Nejhorší zkušenost z H-Systemu? Ti, o nichž se nemluví
Za svoje bydlení zaplatili dvakrát, přesto se teď podle rozhodnutí Nejvyššího soudu musí vystěhovat. Příběh klientů H-Systemu, kteří v polovině 90. let investovali do bytového projektu kousek za Prahou, jenž následně zkrachoval a oni si domy dostavovali svépomocí, zasáhl jinak poklidné letní dění v Česku, které tou dobou trápilo tropické počasí.
Všichni myslitelní se okamžitě začali hlásit se svou trochou do mlýna, určitou formu pomoci nabídli premiér, ministr spravedlnosti, hejtmanka Středočeského kraje, starostové i někteří místní podnikatelé.
To, co prožívají lidé, kteří se najednou dozvěděli, že se do měsíce musí vystěhovat, je nepochybně šílené. Ale stranou zůstávají ještě trpčí osudy těch, kteří se do svých poctivě zaplacených nových domovů nikdy ani nastěhovat nemohli a z vložených peněz neviděli dosud nic. Autor tohoto textu mluvil s několika a jejich zkušenost je neuvěřitelným příběhem o divokých 90. letech, v němž však spravedlnost zůstává slepá i teď, kdy už bychom si mohli myslet, že by se něco takového nestalo.
Kauza H-System, to totiž nejsou „jen“ti nešťastníci, kteří se teď mají vystěhovat a kteří média léta plní příběhy o tom, kolikrát za svoje bydlení museli zaplatit. Jsou to i lidé, již zaplatili ještě několikanásobně víc. A nakonec neviděli ani cihlu.
Jen my jsme během našeho pátrání s kolegou narazili na příběh člověka, který sice svoje bydlení v rámci H-Systemu zaplatil dvakrát – ale celkem šlo o 820 tisíc korun. A pokud se nechce vystěhovat, postačí mu doplatit pár set tisíc. Není to jistě nic záviděníhodného, na druhou stranu, bydlení u Prahy za milion korun je v kontextu cen nemovitostí i při pohledu zpět za hubičku. A je to případ nesrovnatelný s osudy těch, kteří zaplatili i dva miliony korun – ale nemají ani nikdy neměli vůbec nic. Takoví lidé už logicky nevěří vůbec ničemu. „Tady všichni včetně pana premiéra řeší osudy těch, kteří dostali nějaké byty a teď se mají vystěhovat. Já bych je vystěhoval během pěti minut a vůbec bych o tom nediskutoval,“vyprávěl mi jeden z postižených klientů H-Systemu.
„Od začátku mi bylo jasné, že to přidělování bytů a domů je černota. Taky nám nabízeli, že bychom možná něco mohli dostat, jednou to byly Přílepy, pak Chuchle… Ty byty rozdávali podle klíče, který nikdo nezná. Je to, jako kdybyste si sedl s kolegou naproti nějakému pozemku a řekl, hele, chceš ho? Tak je tvůj. A nemáte na to žádný dekret, papír, nic. A víte, že na ten pozemek probíhá exekuce a bude z toho malér,“přibližoval divoký způsob rozdávaní rozestavěných nemovitostí z H-Systemu.
Tento pán ztratil naději, že se mu ještě někdy nějaké peníze vrátí. Doufal aspoň, že soudy postupně najdou viníky. Nejen zakladatele H-Systemu Petra Smetku, který si trest odpykává. Ale i ty, kteří třeba od konkurzního správce Josefa Monsporta obdrželi peníze, jež měly být rozdány mezi věřitele. Ale nic takového se nestalo.
„Když jste viděl pohybovat se kolem H-Systemu lidi jako Ivan Kočárník, Miroslav Šlouf nebo Livia Klausová a pak se dozvíte, že prezident Klaus amnestií osvobodil možné viníky, čemu máte věřit...“poznamenal postižený klient H-Systemu ke zprávě o prezidentské amnestii z ledna 2013, jež nedůvěru ve spravedlnost v naší zemi ještě prohloubila.
I kvůli této zkušenosti by bylo záhodno, aby politici vedle efektních gest, kdo víc pomůže lidem, kteří se mají vystěhovat, začali řešit věc komplexně. A spravedlnost by měla dojít k tomu, jak rozdělit prostředky z navazujícího Stavebního bytového družstva Svatopluk všem, nejen těm, kdo měli v tom šíleném průšvihu aspoň trochu štěstí.