Když turisté odjedou
Zákulisí Konopiště: jak vypadá oblíbené výletní místo Pražanů, když je potřeba údržba Tisíce růží a hrabaví pávi
OKOLÍ PRAHY Zámek Konopiště u Benešova je oblíbeným výletním místem Pražanů, hrad navštíví za sezonu kolem 160 tisíc turistů. Než začne každodenní ruch, jako první vstoupí do interiéru uklízečky.
Pracují tu tři. Ze všeho nejdřív musí otevřít okna, aby se místnosti vyvětraly. „Zvlášť v horkém počasí jako teď je potřeba vyvětrat ráno. Kolem desáté okna zavíráme a otevíráme zase až večer,“vysvětluje kastelánka Jana Sedláčková.
Odemyká dveře do prvního okruhu jižního křídla a ukazuje na závěsy před okny, které sem nepustí sluneční paprsky. Přestože venku začíná být už teplo, mezi kamennými zdmi je příjemně. V bývalých komnatách arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, který zámek obýval před více než sto lety, je slyšet zvuk vysavače.
Uklízečky musí stihnout utřít prach a vyčistit vše včetně zázemí pro průvodce či toalety, než přijdou turisté. Největšímu úklidu se věnují v pondělí, kdy je zavírací den. Používají i speciální čisticí přípravky. „Máme od restaurátorů doporučené přípravky, ale většinou se snažíme utírat suchou metodou. Až při zimním úklidu pastují podlahy, zakonzervují dřevěné plochy a čistí zbraně,“líčí Sedláčková.
Tři prohlídkové okruhy mají rozdělené, ale navzájem si pomáhají, protože ve druhém křídle jsou schody a vyluxovat schodiště je náročné. Je to prohlídkový okruh na severní straně, kde jsou nejstarší prostory zámku s kaplí sv. Huberta.
Třetí okruh zahrnuje soukromé pokoje rodiny Františka Ferdinanda d’Este. Uklízečky také zalévají květiny a cídí depozitář. „Ten každý den kontroluje kolegyně Dana jako správce mobiliáře. Ráno zkontroluje klima. Máme čidla na teplotu i vlhkost,“říká Sedláčková.
Drobné z kašny pro Jiřího
Málokdo by čekal, že v suterénu památky je dílna s vůní vyjetého oleje. Na zámku totiž pracují dva údržbáři. „Mám tu nepořádek, ale ten v dílnách bývá,“usmívá se Pepa v modrých montérkách. Zrovna vyčistil kašnu na jižní terase, do níž lidé vhazují peníze. Pár drobných nechal oschnout na ponku.
„Zvyk k nám přišel z Itálie. Když někam vhodíte minci, znamená to, že se sem vrátíte. Někteří lidé váhají, a tak je ubezpečuji, že penízky schraňujeme a pak za ně nakoupíme nějakou dobrotu pro medvěda Jiříka,“říká Sedláčková. Medvěda občas krmí i sama kastelánka.
Kzámku Konopiště patří Růžová zahrada s rozlohou pěti hektarů a se skleníky. Stará se o ni deset zahradníků. „Protože je v posledních letech zima mírná, pracujeme v zahradě až do prosince,“říká vedoucí „Růžovky“Renata Lukešová.
Jak probíhá zahradníkův rok na Konopišti?
První čtvrtletí se zaměřujeme na skleníky, kde přesazujeme květiny. Některé rostliny také potřebují radikální řez. Máme tu například palmu, která nám už ničí střechu. Údajně ji vysadil ještě arcivévoda. Jakmile to jde, jsme stále venku a stříháme růže, zasazujeme letničky, zaléváme. Ta velká sucha, která panují třetím rokem, nám ale moc nepomáhají. Parter je pod přímým sluncem, půda je vyprahlá.
Kolik růží v zahradě vůbec je?
Bývalo jich tu kolem pěti tisíc, nyní přes tři tisíce. Ve skleníku pěstujeme i pnoucí žlutou růži, kterou milovala hraběnka Žofie. Dostala ji od anglického maršála, říká se jí Maršálka. Zrovna odkvetla.
Potýkáte se i s vandaly?
Hlavně loni jsme řešili několik incidentů. Lidé vytrhávali letničky, přitom si je mohou u nás koupit za pětikorunu. Také někteří návštěvníci pávům trhají brka jako suvenýr.
O pávy se také musíte starat?
Vůbec ne, chodí kolem zámku a v zahradě, jak chtějí. Je jich sedm, nyní máme čtyři malé. Jsou sice nenároční, ale zahradníci je nemilují, jsou jako slepice. Všechno vyhrabou, oštípou, rozlámou. Když hrabeme na podzim listí, stojí za námi a zobají červíky. (buš)
Svůj „kutloch“s kuchyňkou u dílny mají uklízečky a za dalšími dveřmi vrní trafostanice. „Žárovky tu měníme téměř denně. Osvětlení funguje na čidla, a tak často praskají. Hlavně v pondělí vezmou údržbáři košíček žárovek a jdou je měnit. Také musí kontrolovat čističku odpadních vod a čistit bazén pro medvěda,“vyjmenovala Sedláčková.
Od úterý do neděle jsou součástí týmu průvodci. Jeden pracuje na stálý úvazek, dalších padesát externě. Pravidla jsou přísná, ani průvodci sami do zámku nesmějí a některá místa jim zůstávají utajená.
„Nikdo si po zámku nemůže chodit, jak chce, je to z bezpečnostních důvodů. Musíme vědět, kolik lidí v tu dobu v zámku je. Nikdy nevíme, jestli nebude potřeba evakuace,“upozorňuje Sedláčková.
Ve sklepě měl arcivévoda pivo
Kam se nikdo z běžných návštěvníků nedostane, je horní nádvoří, z něhož vedou dveře do dílny, do kanceláří správy zámku nebo ostrahy. A také do sklepů. Ty se kastelánka rozhodla mimořádně otevřít. Podzemí je nejen zajímavé, ale také chladné – pouhých 13 stupňů.
„Ukázali jsme ho poprvé letos k 700. výročí první zmínky o Konopišti. Jsou to původní gotické sklepy vytesané do skály, částečně vyzděné klenbou. Vyčlenili jsme na prohlídky alespoň srpen, protože horní nádvoří potřebujeme k provozu a nemůžeme sem neustále vodit turisty,“přiblížila Sedláčková.
Sklepy využívali obyvatelé už ve středověku na potraviny. Arcivévoda tu měl sudy s pivem, lahve s vínem a vše, co by se v zámku zkazilo. Své zázemí v horní části sklepů měl truhlář. Ve středověku vlastnili majitelé městská práva, a tak je možné, že když udělal někdo nějaký prohřešek, tak ho tu zavřeli.
„Průvodci si připravili pěkné povídání, různé legendy, třeba i o tom, proč se říká Benešovanům povidláci,“dodala Sedláčková s tím, že zájemcům dají ochutnat i pitnou vodu z Růžové zahrady. Tam má zámek svůj pramen a studnu.