Středověk trvá, alespoň v centru
Jména ulic jsou i 800 let stará
Matěj Ludvík
PRAHA V jádru Prahy stojí desítky ulic a náměstí, jejichž jména se užívají po staletí. Vznikla podle nabízeného zboží, řemeslníků i nedalekých kostelů či významných domů.
Jedním z prvních známých názvů veřejné komunikace na území Prahy byl v polovině 12. století most zvaný Juditin. Kamenná stavba už ale ve městě dávno nestojí, proto z každodenního slovníku Pražanů vymizela. Zato v případě ulic, které sice také vznikly hluboko ve středověku, avšak stále slouží, používáme mnohdy jejich jména v nezměněné podobě až dodnes.
Mezi ty vůbec nejstarší stále platná patří pomístní názvy využívané v tehdy osídlených oblastech. Jedná se například o Újezd, Moráň, Týn, Zderaz nebo třeba Opyš, jejichž existence byla potvrzena rovněž už ve 12. století.
Lidové názvy
Městská uliční síť, tak jak ji známe dnes, však začala vznikat až o jedno století později a k dalšímu výraznému rozšíření došlo především v polovině 14. století, kdy panovník Karel IV. založil Nové Město. Tehdy byly v první řadě pojmenovávány tržiště a náměstí, jejichž názvy vznikly mezi lidmi a brzy se objevily i v psaných dokumentech.
Říkalo se jim rynk a ty hlavní dostaly svá jména podle svého umístění, například Malostranský, Staroměstský, Hradčanský nebo Novoměstský (dnes Karlovo). Vedle hlavních náměstí existovala i vedlejší, kterým se často říkalo podle sortimentu, který se zde prodával. Dodnes proto na Starém Městě stojí Ovocný nebo Uhelný trh.
Náhodná není ani přetrvávající tradice tržiště v Havelské ulici. Této oblasti, která sahala až k Rytířské, se totiž od 13. do 16. století říkalo Nové tržiště, aby se tak odlišilo od toho na Staroměstském náměstí. Západní část místní nazývali Vaječný trh a tu východní Husí. Zdejší ulice V Kotcích pak dostala jméno podle kotců, tedy krámů, které tady stávaly.
Senovážné náměstí zase své pojmenování dostalo podle toho, že zde byla od středověku umístěna váha na seno, které se prodávalo. A z obdobného důvodu vznikl i název ulic v dnešní Praze 2 Ječná a sousední Žitná. Podle prodeje zvířat má zase původ Václavské náměstí, kterému se až do roku 1848 říkalo Koňský trh, i malebné uličky v historickém jádru Prahy nazvané Kozí a Rybná.
V Celetné vyráběli pečivo
Řada jiných ulic ve stejné době přišla ke svému jménu díky řemeslníkům, kteří zde sídlili a často i nabízeli své zboží. To je případ Truhlářské, Soukenické, Provaznické nebo Zlatnické.
V Řeznické a Masné měli své krámy zase řezníci, v Celetné, původně Caletné, pak takzvaní caltnéři, neboli pekaři vyrábějící z těsta placky – calty. Svoji ulici dostali na Starém Městě kdysi i platnéři, kteří zde vyráběli rytířské odění.
Podle obchodu a skladu s kůžemi se dodnes říká ulici nedaleko Staroměstského náměstí Kožná a v sousední Železné fungovali obchodníci se železem. Nedaleko Národního divadla pak stojí nenápadná ulice V Jirchářích. Tak se říkávalo řemeslníkům, kteří zpracovávali kůže. Podle starých pramenů místo lidé nazývali i V Smradařích, což odkazovalo na nepříjemný zápach, který byl při jejich práci stále přítomný.
Prastaré jsou i názvy odvozené od zvláštností nebo typických znaků místa. „Ulice Dlouhá byla už ve 13. a 14. století hlavní spojnicí mezi lidnatou čtvrtí kolem kostela svatého Petra na Poříčí a hlavním tržištěm na Staroměstském náměstí. Jméno získala pro svoji délku,“líčí Marek Lašťovka ve své publikaci Pražský uličník. Komunikace tehdy byla ještě delší, vedla už od tehdejších brodů u ostrova Štvanice.
Dodnes zapadlá a slepá je dále ulička V Cípu vedoucí k Panské, terénní nerovnosti zase vedly k pojmenování ulice V Jámě, Na Příkopě nebo Ve Struze. A jasný původ
mají i komunikace Mostecká, Na Můstku, Dlážděná, V Tůních nebo Na Louži. Podle svého charakteru dostala své jméno i Široká ulice na Josefově, památku na ničivé požáry zase nesou třídy Spálená a Pohořelec.
Výjimkou nebyly ani názvy odvozené od blízkých kostelů a klášterů. Díky tomu existují v metropoli ulice Michalská, Jilská, Anenská, Valentinská, Martinská, Jindřišská, Petrská, Štěpánská, Na Františku nebo Křižovnická, Templová či Maltézské náměstí.
Jiným stezkám dalo jméno výrazné znamení na jednom z domů. To je případ Liliové, Jalovcové, Kamzíkové nebo třeba Kaprovy, kde stával dům s malovanými kapry ve štítě.
Pojmenování pak kdysi vznikala třeba i podle významných majitelů jednoho z přilehlých objektů. Takový je i původ ulic Vejvodova, Charvátova, Vodičkova nebo Křemencova na Novém Městě, kde na počátku 15. století žil bohatý pražský měšťan Velík Křemenec.
Ulice Dlouhá byla ve 13. století spojnicí Petrské čtvrtě a Staroměstského náměstí.