Proč je v Myanmaru slovo vagina stále tabu
Do Myanmaru dorazila sexuální výchova, ale naráží na letité stereotypy a tradiční upejpavost Barmánců. O „tom“se prostě veřejně nemluví.
RANGÚN Pokus zavést v Myanmaru (dříve Barma) sexuální výchovu narazil na nečekaný problém: v barmštině neexistuje jasný výraz pro vaginu.
To se potom těžko vysvětluje, o co jde.
O svých pohlavních orgánech a obecně o sexu se Barmánci ani Barmánky zásadně nebaví. Jsou prý příliš upejpaví a stydí se.
A pokud už ženský pohlavní orgán z nějakého důvodu musejí pojmenovat, používají k tomu celou řadu více či méně poetických eufemismů. Třeba „dětská hračka“, „mangový list“nebo „sladký koláček“.
„Proč se vlastně stále bojíme říkat vagina?“ptala se nedávno doktorka Thet Su Htweová desítek mladých žen, které se shromáždily na její osvětové přednášce v metropoli Rangúnu.
Odpovědí jí bylo jen rozpačité pohihňávání a cudně sklopené oči.
Pomohlo divadlo
Aby nedošlo k omylu, i v Myanmaru je samozřejmě rozšířená například prostituce a všechno, co s tímto negativním jevem souvisí. O věcech, jako jsou ženská práva, bezpečný sex nebo sexuální výchova, se tam však zatím moc nemluví, natož pak o vaginách.
Doktorka Htweová, muslimka, je jednou z aktivistek, které by to chtěly změnit.
Před dvěma měsíci jim velice pomohly Monology vagíny. Slavná divadelní hra o osmnácti příbězích, které se nějakým způsobem týkají vaginy – otázek menstruace, masturbace, znásilnění, genderových rolí a tak podobně – se poprvé objevila v Rangúnu a způsobila poprask.
Doktorka Htweová najednou začala být žádaná natolik, že nestíhala přednášet. V Myanmaru výuka sexuální a reprodukční výchovy v učebních osnovách státních škol formálně existuje, avšak kombinace špatných znalostí učitelů v tomto oboru a zakořeněných rozpaků způsobuje, že v praxi se učí málo, nebo vůbec.
„Rodiče i učitelé jsou často přesvědčeni o tom, že když hovoříte se žáky o sexuální výchově, povzbuzujete je tím vlastně k sexuální aktivitě a promiskuitě,“řekla doktorka Thet Su Htweová pro list The Guardian.
Organizaci Strong Flowers, jejímž cílem je šířit osvětu v otázkách reprodukce a sexuálního zdraví, založila před dvěma roky. Už tenkrát tušila, že v Myanmaru nepůjde o nic jednoduchého. Často se setkává s obviněními, že šíří pokleslé mravy, které jsou v rozporu s potřebami tamní společnosti a jdou proti náboženství. Práva žen jsou v zemi v plenkách a parlament nebyl po pěti letech vášnivých diskusí schopen přijmout zákon, který by trestal násilí na ženách. Podle odborníků je na tom Myanmar v této oblasti vůbec nejhůř ze všech zemí jihovýchodní Asie.
Obzvláště dívky to mají těžké. „U chlapců to není tak prudérní, ale když se dívka otevřeně zeptá na záležitosti souvisící se sexem, okamžitě ji začnou považovat za sprostou a lehkou,“vysvětluje v anglojazyčném listu Myanmar Times šestadvacetiletá Ei Pwintová, která pracuje pro místní nevládní organizaci. „Ve škole jsem se dozvěděla jen o tom, co je to kondom. To bylo všechno. Do svých šestnácti let jsem netušila, co to vlastně sex je, bála jsem se, že otěhotním, když mě muž políbí na tvář,“dodala.
„Když jsme byly mladé, neodvážily jsme se jíst banány na veřejnosti. Muži se nám posmívali, ale netušily jsme proč. Až ve svých 26 letech jsem se díky internetu dozvěděla, co je to orální sex,“tvrdila její přítelkyně.
Jak říká doktorka Htweová: Dokud nebudeme schopni bez předsudků hovořit o vagině, práva žen se nezlepší.