Sport.idnes.cz
V Rusku korejskou nebo vietnamskou. Při dlouhých proslovech mě pak bolely ruce, byla to docela makačka,“vybavil si zvesela.
O šokujícím příjezdu tanků spojeneckých armád mu mnohdy místo pohádek na usnutí vyprávěla babička, stejně jako o tragickém osudu sedláckých rodin při budování socialismu po druhé světové válce.
„Oba mí dědové přišli o majetek, zavřeli je, protože odmítli vstoupit do JZD. Předkové z máminy strany pocházejí z okolí Domažlic a Klatov. Najednou se u nich doma objevili komunisti, že všechno zabírají. Během hodiny se měli zabalit, mohli si vzít jenom jeden batoh. Vyhnali je ze statku i z kraje.“
Jelikož Jágrova dědečka uvěznili ve Vinařicích u Kladna, jeho příbuzní se usadili nedaleko. A... „V Kladně pak máma potkala tátu.“
Zločinný režim a jeho horliví aparátčíci tak prazvláštním způsobem přispěli ke zrození fenomenálního hokejisty.
Druhá větev rodiny taktéž pocítila brutalitu rudé moci, jež Jágrovy okradla o hospodářství v Pcherách u Kladna.
„Vzal je k sobě dědův brácha z Hnidous. Jenže i tomu za tři roky všechno sebrali. Není divu, že naše rodina komunisty nesnášela,“říkal Jágr pro MF DNES, než se před čtrnácti lety vydal na Sibiř.
Babiččin vliv se na něm projevil už v dětství. Ve dvanácti si kreslil vlajku USA a za obal žákovské knížky vložil obrázek amerického prezidenta Ronalda Reagana, vystřižený z časopisu Stadion.
Soudružka učitelka se vyděsila: „Jaromíre, ty ses snad dočista zbláznil!“Nakázala chlapci s ne zrovna skvostným kádrovým profilem, aby snímek vůdce imperialistů odstranil. Poslechl. A potom ho tam malý disident zase vrátil.
Hned po sametové revoluci v listopadu 1989 si coby nadějný kladenský dravec na přilbu nalepil číslo 68 a písmena DA. „Nikoho nenapadlo, že jsou to iniciály Alexandra Dubčeka, v obráceném pořadí,“objasnil Jágr v knize Z Kladna do Ameriky.
Tenkrát ještě přetahoval přes hlavu a nárameníky dres s číslem 15. V reprezentaci následně nosil dvaadvacítku.
Po přestupu do Pittsburghu v létě 1990 si nechal našít na záda trikotu Penguins velkou osmašedesátku, z níž se stala kultovní značka.
Vyjímala se vedle šestašedesátky klubového idolu Maria Lemieuxe. Stala se ozdobou story o růžolícím klukovi z ocelářského města Kladna, jenž se rozzářil v ocelářské metropoli Pittsburghu.
Hrdě ji nosil v národním týmu a na všech devíti štacích v NHL. Dokonce i v New Jersey, kde se obvykle vyšší čísla nepovolovala, dostal výjimku.
Když se v listopadu 2004 upsal omskému Avangardu, pózoval s ní na tiskovce, na nové uniformě nad ní divně trčelo jeho příjmení poskládané ze tří písmen azbuky.
Kdekoho napadlo, že by svým číslem mohl vyvolat třenice, ale on přesvědčoval: „Pozor, já jím nemířil na Rusy, spíš na komunisty.“
Deník Komsomolská pravda otiskl jeho fotku i vysvětlení na titulní straně. Jágra si v Rusku zamilovali pro jeho umění i přátelské chování.
„Myslím, že Jaromír osmašedesátkou nikoho neurazil, naši lidé na dávné události zapomněli,“tvrdí Konstantin Ivigin, jenž tehdy v Omsku působil jako sportovní novinář. Leč Češi si je pamatují dál.
I díky Jágrovi.