Amazonie Moravy
Tam, kde se potkávají dvě řeky a tři státy
Dvě mohutné řeky – Morava a Dyje – se stékají hluboko uprostřed lužních lesů. Voda se z nich rozlévá dál systémem kanálů a dřívějších říčních ramen a mizí hluboko ve tmě pralesa. Díky vodě a nedotčené přírodě dostalo místo jižně od Břeclavi a Lanžhota přezdívku Moravská Amazonie.
Nejjižnější místo Moravy není jen soutokem dvou řek, ale i místem, kde se můžete dotknout hranic Rakouska a Slovenska. Také proto bylo dlouho nepoznané. Zatímco dnes je vyhledávaným cílem cyklistů, ještě před pár lety šlo o zakázané území, kam směli jen „strážci železné opony“a kde se proháněla jen vojenská technika.
Možná i díky tomu zůstala velká část zdejší přírody nedotčená. Mimořádně zachovalé jsou národní přírodní rezervace Cahnov a Ranšpurk, které se dají označit za pralesy bez jakýchkoliv zásahů člověka. Je to jedna z posledních evropských lokalit, které zachovávají původní, přirozený ráz lesa. Pro svoji nedotčenost má charakter, jako za dob Sámovy nebo Velkomoravské říše.
Byla vlastně chráněnou oblastí již za Lichtenštejnů, kteří považovali les za přírodní památku a odváželo se pouze padlé dřevo. Dnes zasahuje těžba až k jejím okrajům, část zabírá plot obory.
Voda protékající Dyjí i Moravou má v tomto místě za sebou už třísetkilometrovou cestu. Hustá síť meandrujících říčních ramen a periodicky zaplavovaných tůní dává domov a klid pro život spoustě vzácných živočichů. Najdete tu chráněné ptáky i vodní živočichy. Také proto získala oblast nálepky jako biosférická rezervace UNESCO, evropsky významná lokalita, ptačí oblast či mokřad Ramsarské úmluvy.
Kdo chce tuto oblast poznat, měl by vyrazit na kole. Pro pěší je to přece jen poněkud dlouhá trasa. Ideální je vyrazit od zámečku Pohansko podél řeky Dyje směrem k soutoku. Cestou narazíte ještě na zámeček Lány, který je nejvzdálenější stavbou Lednicko-valtického areálu a stejně jako nedaleký zámeček Pohansko sloužil knížecí rodině během lovů v oboře Soutok.
Podél řeky leží pás luk, kterým vévodí mohutné duby. Jsou staré několik set let, svým věkem tak několikanásobně převyšují normální stromy. A v jejich korunách s oblibou hnízdí čápi, ale třeba i orel mořský a královský a dalších více než 150 ptačích druhů.
Státní hranici podél řeky Dyje a temnou minulost státu za železnou oponou připomínají občas zbytky ostnatých drátů. Mezi nimi světélkují trouchnivějící kmeny spadaných stromů. V březích říčních ramen se občas objeví bobří nora. Podrost tvoří bohatá květena a houby.
Výjimečnost místa si uvědomil i sochař Lubo Kristek, který sem umístil dvě díla ze své Podyjské glyptotéky. Hrající kovovou plastiku u zámečku Pohansko rozezvučí vítr. Přímo na Soutoku, na trojstátním bodu, pak umístil sochu s názvem Hledající. Má podobu dvojbytosti srostlé z muže a ženy. Průzory v jejich společném srdci pak lze pohlížet ze Slovenska směrem do Česka a do Rakouska.