Peklo na kostkách
Z Tour do nemocnice: favorit Richie Porte je opět mimo hru.
Pád, pád, odstoupení, pád, defekt, pád, defekt, další defekty, další desítky pádů. I tak můžeme charakterizovat devátou etapu Tour z Arrasu do Roubaix.
Přinesla zoufalé stíhací jízdy, sebeobětování, pocity beznaděje.
Pouhých 10 kilometrů byla mladá a už si vybírala i nejtvrdší daň.
Obavy z kostek, jež cloumaly pelotonem od první minuty, přivodily hromadný pád ještě předtím, než jezdci na pavé opravdu vjeli.
Po něm seděl na zemi Richie Porte, držel se za rameno, v očích slzy. Copak jsem prokletý?
Jeden z největších favoritů posledních dvou ročníků, opět tak skvělý na jaře, si zlomil klíční kost. Stejně jako loni. Zase v 9. etapě. Mohla za to jeho mentální slabost na největších závodech, kterou u něj pozoroval i český cyklista König při Portově selhání na Giru 2015?
Či se stal jen obětí chyb jiných jezdců? Odpověď je nejednoznačná.
„Jako by Richiemu někdo nahoře nepřál,“ulevil si Stefan Küng, jeho pomocník v týmu BMC. „Nevíme, co bychom ještě měli udělat lépe. Fyzicky byl na tom skvěle. Jen jsme ho potřebovali dovézt do hor.“
Hořkou cenou útěchy pro BMC bylo, že Greg van Avermaet uhájil žlutý dres lídra, neboť ten vrchařem není. Tolik ceněný trikot přebíral s křečovitým úsměvem a říkal: „Tato etapa je pro nás obrovským zklamáním.“Zvlášť když i týmový plán B, jímž byl Tejay van Garderen, po dvou pádech selhal.
Jenže kdo vlastně toho dne nepadl na zem? Na prstech ruky byste spočítali favority, kteří prošli etapou zcela bez úhony. Mnozí z nich se za masivní pomoci kolegů dotáhli zase vpřed, další nikoliv.
Ztratili Uran, Bardet, Landa
Loni druhý Rigoberto Uran po pádu na úseku Templeuve zaostal o 1:36 minuty. Loni třetí Romain Bardet řešil čtyři defekty, jen zoufale kroutil hlavou. Loni čtvrtý Mikel
Landa se svíjel na asfaltu, když se těsně před nájezdem na kostky chtěl z bidonu občerstvit a neudržel rovnováhu.
Byl to den, který organizátoři právem nazvali „Ochutnávka pekla“, podle slavné klasiky Peklo severu.
Byl to i den, kvůli kterému se favorité Tour už od března vydávali do Roubaix v rámci tréninku.
Joshua Robinson, reportér listu Wall Street Journal, nedělní etapu představoval: „Vítejte na nejzáludnější party na Tour: 170 cyklistů se bude třást, rachotit a drkotat na hrudkovitých kostkách severní Francie. Ty s nimi budou vibrovat natolik násilně, že jim budou bidony vyskakovat z kol a řetězy z převodů.“
Tým Sky zašel tak daleko, že si jen na tuto etapu nechal od firmy Pinarelo zaslat jiné rámy. Na své odpružené bicykly nazuli široké podhuštěné pláště a vybavili je hliníkovými řídítky místo karbonových, protože ty se při pádech méně lámou.
Většinu dne pak kontrolovali špici pelotonu, přesto se i Chris Froome musel jednou zvedat ze země.
Má být pavé součástí Tour?
Stovky minipříběhů stvořila tato etapa. Odborný server CaféRoubaix na Twitter psal: „Za jediný den na Tour se odehrálo víc akce než za posledních deset ročníků Paříž–Roubaix dohromady.“
Nejdojemnější z těchto příběhů sepsal vítězný John Degenkolb z Treku. V roce 2015 triumfoval na Pekle severu. V další sezoně jej při tréninku srazilo auto, utrpěl mnohočetná zranění, tři roky si zoufal. Přítel Jörg, jehož považoval za svého druhého otce, mu říkal: „Obávám se, že už se z toho pádu nevzpamatuješ.“
„Ne, já ještě nejsem odrovnaný,“odvětil mu tehdy. „Ještě jedno velké vítězství na mě čeká.“
Jörg v zimě zemřel. Degenkolb mu nyní z Roubaix posílal do nebe své prvenství, v 29 letech svůj první triumf na Tour. „Ryzí štěstí,“svěřoval se po zdařilém spurtu ve tříčlenné vedoucí skupině.
Třetí v cíli Yves Lampaert z Quick-Stepu zatím dojmy z etapy vystihl třemi slovy: „Špína. Prach. Boj.“
Nepršelo, jako když v roce 2014 řádil na kostkách Tour v blátě a zimě Vincenzo Nibali. Ale velké sucho a prach přinesly opačný extrém. Vířící prach zalétal z kostek i na výjezdy na asfalt, jež se stávaly cyklistickým kluzištěm. Právě v těchto pasážích docházelo k velkému množství karambolů.
Opět se tak rozproudila debata, zda kostky do itineráře Tour patří.
„Ne! Jsou příliš nebezpečné a nevypočitatelné,“poukázal Matt White, šéf Mitcheltonu-Scott.
„Ano, patří,“oponoval Degenkolb. „Pro cyklistiku je dobré, že Tour je kombinací všeho. My budeme později trpět v horách, tak ať si i vrchaři pro změnu užijí kostek.“
White před etapou věštil: „Polovina chlapců pro celkovou klasifikaci bude po ní mimo hru.“
Až tak hororové to nebylo. Ovšem pořadí Tour se zatřáslo. A mnohé karty, spočívající v rukách nejsilnějších týmů, se před úterním vjezdem do Alp proměnily.