Paříž ani Londýn USA nenahradí

Tvrdý tón prezidenta Trumpa na setkání v Bruselu rozproudil úvahy, zda by ve vojenské oblasti vůbec Evropa přežila bez USA.

BRUSEL Americký prezident si dupnul na atlantické spojence. Jeho varování, že USA by mohly v obranné politice jít vlastní cestou, nabídlo sugestivní otázku.

Jak by si tedy Evropa vedla, pokud by se Trumpova pohrůžka zhmotnila?

Pohled na žebříček světových výdajů na obranu je výmluvný. Globální tabulce švédského ústavu Sipri vévodí USA se zhruba 610 miliardami dolarů, následovány Čínou, Saúdskou Arábií, Ruskem a Indií.

Pak teprve jsou v pořadí Francie s 57,8 miliardy dolarů a Británie s 47,2 miliardy dolarů. Obě evropské jaderné mocnosti tedy disponují pouhou desetinou amerického měšce na obranu.

„V této chvíli se zdá, že role Washingtonu je nezastupitelná,“míní analytik Paul Taylor.

Britové i Francouzi připouštějí, že výdaje je třeba razantně zvýšit.

Společná odpovědnost

Francouzský prezident Emmanuel Macron potvrdil, že jeho země zvedne vojenské výdaje do roku 2024 o dvě procenta HDP. „Soudržnost aliance je možná jen tehdy, pokud všechny země ponesou břímě spravedlivě,“uvedl včera Macron.

Nyní plní závazek jen osm zemí NATO včetně Británie, která vynakládá na obranu 2,2 procenta HDP. Londýn i Paříž však upozorňují, že obranné rozpočty rostou. „Vojenské výdaje se šplhají nejrychlejším tempem od 80. let minulého století,“zdůraznila francouzská ministryně obrany Florence Parlyová.

Výše vojenských výdajů je jednou stránkou věci. Jinou je početní stav armád. USA mají k ruce 1 427 tisíc mužů, Francie 259 tisíc. A jaderné síly? Celkem 93 procent arzenálu totiž drží pouhé dvě země – Spojené státy a Rusko, na evropské mocnosti zbývají drobty.

Neméně podstatná je i připravenost evropských armád vzdorovat současným hrozbám.

Odchod Británie z Evropské unie je na spadnutí, takže vzbuzuje obavy o budoucí součinnost se zbytkem Unie. Podle londýnských Timesů tyto obavy nejsou na místě. Británie se nedávno připojila k působení společných intervenčních sil, které budou působit vně území EU pod hlavičkou obranných sil Pesco.

Paříž i Londýn úzce spolupracují při vývoji vojenských plavidel, letounů i nukleárních střel. Magazín Jane’s Defence připomíná, že lídři Theresa Mayová a Emanuel Macron opakovaně potvrdili „zvláštní partnerství“obou zemí.

Vypadá to tedy, že evropské mocnosti berou bezpečnostní rizika vážně. Francie si nedávno objednala další útočnou ponorku s jaderným pohonem Barracuda, aby dohnala náskok Američanů v této oblasti. Ponorky této nové třídy jsou méně hlučné a je obtížnější je zachytit radarem. „Chceme silnou Francii, která dokáže ochránit své zájmy,“řekl Macron.

Jinou věcí je následná schopnost využít vojenský potenciál ve skutečném konfliktu.

Zatímco o schopnostech britských speciálních sil nikdy nebylo velkých pochyb, Francie byla dlouho podceňována, ale její nevalná pověst možná není zasloužená.

Během operací v Mali či Středoafrické republice dokázaly francouzské jednotky zasahovat nepřítele za bojovými liniemi. Disponují širokou škálou akcí, od speciálních jednotek až po letectvo.

„Francii to dává široké možnosti vojenské působnosti mimo území EU,“míní analytik Paul Taylor.

Přesto platí, že Evropa by bez soudržnosti s Washingtonem byla zranitelná. Útěchou je, že Trump v tomto směru ani nedisponuje příslušnými pravomocemi. Seizmický posun, jakým by bylo rozštěpení NATO, by příslušel americkým zákonodárcům.