Dětské gangy v Česku? Možná už to začalo

Tenhle národ má romantické sklony. Sklony poněkud zvrácené, dodejme. Romantizuje si totiž zločin. Zvlášť když je to zločin drobný. A dvojnásob, když ho páchají děti.

Pouliční partičku poněkud divokých kluků Češi vždycky z nějakého důvodu považovali za sympatičtější záležitost než skautský oddíl nebo šachový kroužek.

A vzorný dospívající chlapec? To je v českých očích směšný, křečovitý a nevěrohodný paňáca. Vždyť se podívejme, jakého významu nabylo jméno Mirek Dušín.

Ten chlapec přitom nedělal nic jiného, než že byl slušný a férový. A co si tím vysloužil? To, že je z něj teď skoro nadávka.

Naopak ve vybájené romantice předválečného Žižkova se vždy vyskytují nějací mladí sympatičtí grázlové, všelijací ti Kanimůrové jako v Kachyňově filmu Lásky mezi kapkami deště.

A to je zlé. V téhle atmosféře by se totiž snadno mohlo stát, že by lidem něco podstatného uniklo – totiž že jim v ulicích roste vážný problém.

Zárodek tohoto problému se zřejmě už narodil v brněnských Bohunicích. V té čtvrti se pohybují tlupy teenagerů, které napadají své vrstevníky i dospělé lidi. Policie o tom ví, zatím toho však moc nezmůže. Podrobně o tom MF DNES píše v tomto vydání.

Agresivní party dospívajících mladých lidí nejsou ani v současném Česku až taková výjimka. Nový je ten rozsah. Do bitek v Brně se prý zapojuje více než sto dospívajících lidí. A co je hlavní – ten spolek má už vlastní jméno. Což znamená, že už je to gang.

Svět gangů má svoji neúprosnou logiku, kterou v mírumilovném Česku známe naštěstí především z literatury. Především v tom, jak patologickým způsobem si příslušníci gangů vydobudou svůj vysněný gangsterský status. A ten samozřejmě nezískají tím, že by stařenkám pomáhali přejít ulici. Vývoj gangů proto vždy a všude směřuje od „klukovských“rvaček přes bitky „na krev“k tomu, k čemu směřovat musí. K vraždám.

Hodně o tom vědí ve Velké Británii. Tam se v posledních deseti letech nestačí divit. Z partiček „trochu ostřejších“teenagerů se tam stal celospolečenský mor. Vraždy patnácti- či šestnáctiletých kluků tam nejsou už nic výjimečného.

V módě jsou tam nože. Podle listu The Independent vzrostl počet útoků nožem za poslední rok o dvaadvacet procent. Pobodaným obětem je třeba jen třináct let. A ano. Jsou za tím pouliční gangy mladistvých. Jejich členy jsou sice děti, ale jsou to zločinecké organizace se vším všudy – válčí o teritorium, obchodují s drogami, opatřují si zbraně.

Občané brněnských Bohunic jsou proto právem nervózní, co se u nich ve městě děje. Ale v klidu by neměli být ani lidé, kterým jinak do nějakých Bohunic nic není. Protože i když to z odstupu vypadá, že tam nějací kluci „jen tak blbnou“, může to být první příznak potíží, které mohou nabýt zcela britských rozměrů.

Ať už je skutečný rozsah organizovaného zločinu teenagerů v brněnských Bohunicích jakýkoli, měly by mu příslušné orgány tohoto státu věnovat zcela soustředěnou pozornost. A to nejen na komunální, ale celostátní úrovni.

Aby tento stát zakrátko překvapeně nezjistil, že z excesů „pár spratků“se přirozenou evolucí organizovaného zločinu stalo něco, co mu totálně přerostlo přes hlavu.

Totiž že z nějakého toho pouličního lumpíka a rošťáčka vyrostlo něco obludného.

Třeba rovnou nějaký nový Kmotr.