Plejtvák a 90 tisíc exponátů
Práce na rekonstrukci Národního muzea se blíží ke konci. Ředitele muzea Michala Lukeše ale čeká plno práce i poté, co se historická budova otevře.
PRAHA Minulý týden představilo Národní muzeum podobu všech stálých expozic. Počet vystavených exponátů se zvýší o třetinu a lidé uvidí i předměty, které muzeum vystaví vůbec poprvé.
„Na slavnostní otevření v říjnu chystáme například videomapping,“říká ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Blíží se termín, kdy do historické budovy pustíte veřejnost. Jste s blížícím se datem 28. října více nervózní, nebo si naopak začínáte oddychovat, že už rekonstrukce míří do konce?
Nervozita samozřejmě stoupá. Dolaďují se detaily a já jsem na stavbě v podstatě denně. Řešíme spoustu věcí, ať už ty viditelné, jako jsou povrchy, parkety, štuky, tak i ty, které návštěvník neuvidí. Tedy zprovoznění veškerých technologií a bezpečnostních systémů. Máme teď zkrátka frmol, aby se to všechno stihlo. Pořád jsem ale optimista.
Na čem dalším se v současnosti pracuje?
Připravujeme instalaci úvodní československé výstavy. Zároveň jsme si vymysleli ještě doplňující výstavu, kterou jsme tak trošku ješitně nazvali Dvakrát sto, protože muzeum letos má dvousté výročí. No a k tomu všemu chystáme i samotný akt otevření historické budovy s vernisáží pro významné hosty z Česka i ze zahraničí. Při té příležitosti bude uvedena premiéra nové symfoniety, kterou skládá Aleš Březina ke sto letům republiky. V předvečer státního svátku budeme pro veřejnost na budovu promítat videomapping, který má projít klíčovými událostmi společného století. Takže je toho opravdu hodně.
Říkal jste, že jste v historické budově téměř každý den. Je to proto, abyste kontroloval, že jde vše podle plánu?
Snažím se to celé průběžně sledovat a řešit případné problémy se všemi složkami. Musím ale říct, že všichni dělají, co mohou, a do výročí republiky stíháme to, co jsme si předsevzali. Tím ale samozřejmě nekončíme a snažíme se, aby to slavnostní otevření nebyla jen taková potěmkiáda a ani další termíny se neoddalovaly. Neopravujeme muzeum jen pro ten akt otevření. Takže jde především o kvalitu. Nechceme připustit, abychom převzali práce ve stavu, který se nám nelíbí. Proto třeba ještě stále stojí lešení, které by se v srpnu mělo sundávat, aby byla čelní fasáda volná na výročí srpna 1968. Z lešení průběžně kontrolujeme části fasády nebo třeba okna. Nedovolíme, aby nám předali nějaké zmetky.
Když historickou budovou procházíte, už na vás působí nově? Jak to v ní teď vypadá?
Představte si to, jako když rekonstruujete byt, máte už hotové zdi a osazujete umyvadla a kachličky. V sálech teď pokládáme parkety, ve většině výstavních sálů se začínají dělat výmalby. Nově už budova působí, ale není to ještě dočištěno. Do toho propojujeme a zkoušíme jednotlivé technologické systémy. V budově je třeba deset strojoven různého typu a kolem pěti set kamer, které budou hlídat bezpečnost. Bude tam i složitý velín ovládaný počítači. Právě během zkušebního provozu po 28. říjnu budeme dolaďovat jednotlivé systémy. Je dobře, že si to ve zkušebním provozu můžeme dopilovat i za účasti návštěvníků.
Rekonstrukce takové památky je určitě nesmírně náročná, ale zároveň i zajímavá. Nebudete se v práci nudit, až bude v roce 2019 kompletně hotovo?
Já myslím, že nuda nehrozí. Teď se sice soustředíme na ten jeden velký dům, ale Národní muzeum je ohromná instituce, máme už přes 550 zaměstnanců, spadá pod nás čtyřicítka budov. V únoru sice dostaneme všechna razítka, ale práce budou pokračovat dál. Už teď například jednáme s kolegy ze Signal festivalu, protože na jaře bychom chtěli pravou dvoranu oživit takovou multimediální výstavou. Pracujeme na výstavě o předních českých skladatelích a předně usilovně tvoříme jednotlivé stálé expozice. Do listopadu 2019, kdy se bude slavit třicet let od sametové revoluce, bychom chtěli mít otevřeno sedmdesát procent expozic, včetně expozice 20. století. Zároveň pracujeme na zahájení rekonstrukce Náprstkova muzea, ve Všetatech začneme stavět památník Jana Palacha. Takže nudit se rozhodně nebudu.
Minulý týden jste představili podobu všech stálých expozic. Jak budou jednotlivé části vypadat? Budou se hodně lišit od těch původních?
Budou zcela nové. Já vždy říkám, že Národní muzeum vlastně nikdy kompletní expozice nemělo. Ani od samého začátku. Když jsme v roce 2011 zavírali, tak to byl takový kočkopes. Dějiny jsme neměli vůbec, přírodní vědy byly komplexnější, ale velká část z nich vznikala během 20. století, některé i v 19. století. Celé to teď děláme znovu a komplexně. Přírodní expozice bude mít dvě části, jednu jsme nazvali Příroda a představí přírodní zákonitosti a neživou přírodu. Ve druhé části nazvané Zázraky evoluce přejdeme do živé přírody a ukážeme jednotlivé obory, souvislosti a evoluci na zemi.
A dějinná část?
