Animovaný Kubík hrdina chápe zbabělce
Animovaná islandská pohádka Kubík hrdina sice po filmařské stránce představuje běžný dětský doplněk víkendového programu kin, ale přinejmenším ve dvou ohledech může překvapit. Jednak věcným vnímáním potravních řetězců, jednak postojem k hrdinství.
Zápletka připomíná čínsko-americký animovaný příběh V husí kůži, v němž také ptačí mláďata neodletěla na jih a čekala je pěší pouť. I kulíka zlatého jménem Kubík, který se bojí létat, hejno před zimou opustí včetně jeho vyvolené, do níž se zamiluje s doslovným popisem „něco ho píchlo u srdce a nebyla to včela“. Z vypravěčské názornosti vůbec čiší, že Kubík hrdina cílí na nejmenší diváky, přestože jednotlivé druhy ptáků pro ně mohou být těžko rozlišitelné. Navíc dravčí nálety včetně tragických ztrát pojímají smrt s bezmála krutou samozřejmostí, v daném žánru vzácnou.
Osvěžující dilema
Nicméně pro dětské obveselení se nabízí hravý kocour, pro dospělé zajímavá barevnost zapadlé osady na pobřeží a mrazivost cesty vroubené sněhovými vánicemi, ledovými krami a divokými vodopády umocní v kině i klimatizace.
S humorem sice seversky drsné putování zrovna vydatně nepracuje, zato však povolá na plátno lišku, myši či soba a rozhodně neošidí pěkné bojové finále.
K průměrné známce mu pak přísluší ještě pět procent navíc za odvahu, s níž tvůrci vtělili do jinak přímočaré historky morální nejednoznačnost v podobě zdravého sobectví zbabělců. Probírá se zde totiž, jestli je lepší být „mrtvý hrdina, nebo živý srab“.
Což je v pohádce založené na jasné hranici mezi dobrem a zlem přinejmenším nezvyklé, dokonce skoro nekorektní, ale také, proč to nepřiznat, příjemně osvěžující.