Česká republika, země nulové tolerance
Mám takový návrh. Snížíme nejvyšší povolenou rychlost v obci na 20 kilometrů v hodině a mimo obec na padesátku. Kdo to o kilometr překročí, přijde o řidičák.
Že vám to přijde buzerační a absurdní? Ale byl by to přece krok k větší bezpečnosti na silnici.
A úplně stejně absurdní a buzerační je současná situace s vymáháním zákazu pití alkoholu u vodáků na řekách a cyklistů na stezkách.
Policisté v zásahové kombinéze dávají dýchnout z alkotesteru kanoistům někde na horní Ohři a dalších vodáckých řekách, turistům na šlapadle pod Národním divadlem v Praze nebo cyklistům na vinařských cyklotrasách na jižní Moravě.
V Česku totiž platí „nulová tolerance k alkoholu v krvi“.
Teď i poslanci většinově zvažují, že vodákům uleví a alkohol jim v rozumné míře povolí. O něco menší část by ho povolila i cyklistům. Vyplynulo to z ankety, kterou jsme udělali minulý týden mezi většinou zákonodárců.
Já osobně benevolentnější zákon určitě podporuji a hned vysvětlím proč. Před deseti lety, kdy umíralo mnohem víc lidí při dopravních nehodách a Češi byli obecně neukázněnější, bych váhal, teď už ne. I když vím, že policie bude pořád namítat, že zákon platí a má se dodržovat.
Horlivá policie
Upřímně řečeno, teprve až díky aktuálním kontrolám jsem i já zjistil, že i vodák musí být střízlivý. Kdo někdy sjížděl Vltavu třeba od Českého Krumlova do Zlaté Koruny, tak ví, že prakticky jediná místa, kde se na této trase zastavuje u břehu, jsou hospody.
Mnoho poslanců mi prozradilo, že budou pro „vodácký zákon“hlasovat i kvůli nečekané aktivitě policistů. Česká policie totiž hrozně ráda kontroluje lidi (ač už je v posledních deseti letech korektní a slušná). Je i vynalézavá v tom, jak vymáhat pravidla, která sice platí, ale většina lidí si to neuvědomí. Viz kontroly na vinařských stezkách nebo pokuta pro cyklistu, který sjede do příkopu a sám si namele, protože přece „způsobil dopravní nehodu“.
Povolit půl promile, či více?
Tady je samozřejmě na místě otázka – kolik alkoholu by mělo být povoleno? (V české policejní terminologii je „podnapilý“každý, komu bylo naměřeno jakékoli stopové množství alkoholu.)
S touto otázkou se vždycky dostaneme do pasti. Když to bude 0,5 promile, tak se okamžitě otevírá diskuse, jak velká sankce by měla přijít, když cyklistovi nebo kanoistovi naměří 0,6 promile? Stejně se handrkujeme, jak velkou pokutu má policie udělit, když přistihne v obci „piráta silnic“, který měl na tachometru 55 kilometrů v hodině? Já bych dal klidně do promile.
Ale policisté by měli umět zohlednit, jestli dotyčný někoho ohrožuje, nebo ne. Ten, kdo se opilý chystá sjet nebezpečný jez se slečnou v loďce, by pokutu dostat měl.
Už ten výraz „nulová tolerance“hovoří sám za sebe. Vyslovte si to několikrát za sebou. Takový zákon je tvrdý, neúprosný a nezná slitování. S politikou nulové tolerance přišel starosta New Yorku Rudy Giuliani, když jeho město ovládaly gangy. Do Česka ji přinesl bývalý konzul v New Yorku Petr Gandalovič, když se kdysi stal primátorem Ústí a chtěl vyhnat feťáky z keříků na Mírovém náměstí.
Ale mně se v zemi nulové tolerance žít nechce a myslím, že už to není ani potřeba.