Ta bude koncipována podobně. Začínáme od dávných věků, kde v té expozici bude propojka mezi přírodními a historickými obory. Chceme se věnovat vývoji člověka jako druhu z antropologického hlediska a postupně to přejde do líčení prvních společností a civilizací. Máme i velkou antickou sbírku, která bude spojením s raným středověkem v expozici Dějiny. Ta v historické budově skončí začátkem první světové války a expozice dvacátého století bude už v nové budově. Pokud se nepletu, tak v republice žádná expozice věnující se moderním dějinám není. Je to tedy pro nás výzva. Tyto hlavní expozice doplní Klenotnice Národního muzea a také speciální Dětské muzeum v nové budově. Bude hodně založené na emocích a inspiraci, aby si mohly děti spoustu věcí zkusit na vlastní kůži. Pracuje na tom s námi například Divadlo bratří Formanů. Celkově rozšiřujeme výstavní prostor asi o třetinu, čímž se zvyšuje o třetinu i počet vystavených exponátů zhruba na devadesát tisíc.
Snažili jste se pro nostalgické návštěvníky zachovat i původní podobu expozic?
Mně se velmi líbila teze, kterou zvolilo Národní palácové muzeum na Tchaj-wanu, když se dělala jeho velká rekonstrukce. Měli kampaň se sloganem Old is new. Aniž bychom to chtěli kopírovat, tak s tím také tak trochu pracujeme. Národní muzeum je tu dvě stě let. Na jednu stranu se od něj očekává nějaká nostalgie, pohled do minulosti, konzervativnost. Na druhou stranu se nás ale všichni ptají na moderní technologie, multimediálnost a podobně. Kurátoři a architekti se musí pokusit to staré i nové skloubit. Takže plejtvák samozřejmě zůstává na svém místě, ale snažíme se řešit trochu jinak prostor okolo něj. Zůstanou i kameny, tedy staré Šulcovy vitríny, které zachováme jako určité muzeum muzea. Hledáme rovnováhu i v podobě sálů, aby to pro návštěvníky nebyla nuda. Nakonec na vnitřní podobě pracuje sedm architektonických studií, což je velmi zajímavé, protože je tam spousta nápadů, ale o to větší jsou nároky na to, abychom je i trochu umírňovali. Naše motto je Jednota v pestrosti. Zařadili jsme ji mezi expoziční celky a tvoříme ji jako samostatnou expozici. Naší ambicí bylo, aby to byla zajímavá propojka mezi budovami a ne jen běžný průchod v podzemí. Nebude to ale expozice v klasickém slova smyslu. Pojali jsme to jako multimediální chodbu, po jejíchž stěnách bude systém promítání a audiovizí, které budeme moci plnit různými programy. Nyní pracujeme například na proměnách Václavského náměstí v čase. Lidé půjdou chodbou a okolo nich se bude měnit Václavské náměstí od středověku až po současnost. Designový návrh je hotový a řešíme teď technické věci, požární ochranu a podobně. Chodba bude otevřena na podzim 2019, společně s dalšími expozicemi.
Mluvil jste o tom, že se zvýší počet exponátů. Jaké předměty uvidí návštěvníci vůbec poprvé?
Jedna věc je to, že pro spoustu předmětů nebyla budova před rekonstrukcí přizpůsobena bezpečnostně a klimaticky. To znamená, že budeme moci vystavovat mnohem vzácnější předměty. Mnoho jich ale lidé mohli vidět na krátkodobých výstavách. Novým exponátem bude třeba ikonická keltská hlava nebo náhrdelník Naděždy Kramářové, který je asi nejdražším šperkem u nás. Dalším unikátem je jediný dochovaný mozek neandertálce, který na území dnešního Slovenska zakonzervovaly minerály. A vystavíme třeba také stehenní kost jediného „českého“dinosaura. Jde o burianosaura, jehož stehenní kost na naše území doneslo moře.
V jakém pořadí budete jednotlivé části muzea otevírat?
Začneme 26. října příjezdem unikátního souboru exponátů československé výstavy. Podařilo se nám shromáždit například originály mnichovské dohody, deklarace Hácha–Hitler, i Pittsburské dohody. O den později bude VIP otevření s videomappingem pro veřejnost a 28. října otevřeme od rána pro všechny. Lidé uvidí i menší výstavu o tom, jak se budova opravovala. 29. února 2019 bychom chtěli mít všechna razítka, čímž se budova dostane ze zkušebního režimu do ostrého provozu. Navázat by na to měla výstava se Signal festivalem ve dvoraně, pak přibude výstava Velcí čeští skladatelé, kolem 17. listopadu otevřeme sedmdesát procent stálých expozic a na jaře 2020 zbytek. Proúčtováno a kompletně hotovo má být v červnu 2020.
Máte už naplánováno, jak bude po rekonstrukci fungovat systém vstupného?
Do detailu to vymyšlené ještě nemáme. Od toho 28. října bude z důvodu zkušebního provozu vstup zdarma. Chceme to dát jako dárek republice, zároveň si budeme budovu i zkoušet, takže to budou mít lidé zadarmo. Chystáme systém bezplatných časových vstupenek, aby se lidé netlačili. Co se týče ostrého provozu, tak plánujeme turniketový systém, který bude oddělovat jednotlivé části a okruhy, aby člověk nemusel platit vždy vstup do celé budovy. Jaká bude přesná struktura, ještě nevíme. Za současného ekonomického modelu by ale nemohlo fungovat vstupné natrvalo zcela zdarma. Budeme ovšem brát v potaz to, že jsme muzeum, které by mělo být přístupné všem, takže to bude na nižší hladině dalších kulturních zážitků.