Morandiho mosty jsou krásné, ale moc nevydrží
Vzděláním inženýr, duchem architekt. Riccardo Morandi patřil k nejvýznamnějším italským tvůrcům 20. století. Hlavně mosty byly jeho specialitou. Minulý týden se jeden z nich zřítil.
JANOV „Moderní svět chce po konstruktérovi velké industriální stavby, velké přehrady a mosty,“napsal Morandi v roce 1958. Přínos inženýrského přístupu ilustruje na stavbách, které byly „ještě včera utopené ve zbytečných masách zdiva“ a dnes na místo nich potkáváme „velké konstrukce, často samonosné, předpjaté stavby“.
Morandiho stavby jako by „zkameněly těsně před pádem“, tak to pojmenoval Bruno Zevi, známý italský architekt. V kontextu událostí posledních dnů to zní morbidně, jenže to přesně vyjadřuje, jak dokázal Morandi výhody betonu využít. Odvážné konstrukce podepřené výpočty spoléhají na výjimečné vlastnosti tohoto materiálu. Morandiho stavby tak působí často subtilně a budí v divákovi obavu, jak to vůbec může stát. Asi nejvíc to vynikne na hangárech na římském letišti, které Morandi vyprojektoval pro servis boeingů.
Nejlepší je beton, to je na beton
Římský rodák v roce 1927 získává inženýrský titul a otevírá si vlastní projekční kancelář. V roce 1931 se vrhá na další studium betonových staveb, které byly tehdy pro Itálii novotou. Ve 30. letech experimentuje se železobetonem a předpjatým betonem mezi prvními v Itálii. A snaží se vymyslet své vlastní řešení.
Od římských biografů, které zapadaly do moderní zástavby té doby, se přes mosty dostal k solitérům, výrazným stavbám tvořícím dominanty. Kostely, jejichž projektů s Morandiho věkem přibývalo, jsou moderní, velmi jednoduché, ale o to výraznější. I ty kostely stavěl ze „svého“betonu, materiálu, kterému věřil a se kterým to uměl nejlíp.
Byl jedním z největších vyznavačů železobetonu té doby a největší odborník na tento nový materiál. Ohromoval ho, stejně jako ostatní, svou funkčností, pevností a zároveň tím, že je levný.
Na záři Morandiho hvězdy teď padá stín. Inženýr totiž nepočítal s vlastnostmi, které přeci jen vlastně mladý, neprobádaný a staletími neprověřený materiál má. Po čase se totiž i u na pohled nezničitelného betonu mohou začít projevovat známky degradace. Egyptské chrámy, které chtěl zachraňovat, stojí tisíce let, kamenné mosty staletí, ty betonové se dnes staví na sto let. Morandiho mají ovšem trvanlivost kratší, aspoň si to asi začínají myslet Italové.
Vynález přestává fungovat
V roce 1948 si Morandi registruje první patent na systém předpětí, který nese jeho jméno. Svůj nápad využívá při navrhování, zvou ho na přednášky po celém světě.
Morandiho specialitou byly mosty, navrhl a postavil jich bezpočet. Vedle těch klasicky navržených ještě prosazoval právě svou specialitu „Sistema Morandi M5“. Ten specifický druh Morandiho mostů poznáte na první pohled – už proto, že celý svět teď ví, jak vypadal ten nešťastný janovský. Jeho dvojčata, někdy vetší, jindy menší, nadělil Riccardo Morandi mnoha koncům Itálie i světa.
Tato konstrukce je však velmi náročná na kvalitu provedení a hlavně na „servis“. Právě liknavá údržba společně s obrovským nárůstem objemu těžké dopravy je podle všeho na vině tragédie v Janově.
Na hlavu projektanta, který zemřel v roce 1989, se dnes snáší vlna kritiky. Alessandro Bianchi, urbanista a Morandiho žák, ho ovšem brání: „Teď to vypadá, že byl neschopný, to však není pravda. Ta stavba byla určena pro desetinový provoz oproti tomu, jak byla zatěžována dnes,“řekl pro Rai News 24.
Antonio Occhiuzzi, šéf institutu technologie staveb italské Akademie věd, říká, že u použité konstrukce předpjatého betonu používající ocelová lana, kterou Morandi použil i na dalších mostech, se ukázalo, že má omezenou životnost. Stav mostu pak závisí právě na stavu lan.