Češi jedou na vlně limonád

Točenou limonádu dnes nabízí polovina restaurací a každá čtvrtá i tu domácí. Spotřeba stále roste

Anna Grosmanová s babičkou vyráběla dříve hodně bezinkový sirup a ve sklepě jim často vybuchoval. Proč tomu tak bylo, se rozhodla zjistit v rámci své diplomové práce na katedře kvality potravin České zemědělské univerzity v Praze. Výsledkem byla bezinková limonáda Divoženka, založená na přírodních surovinách a bylinkách, a to včetně konzervantů.

Od diplomky už uplynuly tři roky a limonáda Divoženka nejenže nezanikla, ale dále se rozrostla o další příchutě: dýňovou a letos i rybízovou. „Vyrábíme třikrát více než první rok,“vypráví Anna Grosmanová s tím, že dodávají do desítek kaváren, ale i třeba na internetový obchod Košík.

Příběh její a jejího kolegy v podnikání je dokladem toho, že limonády – a nejlépe ty přírodní, ovocné – zažívají poslední roky velký boom. To se týká domácích limonád, točených i stále nových příchutí přibývajících ve skle.

„Téměř každá čtvrtá provozovna v Česku má v nabídce nějakou vlastní limonádu podle různých receptů a složení,“uvádí Marcela Šimková z výzkumné společnosti Data Servis, která sleduje trh restaurací, kaváren a hotelů. Nabídka takzvaných domácích limonád podle jejich dat rychle roste a stojí zčásti i za rostoucí spotřebou celé kategorie ovocných limonád.

Zatímco domácí limonády jsou většinou výsadou lepších restaurací či kaváren, běžná hospoda spoléhá často na točenou. Ty dělají dvě pětiny vypitých limonád v restauracích či kavárnách a lze je nalézt zhruba v polovině podniků.

„Před šesti lety jsme začali propagovat malinovku, tehdy my a jedna menší firma z Moravy, pak nastal boom, rok po nás přišel Heineken, pak Prazdroj, Kofola s ovocnými limonádami a další. Nyní má sudovou malinovku 32 výrobců,“popisuje jízdu největší výrobce točených ovocných limonád v tuzemsku Pavel Vavruška mladší, obchodní šéf Koli.

Jak zmiňuje Vavruška, na vlnu zájmu naskočilo i hodně pivovarů. Buď si dvě tři příchutě vyrábí sami, nebo je kupují ve formě sirupu od zavedeného výrobce.

„Zájem roste, ročně vyrobíme o desítky procent více. Jde o bonus pro hospodského, kterému pomáháme zkompletovat nabídku nápojů,“uvádí Tomáš Mráz z obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje. V nabídce mají Swist Colu a Swist malinu a ty nabízejí posledních pět let, ročně vytočí 20 tisíc hektolitrů. Což ale, jak dodává Mráz, je hodně málo proti jejich hlavní produkci, pivu.

Budiž pochváleno teplé počasí

Letošní rok si všichni výrobci pochvalují, a to díky teplému počasí už od dubna. „I díky tomu máme v sudech zatím meziročně 25ti procentní nárůst prodejů, za celou firmu jsme zatím 15 procent plus oproti loňskému rekordu,“říká Vavruška.

„V dubnu jsme skočili do léta a tomu odpovídají výsledky. Ve srovnání s loňskem rostou prodeje našich nealkoholických nápojů o téměř dvacet procent,“říká Michal Šlechta, manažer značky Pepsi ČR, s tím, že jde jak o obchody, tak o restaurace.

Nynější boom v limonádách všeho druhu přispívá také k tomu, že se daří rozvíjet i regionálním sodovkárnám, většinou navazujícím na tradici z minulosti. I když v průběhu 90. let většina menších sodovkáren skončila, nebo je skoupil větší hráč, některé fungují dodnes.

V Kladně tak funguje s různými zákruty a přeměnami od roku 1911 společnost Kalabria. Podle jednatele Davida Prchala ale dnes bojují tradiční sodovkárny stejně jako oni právě s nabídkou velkých pivovarů, které vytlačují jejich točenou limonádu z hospod.

Pro pivovary jde jen o doplněk, a tak jsou schopny nabízet limonády podle lidí z byznysu za hodně nízké ceny. Podle jednoho manažera sodovkárny jim jde hlavně o to, aby se na jejich pípu nepřisál menší pivovar, který třeba nějakou limonádu nabízí a tím je pro hospodu atraktivnější.

Šéf sodovkárny Kalabria si ale pochvaluje Karáskovu limonádu, pojmenovanou podle předválečného majitele, kterou letos začali prodávat ve skle. „Největší nárůst má jasně švestková limonáda a Karáskova ve skle,“uvádí. Poptávku po, jak je nazývá, trendy limonádách, jako jsou Mateřídouška s jahodou či Okurková s mátou, cítí hlavně v kavárnách ve velkých městech.

Na jihu Čech se zákazník zase často potká se Šumavěnkou. Na Moravě u Třebíče a okolí jedou „Zonky“, funguje i Podorlická sodovkárna a další.

Čísla a nárůsty mluví jasně, a tak se do byznysu ovocných limonád kromě těch malých více pustili i velcí hráči. „Naší reakcí je rozvoj značky Vinea, která obsahuje deset procent ovocného podílu,“uvádí za Kofolu její mluvčí Jaroslava Musilová. Vinea je nově i jako perlivá a i ta bude nabízena jako sudová.

Další z velkých firem, PepsiCo, uvedla letos na trh jen pro restaurace a kavárny limonádu Lemon Lemon a prodeje si nemůže vynachválit. Podle Michala Šlechty reaguje jak na trend hlídání si kalorií, protože obsahuje stévii, tak na „ovocnou chuť“, a proto obsahuje šest procent ovoce. Zmíněné trendy sleduje i jednička v nealku, společnost Coca-Cola, loni přidala ovocný podíl do ochucených vod Bonaqua. Další novinky podle mluvčí Kateřiny Kozlové ještě chystá.

Velcí útočí na malé

Všichni velcí výrobci se také trochu „obouvají“do domácích limonád, které jim „užírají“tržby. „Takzvané domácí limonády jsou zcela legitimní konkurence a velmi zajímavý segment zdravých lokálních výrobků s malou trvanlivostí. Bohužel poměrně často vidíme, že jsou tak označovány limonády ze sirupů nebo zmraženého ovoce, což odporuje legislativě,“zmiňuje Kozlová za Coca-Colu. Od půlky loňského roku by ale neměly být za domácí limonádu označovány takové, které jsou z polotovarů.

„Trend je jasný, z domácí limonády se stal marketingový pojem, který každý využívá po svém, některé jsou kvalitní, jiné ne,“shrnuje Michal Šlechta.

A jak dodává jeden z výrobců, restaurace dobře vědí, proč se do domácích limonád vrhly, protože s nimi sice mají práci, ale zase na ně mohou dát marži i 400 procent.

Zatímco domácí limonády jsou většinou výsadou lepších restaurací či kaváren, běžná hospoda spoléhá často na točenou.