Thomas, pevná skála
Královská pyrenejská etapa neubrala lídrovi Tour na náskoku. Naopak, o 6 sekund ho navýšil.
Ve stanu za cílem si hned sedl na trenažér a vyjížděl se z 200 tuhých kilometrů. Protože Geraint Thomas ani teď nemínil nic podcenit. Přesto, když tu tak šlapal a klábosil přitom s vítězem etapy Primožem Rogličem, tvář se mu rozjasňovala. Docházelo mu to: Já snad opravdu tuhle Tour vyhraju!
Napětí opadlo, 32letý Velšan se rozhovořil: „Dumoulin i Roglič byli tak silní. Čekali jsme tvrdý den a – uf, byl strašně tvrdý, plný stresu a na konci s nebezpečným sjezdem. Že jsem tím vším prošel v jednom kuse a stále ve žluté, je obrovská úleva.“
Ustál všechny útoky v královské pyrenejské etapě.
„Plán byl prostý: celou dobu se soustředit na Dumoulinovo zadní kolo,“líčil. Přesně tak i činil.
Zvládl i situaci, při níž poprvé na této Tour hrál v oslabení, když se 32 kilometrů před cílem ocitl při výšlapu na Aubisque v nizozemském obležení. Tehdy odpadli z borců v dresech Sky už i Froome a mladík Bernal a on šlapal ve čtveřici s lídrem Sunwebu Dumoulinem a dvěma jezdci nizozemské stáje Lotto Jumbo, Kruijswijkem a Rogličem.
Znovu si však zachoval chladnou hlavu. Thomasovo tělo i mysl zůstaly pevné jako skála.
Froome i další favorité se k nim dotáhli, skupina opět nabobtnala, už jen útok Rogliče ve sjezdu narušil její jednotu. Slovinec v něm urval etapu a průběžné třetí místo.
Thomas si spurtoval pro bonus za 2. místo, čímž navýšil náskok na Dumoulina na 2:05 minuty. Což je velmi uklidňující pilulka před sobotními 31 časovkářskými kilometry.
„Ale pořád musím sledovat míč. Zápas pokračuje,“prohlásil.
Končila naopak etapa, která měla až mytický nádech.
Tím, kde startovala.
Přes jaké kopce vedla. I místem, v němž končila. Lurdy, místo zázraků, kde v roce 1948 Gino Bartali prosil o přízeň Pannu Marii a byl odměněn titulem z Tour, ukazovalo včera scény, které mohla zinscenovat jedině Tour.
Oficiální kouzelník závodu předváděl místnímu knězi i jeptišce ve VIP vesničce karetní kouzla, zatímco o kus dál si italští jezdci týmu Emirates nechávali od dalšího kněze nechávali požehnat u jeskyně, kde měla roku 1858 zjevení Panny Marie čtrnáctiletá dívka Bernadette.
Dumoulin plnil slib
Pak odstartovali, vstříc třem ze čtyř vrcholů z pověstného Okruhu smrti, jenž se zrodil v hlavách tvůrců Tour roku 1910 a na němž se roku 1926 uskutečnila i apokalyptická etapa, označovaná za nejtěžší v dějinách, 326 kilometrů dlouhá. O půlnoci na ni tehdy cyklisté vyráželi v pláštěnkách, vybaveni i koňakem. Zkrápěl je prudký déšť, potom přišly bouře, sníh. Na konci dne 22 jezdců zůstalo nezvěstných a organizátoři je při záchranné akci nalézali promrzlé v domech u silnice, některé dokonce v příkopech.
Peter Sagan si možná nyní připadal jako oni, zafačovaný, odpadlý na konci pole, svádějící boj s vlastním pomláceným tělem. „Tohle je nejtěžší den v Peterově životě na kole, 48 hodin po jeho pádu se všechna zranění ještě více probrala,“říkal kouč Patxi Villa, když pod Tourmaletem ztrácel 20 minut. Přesto posléze svoji bitvu s limitem vyhrál.
