„Oznámit rodině smrt? Na to se nedá připravit“

Když v neděli ráno zemřeli v Afghánistánu tři čeští vojáci, armáda potřebovala oznámit tragickou zprávu rodinám dřív, než se objeví v médiích. „Velitel se prostě musí vzchopit a říct jim to tváří v tvář,“říká vojenský kaplan Vladimír Moravec, který je prostředníkem mezi armádou a rodinami.

V čem spočívá práce vojenského kaplana?

Celou dobu se snažím být jim co nejvíc nablízku, získat si jejich důvěru do té míry, že i v případě, že se něco stane, nemají problém za mnou přijít. A je jedno, jestli je to nějaká drobnost, rozpadá se jim vztah nebo nastane situace, jakou máme dnes.

Čím se vaše práce liší od vojenského psychologa?

Psycholog je odborník, který řeší psychologické problémy, kaplan s vojáky tráví čas, je pro ně něco jako kamarád, vrba, které mohou říct všechno. Kaplani jsou vázáni zpovědním tajemstvím. Někdy se potřebují jen „vykecat“. Případně je nasměruji k odborníkům.

Byl jste tím, kdo musel informovat o úmrtí vojáků jejich rodiny?

Byl jsem u toho, ale zprávu vždy oznamuje velitel, který má s sebou tým lidí – kromě kaplana i psychologa a doktora. Někdy je to závod o čas, aby se rodiny zprávu dozvěděly dřív od nás než z médií, takže se může stát, že jede třeba jenom velitel, který musí být vždy přítomen, a jeden z nás, abychom to stihli. Pokud je potřeba, zdravotní podpora přijede za rodinou později. Vždy však takovou zprávu říkáme osobně, nikdy přes telefon.

Jak rodinám zesnulých můžete pomoci?

V současné chvíli jsme je informovali o úmrtí, přičemž v průběhu následujících dnů budu fungovat jako prostředník mezi armádou a rodinou. Budeme také ladit věci týkající se pohřbu, repatriace a podobně. A budeme jim pomáhat i dál, někdy je to několikaměsíční nebo několikaletý kontakt.

Jak se taková zpráva vůbec dá říct? Existuje na to postup?

Postup je takový, že se velitel prostě musí vzchopit a říct jim to tváří v tvář. Je strašně těžké, když říkáte rodině, že jejich nejbližší zemřel. Zvlášť když to říkáte o člověku, který byl mladý a plný sil, protože do armády chodí mladí zdraví lidé. O to je to horší. Na to se nedá nijak připravit.