Varšavský pakt jako nástroj nátlaku
Varšavská smlouva byla vedle RVHP druhou základní multilaterální organizací někdejšího východního bloku. Formálně byla v polské metropoli podepsána 14. května 1955 jako výslovná reakce „socialistického tábora“na vstup Spolkové republiky Německo do NATO, jemuž se předtím Moskva marně snažila zabránit několika diplomatickými iniciativami. Její základní dokument, Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, se odvolával na čl. 51 Charty OSN, umožňující organizování kolektivní sebeobrany. Na faktické podřízenosti armád jednotlivých východoevropských států, existující již od druhé poloviny čtyřicátých let, však podpis smlouvy změnil jen málo. Vzniklo sice Spojené velení ozbrojených sil a od šedesátých let byly organizovány také společné manévry. Sofistikovanější vojenské struktury paktu však byly ustaveny až po r. 1969. Také fungování Politického poradního výboru, který se poprvé sešel v r. 1956 v Praze, bylo zpočátku spíše formální a jako skutečný koordinační instrument zahraničních politik celého bloku začal být využíván teprve od přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
To souviselo i s faktem, že sovětský lídr v momentě zrodu aliance N. S. Chruščov původně předpokládal, že její vznik usnadní jeden z jeho základních politických cílů, rozpuštění NATO a vybudování celoevropské bezpečnostní struktury. Na druhé straně považovala Moskva členství svých satelitů v paktu za neoddiskutovatelné, což se projevilo mj. v reakci na vystoupení Maďarska z jeho organizace v době tamního povstání v r. 1956. V době československé „krize“na jaře a v létě 1968 aliance sloužila především jako nástroj nátlaku na pražské reformní vedení a následně i jako instrument „kolektivní“akce na obranu zdejšího „socialismu“. Tu teoreticky a ideologicky zpětně zdůvodňovala v září 1968 poprvé v celistvosti artikulovaná tzv. Brežněvova doktrína, fakticky potvrzující omezenou suverenitu satelitů SSSR.
Výraznější roli na mezinárodní scéně sehrála Varšavská smlouva (samozřejmě jako nástroj sovětské politiky) až v éře détente, mj. v době příprav konference v Helsinkách a také paralelních odzbrojovacích jednání v Ženevě.
Moskva považovala členství svých satelitů v paktu za neoddiskutovatelné.