Jak se Slavia namočila do vysoké hry

Jmenuje se Grigorij Surkis, je to Ukrajinec, někdy se chová drsně až nevybíravě a má dlouhé prsty. Nejen ve fotbale. Když se rozpadl Sovětský svaz, využil známostí, rozjel byznys s ropou a stal se jedním z nejmocnějších obchodníků na Ukrajině. Za sociální demokracii zasedal v parlamentu. Devět let mu patřilo Dynamo Kyjev, nejslavnější klub v zemi. Byl prezidentem ligy, předsedou národní asociace, v roce 2004 povýšil do Evropské fotbalové unie UEFA a kromě jiného pro rodnou zemi prolobboval pořadatelství mistrovství Evropy.

Mimochodem, Surkisův mladší bratr Igor šéfuje Kyjevu teď, byť mu v roce 1995 vyměřili doživotní zákaz působení ve fotbale, neboť se pokusil uplatit rozhodčího.

Staršímu Grigorijovi přezdívají Car Griša, Spojené státy mu kvůli podezření z korupce zakázaly vstup do země, zato s ruským prezidentem Putinem ho pojí srdečný vztah.

Nač ten popisný úvod o chlápkovi s ďábelsky přísnýma očima? To abyste si udělali představu, proti komu se minulý týden postavila Slavia. Pražský klub je přesvědčen, že to byl právě Surkis, jehož moc, kterou tentokrát uplatnil přes rozhodčí, nepustila slávisty do čtvrtého předkola Ligy mistrů.

„Místopředseda Surkis by měl odstoupit a UEFA se nesmí divit, co fanoušci oprávněně skandují ve spojení s jejím jménem,“napsal (a za pár hodin smazal) slávistický boss Jaroslav Tvrdík na svůj Twitter. Pokud neznáte, co fanoušci skandují ve spojení s UEFA, pak je to slůvko „mafia“, na což jsou fotbaloví páni hákliví.

Když se do nich na jaře pustil James Pallotta, americký vlastník AS Řím, kterému vadily nepřesné verdikty rozhodčích v semifinále Ligy mistrů, následovala nekompromisní reakce. Klub musel zaplatit v přepočtu půl milionu korun a Pallotta nesměl tři měsíce na jakýkoli zápas, který pořádala UEFA.

UEFA se nerozpakuje. Rozdává pokuty, zavírá stadiony. Vzkazy, které na sociální sítě naťukal Tvrdík a ve vulgární podobě i kolega z představenstva Buzek, těžko nechá bez povšimnutí. UEFA už před víkendem smetla oficiální stížnost slávistů, v níž se psalo, jak rozhodčí chybovali a jak se místopředseda UEFA pochvalně vyjádřil na webu Dynama Kyjev: „Jsem spokojený s výsledkem, všechno ostatní je nepodstatné.“

Ano, z těch slov křičí střet zájmů, jenže Slavia se do půtky s ukrajinským černokněžníkem pustila zbytečně. Musela vědět, že nemá šanci. UEFA se obvykle chová jako protiraketový štít, od kterého se kritika zvenčí jen odráží. Slávistický šéf Tvrdík se ovšem v jedné věci nespletl. Surkis by se měl z fotbalového paláce zdekovat. Ne kvůli neodpískanému ofsajdu, který potopil Slavii v boji o Ligu mistrů, nýbrž kvůli pochybnému kreditu. Sami Ukrajinci sbírají – zatím nepříliš úspěšně – podpisy v petici proti Surkisovi, kterému kromě jiného vyčítají, že byl po anexi Krymu zastáncem společné ligy zemí bývalého Sovětského svazu. Zatímco jeho nejbližší spojenci (Blatter, Platini nebo Villar) už dávno museli kvůli korupci opustit vrcholné pozice ve fotbalových strukturách, Surkis dál tahá za nitky. Chová se podobně jako český fotbalový pekelník Roman Berbr. Vlastně každý tuší, že není čistý, média ho peskují, jenže jemu to je jedno a dělá si, co chce.

Může ho zastavit věk? To se neví. Příští září mu bude sedmdesát, což je limit pro kandidaturu do výkonného výboru, ale volby jsou v únoru. Druhým omezením jsou maximálně tři funkční období, lhostejno, zda vcelku, či přerušovaně. A Surkis je ve vládě od roku 2004, čili by pokračovat neměl. I tady je však zádrhel: pravidlo platí teprve od dubna 2017, takže speciální komise pro posuzování kandidatur a splnitelnosti podmínek by mohla dát Surkisovi zelenou. A to by fotbal dopustit neměl.