Daleko před ním se už skupina favoritů drápala na kombinaci dvou průsmyků Soulan a Aubisque.
„Tady se o něco pokusím,“naznačoval před etapou Dumoulin.
Právě zde zaútočil před 92 lety Belgičan Buysse, jemuž o týden dříve zemřela dcera, a po 17 hodinách v sedle vyhrál onu apokalyptickou etapu Tour o 25 minut.
Dávno sice není zdejší silnice prašnou cestou plnou kamení, na níž se jezdci obávali banditů a medvědů, přesto je Aubisque stále velikánem, úchvatnou cestou k mrakům.
„L’attaque du Tom Dumoulin,“vykřikl reportér francouzské televize, když se 34 kilometrů před cílem očekávané stalo skutkem. Dvakrát Nizozemec zaútočil, leč Thomas zůstával k němu přisátý. Vzápětí dvakrát atakoval Roglič, odpárali Frooma, už zase vyplazujícího do kamery jazyk, ujeli i dalším vrchařům a sjeli se tři, Roglič, Dumoulin – a Thomas. K nim brzy přibyl Kruijswijk, předtím šlapající v úniku.
Froome za nimi zaostával až o 30 sekund, sčítaly se následky jeho 82 dnů na sérii čtyř Grand Tour v řadě. Mlha houstla, velští fanoušci poskakovali u cesty a ukazovali velká písmena G, Froome se dotáhl, Roglič zase útočil, ale na vrcholu Aubisque byla početná skupina favoritů pohromadě, s výjimkou pobitého Quintany ztrácejícího pět minut.
Thomas: A teď dokončit práci
Dvacet kilometrů sjezdu do cíle zbývalo. Nořili se do mlhy, níž a níž, zmítáni větrem, po úzké klikaté silnici bez svodidel, jejíž krajnice plynule přecházela v zelené, místy až hrozivé srázy. Thomas se řítil dolů osmdesátkou a věděl, že teď je jeho soupeřem i ta silnice. Vzpomínky na loňský pád v 9. etapě Tour ožívaly.
Roglič napálil tempo, jako by měl místo kola lyže a chtěl se na nich odrazit a letět do údolí, marně jej Dumoulin stíhal. Slovinec zvítězil, o 19 sekund před ostatními a z Dumoulina prvně na Tour vytryskla frustrace: „Televizní motorka, za kterou jel, mu pomohla získat ve sjezdu rozhodující náskok. To mě vytáčí.“
Roglič to popřel a ujišťoval: „Bušil jsem do toho tvrdě, když jsem viděl, že se za mnou udělala díra. A já vyhrál! Páni, to je bláznivé.“
Thomas je nechal, ať si to vyřeší mezi sebou, soustředil se na sebe. Byli ve vsi Laruns, kde podle legendy zemřel Aramis, Dumasův mušketýr a později velmistr jezuitského řádu.
Thomas, velmistr této Tour, u Aramisova zámku nasedl do autobusu a vyhlásil: „Teď musím co nejlíp zregenerovat a co nejvíc se vyspat. A pak zítra jít a dokončit práci.“
Čtyři nejlepší muži Tour, čtyři skvělí časovkáři v souboji o stupně vítězů
Dvojnásobný olympijský vítěz ve stíhačce družstev se v časovkách postupně zlepšuje. Předloni v nich na Tour skončil 7. a 23., loni dokonce zvítězil v úvodním krátkém testu v Düsseldorfu. Na Giru dojel před rokem v dlouhé časovce druhý o 49 sekund za Dumoulinem. Současný král všech časovkářů, aktuální mistr světa, v posledních čtyřech letech v této disciplíně na podnicích Grand Tour třikrát první, třikrát druhý a jednou třetí. „Ale při současné Thomasově formě není vůbec jisté, že ho tady v časovce porazím,“říká.