s nadějí zámořskou betonovou šňůru?
Jo, už mě napadlo, že se na tvrdém povrchu cítím nejlíp. Ne že bych trávu úplně nesnášela, ale ve Wimbledonu se mi v minulosti nikdy nedařilo. Udělám pořádnou přípravu a hurá na oblíbené turnaje.
Mohla byste třeba v Cincinnati a New Yorku zazářit podobně jako předloni, kdy jste měla první půlku sezony trochu rozpačitou jako letos?
Ještě jsem na to nepomyslela, ale díky za připomínku. Nechci si na sebe nakládat zbytečný tlak, že musím někde udělat brutální výsledek. Cítím, že se celkově zlepšuju, i když se některé turnaje nepovedly. Do Ameriky se strašně těším. Můžu se pak chytit v Asii, kde se mi nikdy nedařilo. Tenhle rok je zatím zvláštní. Uvidíme, co ještě přinese.
Co vám vlastně na akcích v USA tak vyhovuje?
Mám ráda teplo. Jiným holkám vedro vadí, já se s ním dokážu poprat docela dobře. Míče tam na betonech létají rychle. Líbí se mi New York, lákají mě tam i vzpomínky na předloňský postup do finále.
Kondiční kouč Marek Všetíček, s nímž pracujete od února, říkal, že by výsledky vaší dřiny mohly být vidět za půl roku...
... což vychází na US Open, co? Fyzicky se cítím dobře. Jsem skoro stoprocentně fit, což je základ. Zatím jsem letos většinou vyhrávala tříseťáky a v Americe bývá kondice důležitá. Před trávou jsme upravili tréninkový režim, makala jsem méně a kvalitněji. Před betony se do toho zase obujeme naplno. Všéťovy metody už se trochu projevují, ale myslím, že to hlavní teprve přijde.
Co teď? Chystáte dovolenou?
Ty jo, teď bych bez tenisu vydržela klidně rok. (směje se) Volno určitě bude, možná i delší. Odpočinu si, někam pojedu, pobudu doma. Druhá půlka roku bude náročnější, musím na ni dobít baterky.