Mladý francouzský tým může úspěch zopakovat
Zaplněná Champs-Élyseés čekala na vítěze. Mistři světa dostanou vyznamenání
Opojná euforie a živelná vášeň, se kterou se vkradli do novinářského sálu a během tiskové konference zlili trenéra Deschampse vším, co měli zrovna po ruce, ukazuje skutečnou Francii.
Na hřišti ukázněnou, soustředěnou, talentovanou a silnou.
Po úspěšné práci rozjančenou a pořád krapet nerozvážnou.
Když zrovna vyhrajete mistrovství světa, je všechno dovolené.
Klidně tančíte na stole před reportéry, s uhrančivou zlatou soškou, která se obvykle pečlivě ukládá do trezoru, se kloužete po zadku v loužích nebo familiárně šeptáte svému prezidentovi, že je kabrňák.
I to – a mnohem víc – se Francouzům přihodilo od nedělního večera. Stačilo porazit Chorvaty 4:2 ve finále a patřil jim svět.
Ne v nadsázce, ale se vším všudy.
Útočník bez gólů. A ti ostatní
„I když čtrnáct hráčů bylo na mistrovství světa poprvé, věřil jsem, že to dokážeme,“hrdě prohlásil Didier Deschamps, než začala veselice v Elysejském paláci.
Pokud to Francouzi dokázali už letos, můžou úspěch zopakovat? Proč by ne?
Slovy klasika: Modrá je dobrá. A třeba může být ještě o lepší. Přitom brankářský kapitán Lloris udělal ve finále kiks jako vrata a útočník Giroud nejenže nevstřelil jediný gól, ale ani jednou ze třinácti pokusů netrefil prostor branky. A komicky minul i ve chvíli, když rozhodčí Pitana ukončil finále. Giroud se přihrnul k opuštěnému míči, nakopnul ho a... Zase nic!
Francouzi, kteří od prezidenta Macrona dostanou státní vyznamenání Řád čestné legie, zaujali precizností a klidně v tom můžou pokračovat. Měli druhý nejnižší věkový průměr na turnaji, což je obrovská devíza.
Deník L’Humanité naťukal titulek „Hlava ve hvězdách“a v komentáři zdůraznil: „Deschampsův tým je mladý, soudržný a s budoucností.“ Ano, s velkou budoucností!
I když příští světový šampionát v Kataru vypukne až za 1 587 dní, což se zdá jako nekonečno, můžou Francouzi směle uvažovat o tom, že by titul obhájili. To samé dokázali zatím jen Italové – ve velmi diskutabilních kulisách roku 1938, a úžasní Brazilci v Chile 1962.
Obhájit? Španělé to nezvládli
Není to tak dávno, co fotbalovému světu vládli Španělé. Mezi lety 2008 a 2012 vyhráli, co se dalo: dvakrát Euro, jednou mistrovství světa. Stvořili dynastii, na kterou se nezapomene. Xavi, Sergio Ramos, Iniesta, Casillas, Fernando Torres... Jenže světový titul neobhájili.
Francie může, protože stojí na opravdu pevných základech.
Především – tým je mladý a v podobném složení může zvládnout ještě dva nebo tři velké turnaje. Věkový průměr jde jen těsně přes 26 let a v záloze číhá dost talentů, které vyrůstají ve špičkových akademiích po celé zemi.
V ruském turnaji Francouzi přesvědčili, že můžou dominovat. Kupříkladu Belgii, která nastřílela nejvíc gólů ze všech, s přehledem ubránili a nedovolili jí v semifinále skórovat.
Obranná linie má perspektivu sama o sobě. Nejčastěji využívané čtveřici Varane, Umtiti, Pavard a Fernandez je v průměru 23 let.
V záložní řadě se sází na pracovité typy, nikoli na klasické dříče a rozbíječe. I defenzivnější záložníci Kanté nebo Matuidi umějí s míčem velké věci, nemluvě o Pogbovi, kterému patřilo finále.
Útok? Tam se budou Francouzi opírat o elegána Griezmanna a ještě déle o rakeťáka Mbappého, kterého i fotbalový král Pelé, často kritický až sarkastický, po šampionátu pochválil: „Vítej v klubu, je skvělé mít společnost.“
Jak dobrý může být Mbappé?
Mbappé navázal na Pelého šedesát let starý kousek a jako teprve druhý teenager v historii dal ve finále gól. Takže: jak dobrý může být za dva roky na Euru? Nebo za čtyři v Kataru, kde mu pořád bude teprve třiadvacet?
Těžko domýšlet, protože už teď boří rekordy a trumfuje legendy.
Na první pohled jsou Mbappého statistiky skoro neuvěřitelné: v devatenácti už nastřílel 60 soutěžních gólů a získal 6 trofejí. Lionel Messi měl ve stejném věku bilanci 14/5, Cristiano Ronaldo 13/2.
A ještě dodatek: ani mezi tyčemi nehrozí problémy. Kdyby se náhodou Lloris rozhodl skončit, což zatím nehrozí, je připravený třeba Aréola z Paříže nebo devatenáctiletý supertalent Lafont, kterého si před dvěma týdny pořídila Fiorentina za sedm milionů eur.
Co z toho všeho plyne? Francie, jestliže v její hře zůstane stejná účelnost, taktická dokonalost a poctivost, klidně pár dalších let nemusí mít konkurenci. Jiní velikáni strádají.
Španělský způsob tiki-taka se přežil. Němci si v Rusku uřízli ostudu a čeká je přestavba. Argentinci nejspíš zamávají Messimu, Brazilci pomalu chytají z velkých šampionátů komplex.
Anglie? Snad. Portugalsko? Spíš ne. Cesta k vládě nad fotbalovým světem se zdá být umetená jako nikdy dřív.