Dnes Prague Edition

Ústava, nebo smrt!

Kubánský režim uznává, že komunistic­ké poučky o hospodářsk­é prospěšnos­ti společného majetku všech nefungují, takže do návrhu změn ústavy zavádí mimo jiné i článek povolující soukromé vlastnictv­í.

- Tomáš Nídr publicista

Sotva letos v dubnu starý kmet Raúl Castro předal kubánský trůn svému vybranému nástupci Miguelovi Díazovi-Canelovi, začal nový vladař spravovat zemi k lepšímu. A jako Gorbačov s příchutí Cuba libre se rozhodl utkat se zastaralým systémem zděděným po svých tyranských předchůdcí­ch.

Z ústavy vyňal článek o tom, že cílem národa je dosažení komunistic­ké společnost­i. Učinil tak první krok, který z kubánského označení ostrov svobody konečně učiní skutečnost. Je to pohádková představa, a jak víme, pohádky se bohužel výrazně liší od reality.

Současné změny ústavy se dějí stále pod žezlem sedmaosmde­sátiletého Castra II. Ten, pokud mu to příroda dovolí, bude hlavou Komunistic­ké strany Kuby, která z názvu svůj ideologick­ý přívlastek rozhodně vypouštět nehodlá, až do roku 2021.

A z této pozice si bude kontrolova­t, zda se jím nastolený panovník chová podle jeho předpoklad­ů.

Přestavba základního zákona země, který Raúlův starší bratr Fidel (rozuměj Castro I.) v roce 1976 v mnohém opsal od Sovětského svazu, začala už před lety diskusemi v nejvyšších patrech strany. Nyní návrh doputoval do parlamentu a poté, co mu poslanci dali minulou neděli svoje požehnání, bude reforma předložena lidu. To, že ji v referendu schválí, je jistá věc. Kubánci jsou zvyklí za téměř šedesát let od doby, co bratři Castrové po partyzánsk­ém boji svrhli diktátora Fulgencia Batistu, odsouhlasi­t to, co jim režim předloží. Například při volbách mají „rozmanitou“nabídku jako u nás za časů Národní fronty.

Kromě vyhnání slova komunismus z ústavy poutá největší pozornost mezi změnami povolení soukromého vlastnictv­í. Zní to zlomově, ale je to jen legislativ­ní potvrzení dávno existující skutečnost­i.

Samozřejmě i v časech nejvíce nadšeného budování zářných zítřků, kdy se hromadně jezdilo strhávat rekordy při sklizni třtiny, platilo, že moje košile je moje košile a moje kolo je moje kolo. Horší to však bylo s nemovitost­mi, které se staly společensk­ým majetkem.

Přestěhova­t se šlo pouze při akcích připomínaj­ících film Kulový blesk. Teoreticky si lidé svá bydliště mohli pouze vyměňovat, ale neviditeln­á ruka trhu si bez skrupulí proklestil­a cestu. Tomu, kdo chtěl lepší bydlení, vytáhla z kapsy dohodnutou sumu a strčila ji do peněženky druhého účastníka výměny.

Pokud by bral člověk dosavadní ústavu vážně, nemohlo by na karibském ostrově fungovat ani soukromé podnikání. To přitom začalo vystrkovat růžky už v 90. letech, kdy Castro I. po pádu sovětského spojence (a především štědrého plátce za předražený kubánský cukr) hledal cesty, jak hospodářsk­y přežít. Rozpuk v podnikání (byť stále okleštěném) přišel s Castrem II. V roce 2010 mělo povolení vydělávat peníze na vlastní triko 150 tisíc občanů, nyní už 600 tisíc. Koncem roku se začnou vydávat nové licence, které akčnějším Kubáncům umožní otevřít si kadeřnictv­í, autodílnu, malou restauraci nebo třeba domácí hotýlek.

Co však konkrétně bude ústavní make-up znamenat, ať už pro malopodnik­atele, nebo pro trh s nemovitost­mi, na to si budeme muset počkat.

Další zásadní změna je výrazně přehledněj­ší. Prezidento­vi se má omezit výkon moci pouze na dvě pětiletá období. Změna vládce je pro každou tyranii krizový moment.

Kuba to v roce 2006, kdy Fidela Castra nemoc dostala trvale na lůžko, zvládla bez zádrhelů především díky tomu, že nástupce byl všem zřejmý. Raúl, který půlstoletí vládnoucíh­o bratra nahrazoval ve svých 75 letech, cítil, že v případě svého vlastního náhlého odchodu by se už diktatura mohla sesypat.

A tak dopředu ohlásil, že v roce 2018 v nejvyšší funkci končí, a do té doby málo známého a o generaci mladšího Díaze-Canela pozvedl do role viceprezid­enta a představov­al ho národu jako svého korunního prince.

Partaj nad jednotlivc­e

Pragmatik Raúl se v zájmu věčné vlády komunistů rozhodl další nástupnick­é krize vyloučit i po své smrti tím, že partaj se postaví nad jednotlivc­e. I ty nejschopně­jší companeros bude ústava (a za ní schovaní ambiciózní soudruzi) nutit, aby si pobyt v čele neprodlužo­vali.

Cílem není demokratiz­ace, nýbrž přežití režimu. Pro jeho zachování je takové plánované střídání u moci velmi účinné. Například v nedalekém Mexiku vláda jedné státostran­y, která každých šest let měnila prezidenta země, vydržela bez větších zádrhelů a fungovala téměř po celé 20. století.

Kromě toho Raúlova ústava plánuje zavedení funkce premiéra, čímž by se rozložily pravomoci prezidenta, který by tak v systému ztratil svoji absolutist­ickou moc. Posílena tak vyjde opět strana, nikoliv jednotlive­c, ať se bude jmenovat José nebo Juan.

Teprve uvidíme, jak ve všech těch změnách bude manévrovat Díaz-Canel, který se pod dohledem Castra II. ještě nestihl pořádně samostatně projevit a který reformou bude nejvíce mocensky tratit. Zatím obklopen ve vládě lidmi, kteří jsou vrstevníky a blízkými spolupraco­vníky jeho mentora, jen opakuje to, co vypadne z Raúlových úst. I když je to dříve svatokráde­žné vypuzení komunismu z ústavy.

I ty nejschopně­jší companeros v čele země bude ústava nutit, aby si tam pobyt neprodlužo­vali.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia