Tradici odhodit nemůžete
Není důvod mluvit o zániku evropské civilizace, protože ona nejspíš nezanikne. Ovšem nikoli proto, že by vládcové a jejich přisluhovači dostali rozum, ale prostě proto, že jejich experimenty fungovat nebudou.
Vjakési diskusi jsem četl, k čemu jsou nám prý tradice? Koho zajímají skanzeny, kroje a cimbálovka? Jak už to tak bývá, těžko se domluvíme, pokud dáváme slovům různý význam, nebo lépe řečeno jiný, než ve skutečnosti mají. Tradice je totiž obecný mechanismus předávání a uchovávání základních principů fungování společnosti. Ostatně latinské tradere znamená předávat, též zanechávat dědictví.
Aby mohla kterákoli společnost fungovat, vytvářela si od pravěku normy, jejichž smyslem bylo zajistit základní funkce rodu, kmene, později státu. Ty nebyly samoúčelné, nebyly výplodem starověkých aktivistů, a dokonce ani zvůlí státu. Šlo o zkušenosti prověřené tisíciletími a byly logické. Vycházely z možností místa, kde daná společnost žila. Jinak proto svět vnímaly kultury zemědělské, jinak pastevecké a jinak třeba sběračské a lovecké.
Současně však všechny společnosti, ať se nacházely na jakémkoli stupni civilizačního pokroku, respektovaly elementární zákonitosti biologické podstaty života, a proto, i když vznikaly nezávisle na sobě a často s velkým časovým a prostorovým odstupem, měly výchozí principy společné. Právě proto je lidská společnost lidská.
Tím, co jsem teď velice zjednodušeně popsal, se v minulosti podrobně zabývala především americká kulturní antropologie, ale i další vědní obory. Teprve v poslední době se na některých amerických univerzitách zjistilo, že to je věda „bílého muže“a je třeba ji zlikvidovat jako neblahé dědictví kolonialismu či otrokářství.
Já si však myslím, že to je věda velice seriózní a užitečná. Pokud tedy hovořím v duchu těchto teorií o povaze tradice, nejde o nekorektní výpad, který by chtěl napadat moderní hodnoty. Je to pouhé konstatování faktů.
Živit, chránit, rozmnožovat
To, co od nejstarších časů řešily v podstatě všechny civilizace, byly základní problémy existence – možnost uživit se, chránit se a rozmnožovat. Ostatní výdobytky civilizace – náboženství, forma vlády, kultura, umění, morálka – představovaly nadstavbu odvozenou z oněch třech elementárních principů, jež měla naplňovat.
Nadstavba, i když měla všude v podstatě stejné cíle, se vnějšími projevy lišila. Měnila se s dobou, prostředím, zkušenostmi, ale to základní zůstávalo. K čemu by vám byla víra, pokud by vedla ke smrti hladem? K čemu by byla vláda, pokud by dovolila, aby vám nepřátelé podřezali krky? K čemu by bylo umění a morálka, pokud by se nerodily děti a vaše civilizace vymřela?
Tradice byla a je složitý mechanismus, v rámci nějž se z generace na generaci předávají životní, společenské, ale třeba i pracovní zkušenosti. To ovlivňuje myšlení lidí a pohled na život. Ideologie a rozmanité normy téměř vždy tyto elementární principy respektovaly, řídily se tedy tradicí. Náboženství, způsob vládnutí, morálka i umění, to vše sice procházelo v běhu času proměnami, ale vždycky se ctil fakt, že se lidé musí uživit, musí být chráněni a musí se rozmnožovat.
Problém dějin je samozřejmě v tom, že podoba duchovní nebo – chcete-li – ideologické nadstavby vyvolávala vždycky konflikty a vyvolávat je i bude. Objektivně se totiž nedá změřit, zda je lepší křesťanství, či islám, vláda lidu, nebo osvícenecká monarchie, umění renesanční, nebo maurské.
Nepodceňujme emoce
Pokud některá civilizace po generace vyrůstá v určitém duchovním a ideologickém rámci, který sama rozvíjí a zdokonaluje, těžko se ho dobrovolně vzdá, protože každý přirozeně chrání to, co je mu bytostně blízké a vlastní.
K tomu je nutno připočítat fakt uměle nebo skutečně eskalovaných emocí, nenávisti, sobectví, mocenských zájmů a všeho toho, co v lidských dějinách přinášelo války, drancování, etnické čistky, upalování čarodějnic. Nepodceňujme city a emoce! Můžete stokrát nařídit, že se mají mít kočka a pes rádi, můžete na tohle téma uspořádat desítky summitů, je to však marné.
Závěry studií, které se věnují problémům adaptace kulturních systémů, říkají, že ve většině případů nelze spojit dva protichůdné ideologické systémy do jednoho, v němž by si oba zachovaly rovnocenné postavení a žily nekonfliktně vedle sebe. Možná pár let, možná jednu generaci, ale konflikt dříve nebo později přijde, protože tradice je jako svěrací kazajka.
