Gretzky se dívá
Slibný start v NHL, pak otřes mozku a přesun do Evropy. Teď chce Peter Mueller uspět v Brně.
Párkrát se s manželkou a pětiletým synkem prošel centrem Brna. A nestačil se divit. „Všude vidíte reklamy na Kometu. Lidé nosí klubové čepice a trička,“vypozoroval Peter Mueller.
Brzy by měl poutat pozornost on coby velká posila.
Ne kvůli vizáži – mohutnému kníru a vlajícím loknám. V extralize, která startuje za dva týdny, dlouhé roky nepůsobil cizinec s poutavějším životopisem.
Pohleďte: trénoval ho hokejový velikán Wayne Gretzky, v NHL odehrál bezmála tři sta mačů.
Jenže zatímco jeho vrstevníci z nováčkovské sezony Patrick Kane, Jonathan Toews nebo Nicklas Bäckström dál válí v zámoří, 30letý Američan kočuje po Evropě. „Jsem vděčný, že tu můžu hrát,“poví.
Ne, to není fráze. Muellerovu kariéru málem v dubnu 2010 ukončil otřes mozku, kvůli kterému nehrál rok a půl.
Věřil jste v té době, že si ještě zahrajete hokej?
Věděl jsem, že může přijít konec. Při léčení máte dobré i špatné dny. Zažil jsem třeba takové, že jsem nemohl chodit, nedokázal mluvit a pořádně ani neviděl. Postupně jsem se musel učit všechno znovu, ale věděl jsem, že i když to bude trvat rok, dva nebo tři, tak se chci vrátit.
Co vám pomáhalo?
Moje největší psychická podpora byla vždy manželka a rodina vůbec. Spousta lidí na vás zapomene, doktoři vás sice ošetřují, ale projít si tím musíte sami. Nikdy jsem si ale myšlenky o konci nepouštěl do
hlavy. Jasně, rok a půl nakonec byla dlouhá doba, ale jsem šťastný.
Změnila se vaše hra po dlouhé absenci?
Nedostanete to úplně z hlavy. Začal jsem být opatrnější, věděl jsem, co se může stát. Naučil jsem se ale s tím hrát.
V NHL jste měl na co navazovat. Hned v první sezoně ve Phoenixu jste nasbíral 54 (22+32) bodů.
Byl jsem strašně mladý a vnímal jsem to jinak než teď. Dnes je v NHL dost mladých – klidně bych řekl dětí – mezi 18 až 24 lety. Když jsem do ní nakoukl já, bylo mi 19 a hráli v ní hlavně třicátníci. Pamatuju si, že mi to přišlo až nereálné. Připravoval jsem se na kempu, najednou začínala liga a já hrál!
Jak vám pomohlo, že vaším prvním koučem v NHL byl legendární Wayne Gretzky?
Byl skvělý a užíval jsem si, že pod ním můžu hrát. Měl otevřenou mysl. Ani jsem ho nevnímal jako kouče, protože to byl přece Wayne Greztky! Ale mohl jste za ním přijít a on se s vámi začal bavit.
Utkvělo vám něco v paměti?
Hned po draftu (jako osmička v roce 2006), jsem s ním mluvil. Draft je sám o sobě síla, ale mluvit s Waynem? Nezapomenutelné! Byly to sice jen základní věci, ale pochopil jsem, že je vstřícný. Stejně jako hráč, tak i jako trenér chtěl vyhrávat. Hrát ofenzivně, jednoduše. Když máte na střídačce někoho takového, pořád se na něj otáčíte. Cítil jsem se, jako kdybych byl pod mikroskopem. Neustále vás to nutilo se zlepšovat. Jen potom přišly problémy, ale takový je život. Neuvědomujete si, že třeba máte nejlepší formu v životě. A víte, někdy takové přemýšlení škodí. Částečně ale za to mohlo, že jsem byl příliš mladý. Po odchodu Gretzkého jsme pod novým trenérem Davem Tippettem začali hrát kompletně nový systém, což pro mě bylo složitější, najednou to přestalo fungovat. A pak mě vyměnili. Myslel jsem, že se v Coloradu znovu nastartuju, v 15 zápasech jsem nasbíral 20 bodů, ale pak přišlo to zranění. Byla to největší část kariéry, kterou jsem promeškal. Snažil jsem se to dohánět, ale...
Šlo to těžce.
Po návratu jsem odehrál jen 34 zápasů, jenže bylo těžké pořádně se ukázat. Proto jsem šel na Floridu, kvůli výluce ale byla sezona 2012/2013 zkrácená. S vedením jsme se pak dlouho bavili o nové smlouvě, jenže jsem se dostal do bodu, kdy bylo září a nevěděl jsem, co bude v Americe, a měl jsem jasnou nabídku z Evropy. Proto jsem kývl na Švýcarsko.
Zvažoval jste i to, že hokej v Evropě je „bezpečnější“?
To nevím. Stále se srážíte, můžou se tam stát stejné věci jako na menším kluzišti. Odlišné jsou jen maličkosti. Rozdílné ale je, že s pukem máte víc času. V NHL máte vteřinu na rozhodnutí, v Evropě máte tři a můžete být kreativnější.
O comeback do NHL jste se pokusil ještě před dvěma lety na farmě Bostonu v Providence.
Cítil jsem, že na to mám, a bral jsem to jako dobrou příležitost ukázat se. Nechtěl jsem jen sedět a koukat, proto jsem zkusil AHL, kde jsem měl roli lídra. Kolem mě byla skupinka mladých šikovných kluků, kteří nyní hrají za Boston. I já jsem cítil, že bych mohl být užitečný... Ale nevyšlo to.
Věříte, že byste ještě měl na NHL? Zkusíte to znovu?
Pokaždé musíte věřit. A je fuk, co máte za sebou. Stále se snažíte dělat to nejlepší. Vždycky můžete věřit snům a zlepšovat se. Teď jsem šťastný, že jsem v Kometě. Úspěchy, které se povedly za poslední dva roky, na vás dýchají všude okolo.
Proč jste si vybral Brno?
Klub má dobrou organizaci, je tu vítězná mentalita. Česko jsem vždycky vnímal jako hokejovou zemi, která patří ke špičce. A jedním z důvodů bylo, že česká liga je kvalitnější než soutěž EBEL, ve které jsem hrál za Salcburk.
A jste tu spokojený?
Se ženou máme rádi evropský styl života. Bydlíme v centru, kde všichni mluví velmi dobře anglicky. Všude to máme kousek. Rodině se tu líbí, syna jsem dal do přípravky Komety.