Vzdálená válka, která dělila Ameriku
Vietnamská válka, trvající v roce 1968 ve své dramatické (a vizualizované) podobě již čtvrtým rokem, přitahovala pozornost západní, především americké veřejnosti podstatně více nežli dění v Československu.
Kořeny konfliktu, který měl výrazné mezinárodní ozvěny a neméně výrazně diferencoval americkou společnost, sahaly hluboko do padesátých let, kdy Vietnam zůstal dohodami z r. 1954 rozdělen na severní, komunistickou část, a jižní, „prozápadní“, fakticky ovšem autoritativní, později vojenskou diktaturu. Bez ohledu na závazek sjednocení země cestou voleb Washington začal na jihu budovat moderní kapitalistický stát, jenž měl představovat lákavější alternativu k Ho Či Minovu socialistickému Vietnamu. Američané však evidentně podcenili řadu faktorů včetně síly vietnamského nacionalismu a také značné neodvislosti Hanoje na Moskvě, což usnadnilo rozpoutání občanské války v jižním Vietnamu a podporu tamních levicových sil, tzv. Vietkongu, ze strany severu.
Od r. 1964, po incidentu v Tonkinském zálivu, USA v konfliktu přímo intervenovaly, nejprve leteckými a námořními útoky na severní vojenská zařízení, později přímou účastí početně stále rostoucího vojenského kontingentu v bojích.
Bez ohledu na brutalitu užívaných prostředků intervence nejen nevedla ke zlomení vůle „severu“dokončit sjednocení země, ale relativně značné ztráty Američanů také vyvolávaly odpor proti válce a kritiku administrativy Lyndona Johnsona v liberálních i levicových kruzích. Prezident tak byl vtažen do nevyhlášené války, kterou USA za jeho vlády ani za vlády jeho nástupce Richarda Nixona nedokázaly vyhrát, a která navíc posilovala protiamerické antipatie v řadě oblastí světa. Konflikt ve Vietnamu poznamenal i americké postoje k pražskému jaru a sovětské invazi. Johnson byl přesvědčen, že spoluprací s Moskvou lépe dosáhne v jihovýchodní Asii stabilního mírového uspořádání.
Celý další průběh konfliktu v době Nixonovy administrativy podobné iluze vyvracel. Po obtížně sjednaném pařížském míru z r. 1973 a odchodu Američanů z jižního Vietnamu došlo v polovině roku 1975 (po další invazi ze severu) ke sjednocení země pod hegemonií Hanoje.
Relativně značné ztráty Američanů vyvolávaly odpor proti válce.