Dokud nás konec tvé kariéry nerozdělí
Plzeňáci Strýcová a Kotyza. Ona mu věnovala výhru, on jí dal slib.
Pojí je Slavia. Plzeňská Slavia. Tenisový klub u Borského parku s břízami tyčícími se před velkou bílou budovou. Právě na zdejších antukových dvorcích se oba naučili zacházet s raketou.
David Kotyza si stále vybavuje Strýcovic zlobidlo, se kterým šili všichni čerti. Divou Báru, jež všechny udivovala svou sportovní šikovností. Ona zase jako dítě viděla, jak si Kotyza na kurtu číslo sedm zlomil kotník.
„Jen si vlastně nepamatuju, jestli tenkrát David ještě měl vlasy,“říká dvaatřicetiletá Strýcová rozpustile.
O mnoho let později jsou ti dva spolu na Flushing Meadows. On se ji ve čtvrtek chystal pozvat na večeři. Zarputilá veteránka a zkušený kouč. Znají se dlouho. Znají se dobře. Vzájemně se respektují, jejich vztah není jen profesionální.
„Bára je jedna z mála holek, které mi tykají,“říká Kotyza.
Strýcová i díky němu prožívá na grandslamech svou nejpovedenější sezonu. V Melbourne, Paříži, Londýně a New Yorku letos sesbírala už deset vítězství (dosud jich měla nejvíc sedm).
Stále se na žebříčku drží na dohled TOP 20. Když ve středu na rozpáleném modrém betonu brilantně rozebrala Španělku Arruabarrenovou 6:0 a 6:1, věnovala výhru Kotyzovi k jeho 51. narozeninám.
Na kurt si v brašně nosí jeho rady zaznamenané na papíře. Základní hesla si jako tahák píše na ruku.
„David ví, že už s mým stylem moc nezmůže. Ale skládáme spolu taktické střípky. I některé technické věci mi pomáhají,“libuje si Strýcová. „Chce, abych nehrála stereotypně. Abych se častěji dostávala na síť. Abych vybrousila podání...“
Kotyza ji obdivuje za nepohasínající snahu pilovat tenisové umění i odolnost mysli: „Pořád dělá pokroky. Na dvorci i v mentální přípravě. Maká na hlavě, i když ji to mimořádně vysiluje. Pochopila, že si tak může prodloužit kariéru a zároveň ji završit s hrdostí. Nechce ji jenom tak dopinkat. Zkouší i novinky.“
Kotyza ví, jakou má Strýcová náturu a s jakými návaly vášní zápolí. Už jako začínající trenér po vysoké škole v plzeňské Slavii pozoroval, že jí výbuchy vzteku škodí.
Pracovně se dali dohromady na přelomu let 2005 a 2006, kdy se Strýcová soužila. „Jako první juniorka světa byla zvyklá všechny porážet, mezi ženskými najednou prohrávala, což ji lámalo dolů,“říká Kotyza.
Strýcová se posléze seznámila s Jakubem Záhlavou, jenž ji převzal jako kouč a později se s ní oženil.
S Kotyzou zůstali kamarády, potkávali se na turnajích, ve fedcupovém týmu i v Plzni.
On třeba dovedl Petru Kvitovou ke dvěma wimbledonským titulům. Ona například vybojovala bronzovou medaili na olympiádě v Riu v deblu s Lucií Šafářovou.
Až na podzim 2017, když od ní odešel trenér Tomáš Krupa, napsala Strýcová starému rodinnému příteli Kotyzovi a tázala se, zda by se jí neujal.
„Naše kořeny a náš vztah určitě hrály roli,“připouští Kotyza. „Rozumíme si mimo kurt, což je strašně důležité. Stavy, kdy se jí nedaří, ať už tenisově, nebo v životě, je dobré sdílet s někým, kdo druhého pochopí. Ona ví, že já podpořím ji a naopak.“
A tak si plácli. „Necháváme si navzájem klid na turnajích, když ho ten druhý potřebuje,“líčí Strýcová. „Když mi tečou nervy, ani se mě nesnaží uklidňovat. Ale někdy taky umí být ostrý a zakřičí. Od něj to beru.“
Spolupráce dvou plzeňských slávistů v roce 2018 zvlášť na grandslamech klape. Ale co dál?
„Nikdo neví, jak dlouho ještě bude Bára hrát,“prohlásil Kotyza na zahrádce u hráčského vchodu do Ashe Stadium. „Když jsme se tu o tom bavili, tak jsem jí slíbil, že jestliže bude chtít, zůstanu s ní, dokud bude pinkat. Rád to udělám, protože je taková, jaká je.“