Díky za dárek, pánové. Van Avermaet je stále žlutý

Domácí hvězda Romain Bardet, lídr týmu AG2R, na startu desáté etapy Tour představil na počest triumfu Les Bleus svoji novou přilbu, nastříkanou v barvách trikolory. Načež věštil: „Tohle bude velký den plný akce.“

Nairo Quintana se od jezera v Annecy zahleděl k alpským vrcholkům a pronesl: „A teď začíná nová Tour. Přežil jsem kostky, konečně jsem ve svém terénu.“

Mikel Landa, jeho spolulídr ze stáje Movistar, se nejspíš do hor těšil tak moc, že se zamotal do plastikových dopravních sloupků a spadl, ještě než etapa začala.

Ve vesničce pro hosty závodu se mezitím u startu v zasklené vitríně skvěla replika žlutého dresu s logem týmu BMC, podepsaného Gregem van Avermaetem.

Majitel originálu se tu zastavil na kafe a u dresu zapózoval.

Tak dnes naposled...

To, že belgický klasikář z něj bude kovanými vrchaři v Alpách vysvlečen, byl jeden ze základních předpokladů dne.

Ale byl zcela chybný.

O pět vrcholů a 158,5 kilometru později si totiž van Avermaet v cíli v Le-Grand-Bornand opět kráčel na pódium pro trikot barvy žluté.

Ba co víc, jeho náskok narostl ze 43 sekund na 2:22 minuty!

Avizovaný útok Gerainta Thomase, záložního lídra Sky, na vedení v závodě se nekonal. Možná se v této etapě ani nikdy konat neměl a parta Sky opět jednou blufovala.

Vrchařští favorité Tour usoudili, že ani nárůst van Avermaetova náskoku jim v následujícím obtížném průběhu závodu neuškodí, a blahosklonně jej pustili, aby se docvakl do skupiny uprchlíků. „Ujíždět ostatním ve žlutém dresu je cool,“liboval si Belgičan.

Za ním bylo namísto tuhé horské bitvy vyhlášeno příměří hvězd.

Lépe řečeno: tým Sky příměří vyhlásil a kdo nesouhlasil, toho zpacifikoval.

„Nasadili své tempo a zašpuntovali špici hlavního pole pěti jezdci,“líčil Tom Dumoulin. „Když někdo zkusil zaútočit jako Dan Martin, zase si ho přitáhli. Také jsem chtěl útočit, ale potom jsem si řekl: Šlo by o zbytečný výdaj energie.“

V průsmyku Glieres, kde roku 1944 německá armáda zmasakrovala 121 partyzánů, vrátili organizátoři poprvé od roku 1987 na program Tour šotolinu. Froome na ní píchl, ovšem záhy byl zpět u své kohorty.

V čele etapy Francouz Julian Alaphillipe z Quick-Stepu odpáral soupeře, při sjezdu z posledního vrcholu Colombiere i televizní motorku, a přestože neměl přilbu v barvách trikolory, mohl slavit.

Favorité dorazili v poklidu a vyjížděli se na trenažérech u týmových autobusů. Jako by jim po celý den v mysli rezonovala slova Matta White, která šéf Mitcheltonu-Scott před etapou pronesl: „Třídenní blok kostky, pak den volna, kdy vypadnete z rytmu, a potom hned první hory, může mnohé přivést do potíží. Nikdo neodhadne, jak bude jeho tělo reagovat.“

Snad proto tentokrát ještě souboj velikánů odložili.

„Mám radost, že mi dopřáli ten den ve žluté navíc,“nezakrýval van Avermaet. „Za kariéru jsem ji oblékal už jedenáct dnů. Na to jsem pyšný.“

Vzápětí pohlédl na profil středečního, druhého alpského testu. Vrcholy nejvyšší možné kategorie Bisanne a du Pré a dojezd na stoupání La Rosiere.

„To už bude na mě moc,“prohlásil. „Má zítřejší šance na udržení žlutého dresu je nula.“

Tak naposled...

Anebo ne?