Sabbatical: lék proti vyhoření
Někdy to chce vyčistit si hlavu, alespoň na pár měsíců přivřít kancelář a s ní i kariéru a zmizet – z civilizace prchnout na druhý konec světa nebo k lidem, kteří potřebují pomoc. A pak začít lépe a radostněji.
Coby koncipient v advokátní kanceláři Dentons Europe se dva měsíce učil šestnáct hodin denně na advokátní zkoušky. Jakmile měl hotovo, uvědomil si, že pro duševní zdraví ze všeho nejméně potřebuje další týdny a měsíce v obleku a každodenní jednotvárnost.
„Vždy jsem rád cestoval, tak jsem si řekl, že teď je ten správný čas splnit si sen a procestovat svět,“vypráví advokát Jakub Nosek.
I když většinou bývají právníci solidní dámy a pánové, on je dobrodruh maskovaný kravatou. Takže si plán cesty sestavil jen velmi zhruba – z Kyrgyzstánu a Číny projet Asii, pak to zatočit dolů do Austrálie a na Nový Zéland a potom...? To se uvidí. „Věděl jsem jen, že 10. ledna mám sraz s partou lidí v Uruguayi. Dál už jsem moc neplánoval, když jsem na cestách, jsem pankáč,“pokrčí rameny.
Prodal auto, zbavil se všeho haraburdí z bytu, odstěhoval se na kanape ke kamarádce a měsíc před odjezdem v kanceláři řekl, že si bere na rok neplacené volno.
„Nevěděl jsem, jak nadřízení zareagují. Protože byli s mojí prací spokojeni a pro firmu pracuji dlouho, volno jsem dostal,“potěšilo advokáta, který byl od začátku přesvědčen, že se za rok do mezinárodní kanceláře vrátí: „Kdybych pracoval v IT, bylo by to možná něco jiného, ale jako právník jsem vázán na Českou republiku. A trhat jablka na Zélandu jsem vážně nechtěl.“
Pustí je do světa, aby se chtěli vrátit zpátky
Advokacie je nemilosrdné kolbiště, kde si právníci čas od času potřebují důkladně provětrat hlavu. A šéfové kanceláře Dentons Europe si toho jsou vědomi. Proto patří neplacené dlouhodobé volno zvané sabbatical k benefitům, které nabízejí svým zaměstnancům. „Krátká dovolená sice může dobít baterky, ale někdy potřebujeme víc než rychlou přestávku. Delší pauza umožní našim lidem zastavit se, nadechnout a rozhlédnout se kolem sebe, bilancovat. Sabbatical také funguje jako prevence proti syndromu vyhoření,“vysvětluje Martina Tintěrová, která má v Dentons na starosti péči o mladé talenty, a ze zkušenosti doplňuje: „Z pohledu zaměstnavatele je to rozhodně jeden z benefitů, který pomáhá udržet a motivovat zaměstnance.“
V případě Jakuba Noska se tenhle předpoklad naplnil stoprocentně. „Když se roční putování blížilo ke konci, už jsem se zase těšil, že vyměním trička a kraťasy za oblek a budu prožívat pracovní stereotyp. Do pracovních povinností jsem se vrátil naprosto hladce,“vybavuje si mladý advokát rok staré zážitky.
Nejčastěji vyhoří piloti a zaměstnanci korporací
Podle průzkumu agentury Behavio pro společnost Sodexo Benefity se přitom třetina Čechů cítí ve velkém stresu, který pramení nejčastěji ze zaměstnání. Mezi nejstresovější povolání patří pilot – a zaměstnanec velké korporace.
Výsledkem takového tlaku může být syndrom vyhoření. „Ten je velmi záludný, vkrádá se pomalu a dlouhodobě, až najednou člověk zjistí, že je vyčerpaný, ztrácí zájem o práci i výkonnost,“líčí příznaky Olga Hyklová, zakladatelka personálních agentur Advantage Consulting a AC Jobs, která považuje za důležité, aby se firmy snažily před syndromem vyhoření zaměstnance chránit. „Podstatné je umožnit jim rozumně si rozložit pracovní povinnosti, udělat si čas na sebe, rodinu, koníčky i odpočinek. Mnozí zaměstnavatelé zaměstnancům pod velkým tlakem poskytují wellness či ozdravné pobyty nebo volno nad zákonný rámec,“nabízí Hyklová různá řešení.
Cestují či pomáhají. Třeba na paralympiádě
Pokud si zaměstnanci u nadřízených sabbatical vybojují, nejčastěji zamíří na cestu na druhý konec světa, zvlášť oblíbené jsou země jihovýchodní Asie. Jsou však i tací, co si nechtějí uspořádat myšlenky při praktikování jógy v indickém ašramu, ale při něčem praktičtějším, co se však zásadně odlišuje od jejich povolání. Ideální pro takový mentální odpočinek bývají různé dobrovolnické projekty.
Takhle vyrazila na cesty Anna Sapelníková z pražské pobočky naftařské společnosti ExxonMobil. Letos v zimě se sbalila, zamávala kolegům v kanceláři a odjela do korejského Pchjongjangu pomáhat při organizování paralympiády.
„Byla jsem nakonec pryč jenom tři týdny, což není tak dlouhá přestávka, a čerpala jsem neplacené volno. Svoji cestu jsem ale plánovala dva roky, protože jsem od toho hodně očekávala. Chtěla jsem nabrat energii a to se mi na sto procent podařilo,“pochvaluje si Anna Sapelníková, která byla v Koreji zodpovědná za průběh zahajovacího a závěrečného ceremoniálu a měla na starosti bezproblémový pohyb sportovců na stadionech.
Protože je společnost ExxonMobil obrovská nadnárodní firma, má s podobnými „výlety“zaměstnanců zkušenosti.
„Nyní pracujeme na nových podmínkách programu sabbatical, zatím proto řešíme každý požadavek individuálně tak, abychom vyšli zaměstnanci co nejvíce vstříc,“popisuje firemní
strategii personální manažer ExxonMobil Carlo Susa. A v případě Anny šlo všechno hladce. „Svému nadřízenému jsem vysvětlila, proč tam chci jet. A také jsem od začátku věděla, že se do zaměstnání zase vrátím,“dodává Anna Sapelníková.