Zahrady před sto lety měly kurty i altány
Na podobě zahrad si za první republiky dávali lidé velmi záležet. Nesměly chybět okrasné záhony a v módě byla i alpina. Nejmovitější majitelé pak toužili po bazénu, tenisovém kurtu či altánu.
PRAHA Od minulého týdne si mohou Pražané prohlédnout ve volně přístupné venkovní expozici před Národním zemědělským muzeem na Letné, jak vypadaly zahrady před sto lety. Podle historika zahradního umění Zdenka Nováka naši předci v zahradách zpravidla preferovali stromkové i popínavé růže nebo třeba jiřiny.
Jak vypadala za první republiky typická vilová zahrada ve městě?
Obvyklá byla předzahrádka a za domem se nacházela obytná zahrada. V závislosti na movitosti majitele se na ní mohl nacházet bazén nebo tenisový kurt. Centrem květinové výzdoby byla takzvaná květnice, kde byl často zahloubený parter lemovaný zhruba půl metru vysokými kamennými zídkami. Květiny tak zde byly procházejícím se lidem blíže. Pokud byl pozemek dostatečně veliký, zezadu ještě navazoval ovocný sad, zelinářská zahrada, skleníky nebo pařeniště.
Co tam zpravidla rostlo?
Pokud se budeme bavit o okrasných zahradách, tak mezi květinami nemohly chybět stromkové i popínavé růže, jiřiny nebo stromkové šeříky. Na léto se pak obvykle vysazovaly letničky, takže zahrada byla velmi pestrá. Do módy se ale brzy dostala například i alpina, tedy skalky.
Projevovaly se na tehdejší podobě zahrad i inspirace ze zahraničí?
Ano, splétalo se dohromady všechno možné. Nešlo pouze o vliv z Francie, Anglie či Itálie, ale také třeba z Japonska. Už tehdy totiž existovala řada knih a časopisů s touto tématikou. Kromě toho se také lidé během první světové války často i proti své vůli podívali na různá místa v zahraničí. Tam se mohli v mnohém inspirovat.
Jaké dříve populární rostliny už dnes ze zahrad vymizely?
Móda se mění. Ze zahrádek úplně vymizely například růže damascénské nebo růže galské s drobnými květy. Tehdy se třeba také pěstovalo jen několik odrůd kosatců, naopak dnes jich je kvůli masivnímu šlechtění nepřeberné množství.
Jaké druhy mohou návštěvníci vidět ve stylizované zahradě u Národního zemědělského muzea?
Rostou zde právě růže stromkové i keřové a dále šeříky na kmínku, které se už dnes běžně nepěstují, protože lidé je mívají spíše jako keře. Pod růžemi jsou vysázeny levandule a u pergol jsou pnoucí růže a plaménky. Nechybí ani hortenzie velkolisté, které také bývaly velmi oblíbené.
Byly součástí zahrad i různé doplňky a drobné stavby?
Aby měl člověk dostatek pohodlí a především stín, stavěly se altány, pergoly i loubí. V souladu s tehdejší estetikou bylo všechno natřeno na bílo. Jako dekorace se pak mezi stromkové růže umisťovaly barevné skleněné koule, které byly napíchnuté na tyči. Důvod byl ten, že když růže ještě nekvetly, záhon přesto z dálky zářil.
Zahrady na venkově se od těch městských asi výrazně lišily...
Vypadaly určitě jinak, protože byly obvykle primárně podřízené hospodaření. To znamená, že okrasné části vznikaly jen vzácně a obecně na nich bylo méně květin.
Kde po Praze nejčastěji vznikaly za první republiky zahrady?
Bylo to po celém městě, ale pochopitelně především ve vilových čtvrtích jako je Hanspaulka, Ořechovka nebo Baba. A dále pak v okolí Prahy, kde vznikaly různé rezidence, například ve Strančicích nebo třeba v Řevnicích.
Zahrady si mohli před sto lety dovolit nejen ti nejmajetnější?
Zahrádky se zakládaly u všech vil, které se tehdy stavěly, například i na pražském Spořilově, kde nebydleli ti nejbohatší. U těch běžných nebyly bazény a tenisové kurty, ale třeba jen květinové záhony.
Na zakládání zahrad si majitelé najímali zahradní architekty, nebo si to dělali sami?
Dříve bylo běžné si na projekt zahrady přizvat zahradního architekta a spolupracovat se školkařskými nebo zahradnickými závody, přesně tak jak to spisovatel Karel Čapek popisuje ve své knize Zahradníkův rok.
Naši předkové si tedy dali při budování zahrady více záležet, než my nyní?
My jsme dnes trochu zvyklí, že si všechno sami koupíme v obchodních centrech a pak si to nějak uděláme sami. Tehdy nic podobného neexistovalo a lidé více využívali služeb odborníků.
Bylo československé zahradnictví před sto lety na vysoké úrovni?
Už na přelomu 19. a 20. století jsme v zahradní tvorbě dosáhli světové špičky. Ne nadarmo byla v Průhonicích u Prahy dendrologická zahrada celé rakouské dendrologické společnosti. Kvalita ani po první světové válce a rozpadu monarchie neklesla. Naši zahradní architekti projektovali zahrady v Německu, Francii, ve Spojených státech i jinde po světě.
Než u nás začaly masivně vznikat vily se zahradami, kde se zahradní architekti na území českých zemí uplatnili?
Ještě v 19. století zakázky poskytovaly především aristokratické rody. Už v roce 1895 byla v Lednici na Moravě založena vyšší zahradnická škola a tehdy fungovala jako jediná v monarchii.