Nejprve obsah, pak technologie

Ministr školství chce prosadit testování žáků, které by řídil počítač dle jejich schopností. Nejdřív však musí změnit obsah testů u maturit i přijímaček.

Ministr školství Robert Plaga se nechal slyšet, že by rád, aby byly maturitní testy počítačově přizpůsobivé. Místo roztomile historické metody tužka–papír absolvuje maturant testy na PC, což ovšem není to nejdůležitější. Počítačově přizpůsobivé znamená, že náročnost testu se postupně kalibruje podle odpovědí zkoušeného a nabízí mu otázky odpovídající jeho úrovni.

Pane ministře, ano! Souhlasím, pojďme do toho. Jen si dopředu řekněme, že technologie není to první, co musíme na maturitách či přijímacích zkouškách na střední školy změnit. Především musíme změnit převažující obsah testů a konstrukci testových úloh. Tam je třeba napřít energii v prvé řadě, technologii testování považujme za druhý krok.

Dostanete, co testujete, praví pořekadlo z anglosaských zemí, jež mají s testováním výsledků vzdělávání bohatší zkušenosti. Jednoduchým způsobem tak říká, že testy maturit a přijímacích zkoušek svým obsahem a nastavením ovlivňují předchozí vzdělávání na středních a základních školách. A to prosím silněji než jakákoliv jiná snaha o reformu obsahu vzdělávání.

Zatímco reformu vzdělávání lze ignorovat jednoduše tím, že učitelé dál učí způsobem, který si osvojili, a učí obsah, který znají, změny v testech, které rozhodují o dalším bytí či nebytí ve vzdělávacím systému, prostě ignorovat nelze.

Lze-li někde najít společný zájem rodičů a učitelů, pak je vyjádřen obsahem testů, na které je nutné žáky připravit. Toho jsou si vědomi všichni aktéři a k tomu společně směřují. Přijímačky a maturity buď složíte, nebo ne. Buď pokračujete na střední či vysoké škole, nebo ne. To je pochopitelné pro všechny, bez ohledu na hloubku jejich vhledu do vzdělávací problematiky.

Zde je „zakopaný test“českého školství. Do té doby, kdy budou u přijímacích zkoušek a maturit žáci testováni ze znalosti epizeuxe, přísudku jmenného se sponou či z toho, jak se dokázali mechanicky našprtat řešení rovnice v matematice, se nic nezmění. Jde o zoufale zbytné znalosti, které člověk většinou okamžitě zapomene.

Převést tento obsah do počítačově adaptivní metody sice lze, jako vše, co lze nějak škálovat, ale k čemu to bude? V prvé řadě musíme přizpůsobit design a obsah maturit či přijímaček k tomu, aby školy připravovaly žáky na funkční používání mateřského či cizího jazyka, aby vedly k pochopení matematických principů, jinými slovy aby si žáci ze škol odnášeli znalosti a dovednosti usnadňující další, celoživotní vzdělávání. Ne shluk nespojitých letopočtů a vzorců, které jim vymaže z hlavy maturitní večírek.

Přemýšlejme trochu netradičně. Vždyť test je ta nejméně validní metoda ověřování, jaké vzdělání si člověk ze školy odnesl. Celoroční maturitní projekt nebo portfolio úspěchů z povinné školní docházky jsou průkaznějšími doklady o skutečných znalostech a schopnostech žáků. Zkusme prosím pojmout zásadní vstupní a výstupní zkoušky jako příležitost, jak rychle a relativně levně reformovat selhávající české školství. Nejprve obsah a design, poté technologie. Pak bude líp.