Tučňáci poslali chilský těžařský projekt k ledu. Zatím
Poblíž Humboldtova parku u pobřeží Chile se objevila naleziště rudy. Tamní tučňáci se ocitli v ohrožení.
SANTIAGO DE Mořské vody jsou v těchto zeměpisných šířkách, 600 kilometrů severně od chilského Santiaga, překvapivě chladné.
Studený Peruánský proud, který se dere podél jihoamerického pobřeží Pacifikem směrem k severu, přináší dary přírody přímo z antarktických vod. Tučňáci na ostrově Choros, kde vznikl k jejich ochraně na 860 hektarech Humboldtův národní park, si tak dlouho neměli na co stěžovat. Až donedávna.
Rozruch přinesl objev železné rudy a mědi. Plány na obří těžební projekt v hodnotě 2,5 miliardy dolarů ochránce přírody vyděsil.
Chtějí dolovat
Těžaři ze společnosti Andes Iron chtěli v místech zbudovat velkokapacitní přístav pro nákladní lodě. Z dolu hodlali vytěžit 12 milionů tun rudy ročně.
Ochránci přírody ale argumentovali, že takový provoz by s sebou nesl neodvratně vysoké riziko, že jednou dojde ke katastrofálnímu úniku ropy. To by byl pro vzácné tučňáky rozsudek smrti.
Důlní projekt, nazvaný Dominga, by roky budovanou ochranu tamní populace tučňáků mohl během krátké chvíle zlikvidovat.
„Je to obrovský projekt, který by nesmírně zatížil životní prostředí,“říká Rodrigo Flores, který vlastní turistickou kancelář ve městě Punta Choros na chilské pevnině.
Ochránci i jejich právníci zpozorněli. Sdružili se do společnosti Oceana a po dlouhém úsilí dosáhli svého. Vláda loni projekt zastavila.
Byl to hodně ostrý boj. Dva členové chilské vlády, šéf financí Rodrigo Valdés a ministr ekonomie Luis Felipe Céspedes, dokonce rezignovali na své posty na protest proti zamítnutí projektu.
Těžaři se ale nevzdávají. Mají vazby na významné politiky. A cítí velký zájem čínských partnerů o cenné suroviny.
Stále hledají cesty, jak svůj projekt prosadit. Vysvětlují, že jejich důl bude od přírodního parku vzdálený 30 kilometrů. V dubnu uspěli u soudu s odvoláním, ekologičtí aktivisté případ poženou až k chilskému Nejvyššímu soudu. Ten drží v rukách konečné rozhodnutí.
Těžařům v jejich bitvě o veřejné mínění nahrávají hlasy mnoha místních lidí, kteří už se těšili na dobře placená místa, která firma ekonomicky chřadnoucímu regionu přinese. „Každý projekt má nějaké dopady na okolní prostředí, pokud budeme opatrní, můžeme důsledky minimalizovat,“soudí Joyce Aguirre, který žije v čtyřtisícovém městě La Higuera ve vnitrozemí.
Pětina lidí v La Higueře žije pod hranicí chudoby, to je více než dvojnásobek celostátního průměru. Těžba i přírodní rezervace by podle nich mohly vedle sebe koexistovat.
Žijí z turistů
Rybáři a další obyvatelé pobřeží ale nechtějí o projektu Dominga ani slyšet. Žijí z turistiky, vozí návštěvníky nejen k ostrovu Choros, ale také na sousední menší ostrovy Cahanarl a Damas. Každoročně sem zavítá na 80 tisíc turistů a všechny zajímají chránění tučňáci a další vzácné druhy, delfíni i velryby. Od devadesátých let uplynulého století, kdy byl park založen, se dařilo počty tučňáků zvyšovat až na současných 16 tisíc. Jsou přísně chránění.
„Kdysi jsem si na marinovaném mase tučňáků pochutnával, od doby, kdy vznikl park, jsem si to musel odpustit,“vzpomíná Salvador Vergara, devětačtyřicetiletý chilský rybář, který žije poblíž ostrova Choros.
Těžební projekt odmítá. „Nechceme, aby se pobřeží změnilo na velký přístav plný olejových skvrn, to už by sem nikdo nepřijel,“říká.
Rybáři na pobřeží čelí neustálému nátlaku. Těžaři se je snaží získat na svou stranu. „Slibují nám nové čluny, nové motory i sítě, chtějí rozdělit naši komunitu,“vykládá Oscar Avilez, mluvčí rybářské komunity. Nabídky odmítá a s napětím čeká, jak celá věc u soudu dopadne.