Tropický Macbeth. Svrhl tyrana, ale pak se jím sám stal
Je to příběh jako od Shakespeara. Nikaragujský prezident Daniel Ortega jako marxistický revolucionář před 39 lety svrhl diktátora. Nakonec je sám zkorumpovaným vládcem s rukama od krve.
MANAGUA Tříměsíční protesty proti vládě Daniela Ortegy si už vyžádaly přes 350 mrtvých.
„Je to kampaň, lživá kampaň, jejímž cílem je poškodit image Nikaraguy a její vlády,“postěžoval si nedávno 72letý prezident chudé středoamerické země v rozhovoru pro Fox News. A odmítl jak předčasné volby, tak jakoukoliv odpovědnost za krvavé útoky proti demonstrantům, kteří žádali jeho konec.
Protesty vypukly v polovině dubna v reakci na nepopulární důchodovou reformu. Vláda ji sice rychle odvolala, ale proti demonstrantům mezitím tvrdě zakročily paramilitární jednotky podporující prezidenta. V zemi se rozhořelo povstání.
Mezi oběťmi je i mnoho policistů, na které studenti v čele odporu útočí podomácku vyrobenými minomety. Nejvíce krve však ulpělo na rukách „grupos de choque“, od nichž se Ortegův režim oficiálně distancuje.
Comandante Daniel, jak Ortegovi příznivci prezidenta stále nazývají, lidi na barikádách označuje jako teroristy, které financují pravicoví pučisté, a odmítá sílící kritiku z dalších zemí Jižní a Střední Ameriky. Zatím se zdá, že má navrch: minulý týden se mu podařilo zpacifikovat odbojné město Masaya, kde odpůrci režimu vyhlásili vlastní samosprávu.
Revoluční začátky
Je asi ironií historie, že Ortega sám začínal jako revolucionář bojující proti útlaku. Narodil se do rodiny politicky angažovaného ševce, jenž otevřeně vystupoval proti diktatuře dynastie Somozových, kteří v Nikaragui vládli od 30. let a s požehnáním USA si z ní udělali soukromou firmu.
Ortega se už jako teenager připojil k marxistické Sandinovské frontě národního osvobození (FSLN) pojmenované podle nikaragujského hrdiny, který ve 30. letech vedl odpor proti americké okupaci země a kterého Somozovi nechali zavraždit. Pro věc revoluce Ortega v roce 1967 se samopalem v ruce přepadl pobočku Bank of America, za což si vysloužil tvrdý kriminál.
Po sedmi letech mučení ho s dalšími sandinisty propustili výměnou za rukojmí. Součástí dohody bylo, že Ortega odjede na Kubu. Tam podstoupil výcvik ve vedení gerilového boje a pak se tajně dostal zpět do vlasti, kde se už schylovalo k otevřené občanské válce.
Sandinisté se chopili moci v roce 1979. Ortega do prezidentského křesla usedl o pět let později po volbách, které pozorovatelé uznali za poměrně svobodné.
Nikoliv však Ronald Reagan, který v něm viděl hlavně spojence Moskvy a Havany a považoval ho za velké nebezpečí pro další Amerikou podporované režimy ve Střední Americe. Washington začal podporovat protisandinovské rebely známé jako Contras a vypukla další občanská válka, která si vyžádala 30 000 životů a americkou politiku poznamenala obřím skandálem: Reaganovi lidé totiž podvratné akce v Nikaragui financovali z prodeje zbraní Íránu.
Pozor na první dámu
Sandinisté se sice zasadili o zlepšení vzdělávání a zdravotnictví a zavedli pozemkovou reformu, přesto Ortegu nakonec udolal ekonomický rozvrat země a následky války. Ve volbách v roce 1990 zvítězila někdejší spojenkyně USA Violeta Chamorrová, první prezidentka v historii obou Amerik.
Daleko významnější úlohu v Ortegově životě však sehrála jiná žena. Rosario Murillová stála po jeho boku od jeho revolučních začátků. Vydržela s ním dlouhých sedmnáct let v opozici. Dala mu osm dětí a postavila se za něj i ve chvíli, kdy ho jejich dcera obvinila, že ji v dětství znásilňoval.
Excentrická básnířka (její specialitou jsou erotické verše) také podle stanice France 24 stála za jeho překvapivým comebackem v roce 2006. Ortega se tehdy zřekl komunistických ideálů, slíbil příliv zahraničního kapitálu a podporou absolutního zákazu interrupcí si získal katolickou církev. „Mým hrdinou je teď Ježíš Kristus,“prohlásil a po letech života na hromádce si „soudružku Rosarii“vzal v kostele za ženu.
Ortega se po návratu do prezidentské funkce rozhodl, že otěže moci už nepustí. Dvakrát změnil ústavu, aby mohl opět kandidovat, a ze své ambiciózní manželky udělal před dvěma lety viceprezidentku. Řada Nikaragujců ji nenávidí skoro stejně silně jako jeho. Přezdívají jí „La Chamuca“– tedy čarodějnice.
Dynastie Ortegů za uplynulých 12 let postupně ovládla celý státní aparát. Kontroluje policii, armádu i justici a Ortegovy děti zastávají významné pozice v politice, hospodářství a médiích. Kruh se uzavřel: marxistický revolucionář, který svrhl diktátora, aby nastolil rovnostářskou společnost, se sám stal tyranem.