Nelze ji klidně odhodit a myslet si, že zmizí. Podívejte se na naši politickou scénu! Levice s pravicí nemohou žít vedle sebe rovnocenně a v klidu. A stejné je to s křesťanstvím, islámem a ateismem, nebo s Východem a Západem.
Proto kulturní antropologie pojem multikulturalismus jako reálně fungující společenský proces nezná, je to pojem politický. A jako vše, co vymyslí politici, to prostě fungovat nemůže. Že se to dneska skloňuje na všech korektních univerzitách a že se to cpe dětem do hlav, přece ještě neznamená, že to má nějaký reálný smysl. V dějinách lidstva platí, že není podstatné, co si přejí ideologové, ale jak se lidé budou chovat doopravdy. A to je často zatraceně velký rozdíl.
Oheň s vodou nespojíte
Problém dneška je však mnohem fatálnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Nejenže se nás ideologové snaží přesvědčit, že není vyšší hodnoty než spojit oheň a vodu a že to bude krásně fungovat, pokud budeme korektně mlčet. Manipuluje se nejen s principy, které jsem nazval ideologickou nadstavbou, ale konstruktéři šťastné budoucnosti chtějí měnit i ony tři elementární zásady každé přirozené lidské existence.
Opravdu neznám za posledních pět tisíc let dějin, které se dají analyzovat podle písemných pramenů, civilizaci, která by programově ničila své dva základní pilíře – bezpečí rodu a plození potomků.
Naši předkové měli tradice, které ve své podstatě chránily jejich přítomnost a budoucnost. Nepsané normy nenápadným a přirozeným způsobem řídily to, aby každý ve společnosti zastával místo, které pro ni bylo důležité, a aby byl současně, pokud možno, se svým údělem spokojený nebo alespoň smířený. Protože základním imperativem byla funkce celku (na tom je postavena většina sociologických teorií).
Člověk může prožívat radosti pozemské jen tehdy, pokud současně plní své povinnosti v rámci celku. Takové, jež jsou dány odvěkými mechanismy existence všeho živého, nebo chcete-li rodu. Žena rodí děti, muž chrání rodinu, kmen brání svůj majetek a bezpečí svých příslušníků.
Nemocí dneška je, že s prvním z oněch základních principů – uživit sebe a svou rodinu – nejsou u nás problémy. Právě naopak, máme pořád více a více jídla, více a více spotřebního zboží a nevíme, co bychom si ještě přáli.
Pokud nemusí společnost dbát na to, jak se uživit, začnou se zpochybňovat i další principy naší přirozené existence. Pokud je dost jídla, proč by měl muž dřít a válčit a žena rodit děti? Je všeho dost, tak ať si užívají. Je toho tolik, že je správné rozdělit se s těmi, kteří mají méně. Ultramarxismus zvítězil! Ale na jak dlouho?
Naivita a blouznění
Po tisíciletích lidské existence s propracovanými tradičními normami vymysleli politici, aktivisté a různí „odborníci“, co vše se musí změnit a zničit. Nemá cenu, abych tu předkládal soupis genderových, multikulturních, lidskoprávních a jiných novinek.
Ale věřte mi, mnohé z toho je pomatené, protože se to zakládá na fantazii, naivitě, blouznění, nikoli na opravdové realitě světa.
Ve chvíli, kdy už na základních školách vysvětlujete dětem, že se z nich stanou bytosti nového světa, je to destrukce budoucnosti. Tohle učili už náboženští blouznivci ve středověku, za Velké francouzské revoluce, za VŘSR, za Hitlera, komunistů a konec konců i za Václava Havla. Jenže člověk je bytostí stále stejnou – rodí se, pracuje a umírá.
Co si má myslet malá holčička, když se dozví, že jejím údělem není být matkou, ale bytostí s mnohem vyššími ideály. Má být rovnoprávná, svobodná, emancipovaná, genderová, ekologická, aktivně má vystupovat v řadách MeToo a hlavně – má stát na straně těch korektních.
Chlapečkové se zase nemají v budoucnu chovat jako chlapi, běda, pokud by dostali pohlavek, rozbili si kolínko nebo se museli zapojit do něčeho obtížného! Neučíme je postarat se o sebe a rodinu, neučíme je bránit svou vlast, naopak je přesvědčujeme, že všechno přijde samo, protože na to mají nárok.
K tomu připočtěte devastaci rodin, protože podpory nemíří do funkčních rodin, takže je ekonomicky výhodnější žít v těch nefunkčních či neúplných. Holčičky chtějí být chlapečky a mnozí chlapečkové se chovají jako rozmazlené holčičky.
Nemá cenu tu pět panychidu na zánik evropské civilizace, protože ona nejspíš nezanikne. Ovšem nikoli proto, že by vládcové a jejich přisluhovači dostali rozum, ale prostě proto, že to fungovat nebude.
A stejně jako nezhlouply děti živené ideologií monarchismu, kapitalismu a socialismu, nezhloupnou, doufejme, ani ty dnešní. Je jen škoda toho, co se zbytečně napáchalo a poničilo, že se to bude muset znovu pracně obnovovat.
Holčičky dnes chtějí být chlapečky a mnozí chlapečkové se chovají jako rozmazlené holčičky.