Kam dosud pokročily námluvy Kim–Trump?

Necelé dva měsíce po summitu je největší výhrou výrazné zklidnění napětí

WASHINGTON, PCHJONGJANG Téměř dva měsíce po historickém setkání Donalda Trumpa s Kim Čong-unem se podařilo ujít jen nepatrný krůček, přičemž konečný cíl – demontáž severokorejských jaderných zbraní – se zdá stále nekonečně vzdálený.

Neznamená to však, že se neudělalo nic.

Jedno Donaldu Trumpovi nelze upřít – napětí na Korejském poloostrově se podstatně snížilo, místo řinčení zbraní se ke slovu dostala diplomacie. To, co by ještě před pár měsíci vyvolalo ve světě ohromení, příkladně nedávné společné jednání severokorejských a jihokorejských generálů, se dnes zdá téměř samozřejmostí.

Na druhou stranu vztahy jsou stále natolik křehké, že se všechno může kdykoliv bleskurychle zvrtnout do starých kolejí.

Také proto, že Pchjongjang se zatím nijak zvlášť nehrne do toho, aby naplnil Trumpova zásadní přání. Spíše jako by vyčkával a natahoval čas.

Zda je to cílená taktika, nebo jen pomalý rozjezd, o tom už byly popsány tuny papíru s minimálním výsledkem. Podívejme se proto na fakta, byť i ona jsou docela protichůdná.

Obě země, tedy Spojené státy a Severní Korea, učinily jisté dílčí ústupky a gesta, jež mají vydláždit cestu ke konečné dohodě.

Američané pozastavili každoroční společné manévry s Jihokorejci u severokorejských břehů, které vždy Kim Čong-una spolehlivě vydráždily. Pchjongjang na oplátku vyhodil do vzduchu svou jadernou střelnici v Pchunggje, o níž se však říkalo, že stejně už nebyla funkční, a začal bourat budovy na klíčové raketové základně Sohe, která se užívala k testování motorů Pektusan pro balistické rakety. Jistým problémem je, že ani v jednom případě se tak nestalo či neděje za účasti mezinárodních inspektorů, takže i v případě Sohe se spekuluje o tom, že jde jen o plané gesto, neboť Kim už

vývoj svých raket dokončil, a základnu tudíž nepotřebuje. Experti navíc varují, že tato opatření nejsou nevratná a že KLDR může testy snadno obnovit.

V neposlední řadě Severní Korea předala Američanům část ostatků amerických vojáků, kteří na Korejském poloostrově padli v letech 1950 až 1953.

Podvádí Kim?

Pak jsou tu ovšem zprávy, které už nepůsobí zdaleka tak povzbudivě. Především nezanedbatelný fakt, že svět zatím nezaznamenal jediné smysluplné úsilí, které by signalizovalo, že severokorejský záměr vzdát se jaderných zbraní je opravdový. Koneckonců sám americký ministr zahraničí Mike Pompeo o víkendu v Singapuru na jednání ministrů zahraničí Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) veřejně prohlásil, že „Severní Korea neplní své závazky ohledně jaderného odzbrojení“. Prý dál vyrábí štěpný materiál pro bomby a staví rakety.

Ve stejném duchu vyzněla i v sobotu zveřejněná zpráva OSN: „Pchjongjang nezastavil svůj jaderný a raketový program a pokračuje v porušování rezolucí Rady bezpečnosti velkým nárůstem nelegálního obchodu s ropnými produkty a s uhlím, které se překládají na moři z lodi na loď,“konstatuje zpráva Spojených národů.

Korunu pochybnostem nasadilo minulý týden prohlášení mocného severokorejského ústředního výboru vládnoucí Strany práce, podle něhož se Severní Korea jaderných zbraní nikdy nevzdá, neboť jsou „drahocenným dědictvím vůdců“.

Tohle už znělo dost jednoznačně. Ten, kdo chce věřit severokorejské dobré vůli, nejspíš spolkne i klasickou floskuli, s níž se v sobotu na zasedání ASEAN vytasil severokorejský zástupce Ri Jong-ho: „Netrpělivost nikterak nepomáhá nastolení důvěry.“

Touto větou jako by se řídil i prezident Donald Trump, který alespoň navenek zůstává v klidu. S Kim Čong-unem si čas od času vyměňuje dopisy plné sympatií a na svém oblíbeném Twitteru sděluje svým fanouškům, jak moc se těší na další setkání se severokorejským vůdcem. Prý už brzy.

Pokud nechceme propadat skepsi, nezbývá než věřit, že Trump ví něco hodně důležitého, co my ne.