Metronomy roztikaly Stalina

Na osm minut se včera po deváté večer prostory pod letenským kyvadlem roztikaly. Orchestr Berg si totiž pro Pražany připravil nevšední hudební zážitek, kdy jim představil skladbu Poeme symphonique pro 100 metronomů od maďarského skladatele György Ligetiho. „Metronom se běžně jako hudební nástroj nepoužívá, spíše je to pomocník pro ostatní nástroje. Zvuk metronomu je univerzálně stejný, to, co se ale mění, je rytmus. Každý metronom tak tiká jinak a tím se skladba vytváří,“uvedl dramaturg prostoru Stalin Max Dvořák. Členové orchestru na začátku koncertu metronomy natáhli páčkami na boku každého nástroje, pak je ve stejný moment pustili a opětovně je už nenatahovali. Koncert tak skončil, když dotikal poslední nástroj. „Chtěli jsme skladbu předvést právě na Stalinu, kde už jeden metronom stojí,“uvedl Dvořák. Orchestry tuto poemu představují jen málokdy, i když je k ní zapotřebí jen sto klasických patnácticentimetrových metronomů. Ligeti skladbu složil v roce 1962, v době, kdy se v klasické hudbě hodně experimentovalo. „John Cage tehdy vytvořil skladbu 4’33’’, kdy hudebník usedne k pianu, ale nezačne na ně hrát a celou dobu je ticho,“popsal Dvořák.

Kromě tikajících nástrojů se návštěvníkům Stalina představil také orchestr Berg. Divákům zahrál skladbu In C od amerického průkopníka minimalismu Terry Rileyho. Ten v ní uplatnil principy náhody, opakování a proměnlivosti. Skladba In C se skládá z 52 hudebních frází, které může orchestr hrát libovolně. Hudebníci je mohou několikrát opakovat nebo také vypustit, ale musí je hrát v předepsaném pořadí. Skladatel neudal ani přesný počet hudebníků, kteří skladbu mohou hrát. Každé uvedení skladby je tak unikátní počtem hráčů, zvoleným tempem i celkovou délkou. Včera jej orchestr hrál hodinu. (and)