Čínské boty zdražují, čeští obuvníci se radují
Dovozy bot z Číny klesají. Tradiční výrobci věří, že se k nim zákazníci vrátí
PRAHA V živé paměti mají čeští obuvníci doby, kdy se pár bot z Číny dovážel za 35 korun. Nebylo to za socialismu, ale před deseti lety. Tradiční průmysl, který to dlouho dusilo, se opět nadechuje.
Boty z Číny jsou symbolem toho nejlevnějšího, co si lze na nohy koupit. Jenomže tomu tak nemusí být dlouho. Od roku 2015 totiž prudce zdražují. Za pět let se dovozní cena za pár zvýšila z 59 korun na 194 korun v loňském roce. Dovozy zeslábly na polovinu. „Bezesporu nám to pomáhá. Již dříve jsem tvrdil, že k tomuto trendu musí dojít a je jen otázkou času, kdy se ceny téměř srovnají,“říká Jaroslav Navrátil, ředitel společnosti Moleda, která vyrábí tradiční boty Prestige.
Přestože obuvnický průmysl po dlouhých letech opět nabíral, do Česka se vrací jen pomalu. Část zákazníků sice sahá po kvalitnější obuvi, ale většina chce levnou. Ta nutně nemusí být z Asie. Jen o něco dráž už umí boty vyrobit i Polsko.
Tuzemští obuvníci srovnávají krok se zahraniční konkurencí. Pomáhají jim v tom zákazníci, kteří chtějí kvalitu, ale i zdražování v Číně. V roce 2012 se podle dat České obuvnické a kožedělné asociace (ČOKA) dovážel do České republiky pár bot z Číny v průměru za 59 korun. Loni už byla cena více než trojnásobná. Distributoři jeden pár kupovali za 194 korun. Výroba obuvi v říši středu zdražuje rychleji než například ve Vietnamu a v dalších zemích Asie. Z toho mimo jiné těží obuvnické firmy, které udržely výrobu v Česku.
„Bezesporu nám to pomáhá. Již dříve jsem tvrdil, že k tomuto trendu musí dojít a je jen otázkou času, kdy se ceny téměř srovnají,“říká s nadějí Jaroslav Navrátil, ředitel společnosti Moleda, která loni vyrobila 160 tisíc párů bot značky Prestige. Třebaže má tradiční výrobce ze Zlína čísla na úrovni předchozích let, mluví o úspěchu. „Kdo z evropských výrobců tuto dobu přežije, bude mít velkou šanci být dlouhodobě úspěšný,“dodal ředitel.
Když v minulosti přišla řeč na největší bolesti tuzemských obuvníků, mluvilo se hlavně o levné Číně. I když dovozům stále ještě dominuje s 39 miliony párů bot ročně (velká část se vyváží), importů výrazně ubylo. Před pěti lety jich bylo dvakrát více. Čínu částečně nahrazuje o něco dražší obuv z jiných asijských zemí, jako je Vietnam a Kambodža, ale i boty z Polska nebo Německa.
„Mnoho zákazníků se vrací ke kvalitní české obuvi a vyžadují ji u svých prodejců. Zejména v segmentech dětské a zdravotní obuvi je tato tendence markantní,“uvádí asociace v ročence. Zájem roste také o českou vycházkovou, pracovní a bezpečnostní obuv.
Obuvníci vyšlapují na internet
„Čeští obuvníci se mají lépe, ale jen do příští krize,“chladí nadšení spolumajitel Prabosu Jaroslav Palát. Největší tuzemský výrobce pracovní a military obuvi se veze na vlně zájmu firem o kvalitnější pracovní obuv, ale i na státních zakázkách. Čtvrtinu obratu ze zhruba 330 milionů korun má z dodávek pro Armádu ČR, z korporátního sektoru jsou významnými odběrateli Škoda Auto nebo ČEZ. Firma se nyní soustředí například na posílení segmentu volnočasové obuvi, která tvoří jen procenta z prodejů. „Vnímáme ji jako rezistentní vůči krizi,“uvedl Palát. Právě tato obuv by měla být základem e-shopu. „Nechceme jít do běžných obchodů, budoucnost vidíme v online,“dodal. Prabos je jedním z největších výrobců obuvi v ČR s produkcí 250 tisíc párů ročně. Obuv kompletuje v továrně ve Slavičíně, část svršků však dováží z Indie a nově také ze své výroby na Ukrajině, kterou rozšiřuje. Suroviny, zejména kůži, dováží i z Německa a Itálie. Není to nic neobvyklého. Koželužny v ČR zanikly s podstatnou částí kdysi dominantního obuvnického průmyslu.
Také legendární „prestižky“většina zákazníků využívá jako pracovní obuv. Kromě toho se už několik let, zatím neúspěšně, snaží prorazit s dětskou obuví, která je pro firmu ztrátová. Prodejním hitem se staly nové boty imitující džínovinu.
Trendem poslední doby v branži je ručně šitá obuv na míru od předních českých designérů, ale i „barefoot“obuv neboli „bosé boty“. Vyrábět je začaly některé menší firmy.
Další retro značka, Botas ze Skutče v Pardubickém kraji, loni rostla v tržbách o osm procent. Byznysu pomáhají i větší objednávky bot na krasobruslení a hokej do USA.
Zájem o botasky roste také ve Španělsku a v Německu, kde se dobře uchytila nová běžecká lyžařská obuv pro letní běžkaře. „Ustojíme-li problémy ve výrobě, tak zakázky máme až do konce ledna 2019. Výroba je zcela vytížena. Věřím, že to bude další docela úspěšný rok,“hodnotí šéf Botasu František Nestával.
Na Západě hledá náhradu za propad odbytu v Rusku.
Export je kromě online prodejů pro české firmy jednou z hlavních cest, jak růst. Tuzemský desetimilionový trh je poměrně malý. Češi si loni v průměru koupili 3,5 páru bot a toto číslo se v čase příliš nemění.
Automaty místo šiček
Drtivá většina bot, přes třicet milionů párů v českých obchodech, je z dovozu. Obuvníci z ČR loni vyrobili rovné čtyři miliony párů a zaměstnávali 3 521 lidí. Počet zaměstnanců narostl poprvé nejméně od roku 2003. Boty loni v tuzemsku vyrábělo meziročně o 286 lidí více. Přesto nedostatek lidské síly firmy vnímají jako největší současný problém. „Chybí nám okolo deseti lidí na klíčové pozice, šičky a pracovníci na spodkovou dílnu,“líčí šéf Botasu. Prabos proto začal ve výrobě instalovat šicí automaty.
Česko bylo v minulosti obuvnickou velmocí, dnes však drtivou většinu bot jen přeprodává. Z 90 milionů párů obuvi dovezených v loňském roce se jich přes 50 milionů do ČR jen přivezlo, přebalilo a poslalo k zákazníkům do zahraničí. Zejména z Asie obuv stále dovážejí i největší prodejní řetězce, jako je CCC, Humanic či Baťa. Poslední jmenovaný v ČR stále vyrábí, letos má cíl 300 tisíc párů, které by se měly ušít ve fabrice v Dolním Němčí. Největší síť CCC s tržbami téměř dvě miliardy vyrábí nejblíže v Polsku. „Loňský rok byl úspěšný, narostli jsme opět dvouciferně. Na internetu téměř o sto procent,“řekl jednatel Roman
Puchala.