Nestvůra z Essexu dala světu nový literární talent
Viktoriánský román neumřel s Charlesem Dickensem, dokazuje anglická spisovatelka Sarah Perryová.
Pod kůži se dere vlezlá listopadová zima, šero nahradilo sluneční svit a studený vítr chodcům vmetá kapky deště do očí. Je sice červenec, spisovatelce Sarah Perryové se však povedlo vytvořit jeden z nejchladivějších, nikoliv však chladných příběhů posledních let. Čtenáře zavádí do potemnělých dob viktoriánské Anglie.
Perryová, která vyrostla ve striktně baptistické komunitě, byla od dětství mezi spolužáky za podivínku. Popová kultura šla mimo ni, stejně tak móda a snaha zalíbit se. Mluvit se dá o dospívání asketickém, pro sepsání tak komplexního románu, jakým její Nestvůra z Essexu je, však téměř nezbytném.
Superlativy se na Perryovou hrnou ze všech stran a v případě českého vydání tomu nebude jinak. Čtyři sta stran zaplněných slovy, která oživují smysly a otevírají věčný svár mezi vědou a vírou, emancipací a tradicí, racionalitou a emocemi, populismem a individualismem.
Příšera jako příležitost
Ovdovělá Cora po smrti despotického manžela odchází společně se svým podivínským synem a aktivistickou služkou z okleštěného Londýna do venkovského Colchesteru. Chce začít nový život, ve kterém, jak sama říká, bude osvobozena od povinnosti i očekávání být krásnou. Brzy se dozvídá o tajemné okřídlené příšeře, která staletí děsí tamní ústí řeky Blackwater a nyní se znovu probouzí k životu. Údajně. Na rozdíl od většiny města však v Coře nevyvolává fanatismus a hysterii, ale zvědavost a touhu po realizaci. (Ne)existence monstra se pro ni stává příležitostí, jak světu ukázat, že i ona jako žena je schopna mnoha objevů. Což je za éry, která hladoví po senzacích z oborů archeologie, paleontologie a geologie, obecně velká výzva. O to výraznější, když do jejího života vstoupí farář William Ransome, jistý a přesvědčený o své pravdě, nepodporující Cořinu ideu o světě, ve kterém víra a věda stojí na opačné straně barikád.
Číst se dá mnoha způsoby
Pro jedny tak může být Nestvůra z Essexu zdařilým gotickým románem, pro druhé smysluplnou disputací o povaze poznání a pro třetí sociální sondou do viktoriánských dob, jelikož i dalším hrdinům, nejen Coře a Williamovi, věnovala autorka patřičnou péči. Mladé socialistky zastupuje Cořina služebná, rychle postupující medicínský pokrok zase nápadník Luke, doposud neodhalený autismus Cořin syn Francis a ty nejoddanější anglické konzervativce zase manželský pár Ambrosových.
Nejlépe se však bude číst těm, kteří v něm dokážou najít směsici toho všeho. Dobra i zla, pravdy i lži. Toho všeho, co snad ani Perryová sama nemohla tušit, že do románu promítá. Navíc, když jej měla, dle svých slov, vymyšlený během pár desítek minut po cestě autem tajemnými krajinami Essexu.