Jak nechal Josef Mánes na Hané kus svého srdce

Všimli jste si, jak velkou roli mají v našich životech příběhy? A nejen příběhy lidí, ale také věcí a třeba památek. Zkusme památky vnímat ne jako pouhé stavby, ale jako živé součásti regionu. Možná pak zjistíme, že příběhy nejsou kdesi venku, ale v nás. Půvabný klasicistní zámek v Čechách pod Kosířem okouzlil i českého malíře, grafika a ilustrátora Josefa Mánesa. Setkání se starým šlechtickým rodem Silva-Tarouca, který vlastnil zdejší panství, osudově poznamenalo jeho život. Byl u nich vítaným hostem a rodi-na se stala jeho štědrým mecenášem. Na zámek zavítal Mánes v průběhu dvaceti let cel-kem šestnáctkrát a vytvořil zde více než sto uměleckých děl. Poprvé navštívil Mánes Čechy pod Kosířem v roce 1846, aby zjistil, jaký ohlas mají dva portréty, které namaloval pro galerii předků Silva-Tarouca. Neprožíval zrovna šťastné ob-dobí. Jeho sestra Amálie vyhnala z domu služebnou Fanny, kterou miloval. Nikdy se nevy-rovnal s tím, že přišel o ni i o jejich dceru Josefu. S majitelem panství Augustem Alexan-drem a jeho ženou Giselou je pojilo přátelství. V hraběnčině deníku jsou podrobné zápisky o jeho pobytech, které na něj měly evidentně blahodárný vliv. Přinášely mu obživu, ale i inspiraci pro práci. Hrabě Alexandr dokonce nechal podle jeho návrhu vybudovat zámec-kou kapli. Mánes byl vysoký, elegantní, měl výrazné modré oči a ostře řezané rysy, a jakmile přijel, bylo na zámku stále plno návštěv, zejména dámy z něj byly unešené. V Čechách pod Ko-sířem maloval obrazy pro panstvo a žánrové novorokokové obrázky, ale učaroval mu pře-devším hanácký venkov a jeho folklor. Vytvořil zde známá díla jako litografie Líbánky na Hané, cyklus akvarelů Život na panském sídle nebo četné skici a portréty místních obyva-tel. Krásné paní Gisely si Mánes velmi vážil, tajně ji zbožňoval a její smrt ho hodně pozname-nala. Zřejmě i to prohloubilo jeho stále se zhoršující psychické potíže. Značně zhubl, upa-dal do letargie, měl problémy s mluvením i psaním a choval se divně a zmateně. Nespa-vost tišil užíváním opia. Začal být posedlý hledáním červenožluté divoké vlčí růže, posta-vám na obrazech přikresloval vlčí drápy a zuby a deformoval jim obličeje. Naposled přijel do Čech ve značně zchátralém stavu v červnu 1871, to však již nebyl do zámku vpuštěn. Za půl roku umírá údajně na ochrnutí mozku. Traduje se, že prastarý evropský rod Silva-Tarouca odvozoval svůj původ od starolatin-ského boha lesů Silvana a od zakladatelů města Alba Longa, kde žila princezna Rhea Sil-via – matka zakladatelů Říma Romula a Rema, které odkojila vlčice. Princezna Rhea byla podle legendy zaživa pohřbena a prokleta svým strýcem a tato kletba prý padla na celý rod Silvů. Od té doby se prý u členů rodiny projevovala lykantropie – psychické onemoc-nění, kdy člověk sám sebe vnímá jako zvíře, nejčastěji vlka. Tu si s sebou měli přinést v 18. století i do svého nového domova v Čechách pod Kosířem. Pověsti o vlkodlacích v lesích blízkého kopce Kosíře tuto legendu jen přiživovaly. A co víc? Sylva-Taroucové mají přece ve svém erbu vlky. To, že se měl od nich nakazit i Josef Mánes, je už poměrně di-vokou lidovou tvořivostí. V Čechách pod Kosířem můžete navštívit také přírodně krajinářský zámecký park nebo muzeum historických kočárů.