Strach ve městě
Bezmoc, napětí, obavy. Reportáž z německého Chemnitzu, kde vraždil imigrant
CHEMNITZ „To jste sem přišla přes tenhle park?“ptá se asi padesátiletý muž, který se představuje jako Michael. „Měla jste štěstí, že se vám nic nestalo, ale už tam nechoďte. To místo není bezpečné,“říká o prostranství přímo v centru města, na první pohled klidném místě poblíž historických budov, restaurací a nákupního centra.
Sesedá z kola u květin a hořících svíček na památku 35letého Daniela Hilliga, jehož v centru Chemnitzu v noci ze soboty na neděli zavraždili imigranti. Ještě s přilbou na hlavě mluví o zhoršující se bezpečnostní situaci a o tom, že není radno se po setmění v centru města zdržovat. Jeho slova v průběhu dvou dnů potvrzují i další obyvatelé saského města, zejména ženy. Mnohé z nich navíc mají i osobní zkušenost s napadením a sexuálním obtěžováním. Ať už se týká přímo jich, nebo jejich dcer.
I několik dní poté je město z víkendové vraždy stále v šoku. „Něco takového se tady dosud nestalo. Samozřejmě, byla tu nějaká kriminalita jako všude jinde, ale rozhodně se lidé nevraždili na ulici nožem,“říká Michael. Dva další muži, kteří Daniela doprovázeli, utrpěli vážná bodná zranění. Ve vazbě jako hlavní podezřelí sedí Iráčan a Syřan, kteří do Německa přišli jako žadatelé o azyl.
Ve čtvrtmilionovém městě přes nejrůznější záběry německých médií z místa, které zobrazují rozzuřený dav extremistů, však není patrná zloba a touha po násilné odvetě. Je to spíš smutek, beznaděj a pocit bezmoci. A také přesvědčení, že vládu zdejší problémy nezajímají, že straní migrantům, kteří nerespektují pravidla, nebo že celostátní média obyvatele města automaticky vykreslují jako hajlující neonacisty.
Místní popisují také opatření, která město v posledních letech přijalo. Obchody začaly dřív zavírat, aby prodavačky nemusely chodit městem pozdě v noci. Některé bary a restaurace v centru města zavřely zcela, pár soukromých lékařských praxí se přesunulo z centra města na okraj. Na veřejných koupalištích se objevily nápisy v arabštině o tom, jak se mají návštěvníci chovat. V ulicích přibylo policistů a kamer, bezpečnost to ale podle obyvatel Chemnitzu nijak nezlepšilo.
Shodují se v tom, že situace se začala zhoršovat po roce 2015 s příchodem více než milionu migrantů převážně z arabských a afrických zemí, kteří v Německu požádali o azyl. Zejména v centru města se pak zdržují ti, jejichž žádost už úřady zamítly, ale nedokážou je vyhostit a v zemi je takzvaně trpí. To je i případ zadrženého Iráčana.
V Sasku a stejně tak i v Chemnitzu strmě stoupá podpora protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD). Oproti loňskému roku posílila o 15 procent a stala se druhou nejsilnější stranou v této spolkové zemi, hned za vládnoucími křesťanskými demokraty (CDU). Pro její voliče je AfD jedinou stranou, která se nebojí o problémech souvisejících s masovou imigrací otevřeně mluvit.
CHEMNITZ „Byl to tak neskutečně milý člověk. Kdykoli jsme se potkali, vždycky se smál,“vypráví Yvonne, blízká kamarádka zavražděného Daniela. Na německý Chemnitz už padla tma a Yvonne znovu zapaluje svíčky, které sfoukl vítr.
V centru, jen pár desítek metrů od dominanty města, monstrózní sedmimetrové busty Karla Marxe, vznikla improvizovaná památka k poctě zavražděného: svíčky, květiny, fotografie a ručně psané vzkazy. Přímo na místě, kde v noci ze soboty na neděli během městských slavností skupina deseti cizinců napadla 35letého Daniela a další dva muže podobného věku.
Daniel, povoláním truhlář a otec malého dítěte, o několik hodin později zraněním v nemocnici podlehl. Další dva muži utrpěli vážná zranění.
Městem se hned začaly šířit zprávy, co se vlastně stalo. Tu první, nepodloženou o tom, že muž bránil napadenou ženu, policie brzy popřela.
„Víme, jak to bylo“
„Tahle verze se šířila po internetu, ale to nebyla pravda,“vysvětluje Yvonne. „Ve městě všichni vědí, jak to bylo. Chemnitz není zas tak velký, žije tu necelých čtvrt milionu obyvatel a mnozí se mezi sebou znají. Navíc Daniel tu měl spoustu kamarádů, byl to velmi vřelý a přátelský člověk.“Podle ní šlo jednoznačně o loupežné přepadení. „Chtěli prostě jeho peníze. Když jim je nedal, napadli ho nožem a chladnokrevně zabili. Bylo to deset lidí na tři, neměli šanci,“dodává Yvonne.
I ona říká, že se ve městě po setmění necítí dobře. „Snažím se tudy večer nechodit. Úplně vyhnout se tomu ale nemůžu, tak tu aspoň projedu co nejrychleji na kole. Abych si pokaždé platila taxi, to už by bylo příliš drahé,“popisuje svůj život v Chemnitzu drobná, asi 40letá žena s potetovanými pažemi.
„Není přece v pořádku, abych přestala nosit krátké sukně jen proto, že někdo to může brát jako výzvu k napadení? Pokud tu někdo chce s námi žít, musí přece respektovat naše pravidla, nebo snad ne? Co je na tom radikálního?“ptá se Yvonne.
Stejně tak se obává o svou třináctiletou dceru. „Mám o ni strach. Nedávno šla třeba s kamarádkami na koupaliště a začali je tam obtěžovat muži z arabských a afrických zemí. Chápete to? Třináctileté děti.“Chvěje se jí hlas a v očích se občas lesknou slzy. říkají shodně. „Bylo to pietní shromáždění. Lidé chtěli dát najevo, že takové chování tady není přijatelné. Zabíjet se na ulici nožem? Navíc Daniel byl napůl Kubánec, to každý viděl. Předhazovat truchlícím krajně pravicové nálady nedává žádný smysl,“říká Yvonne.
„K tomu se přidali extremisti zprava i zleva, to ano. Ale devadesát procent lidí s nimi nemělo nic společného. Média si vybrala to, co chtěla vidět,“přidává se do hovoru muž ve středních letech. „Obdivuji vás v Česku, že si tohle nenecháte líbit. U nás vláda pro Němce nedělá nic. Imigranti jsou jí milejší. Kdyby takhle neonacisté zabili třeba Turka, všude kolem by to místo hlídali policisté. Ale takhle?“zvyšuje hlas.
Okolo postává několik Němců kolem třiceti let, vesměs přátel a známých zavražděného Daniela. Omluvně se usmějí, sami by volili o něco mírnější slova, ale dávají muži za pravdu.
Tato slova potvrzuje Mandy Fischerová, zástupkyně šéfredaktora regionálního deníku Freie Presse. Popisuje také, jak se šířily nepravdivé informace o tom, že v Chemnitzu od neděle a zejména během demonstrací probíhaly organizované „štvanice“na cizince.
„K několika útokům tady skutečně došlo a byly ohlášeny na policii, ale že by tu probíhal nějaký organizovaný hon na lidi, kteří vypadají jinak, pro to dosud neexistují žádné důkazy,“říká Fischerová.
K těmto neexistujícím událostem se nicméně začali rychle vyjadřovat nejvyšší zástupci celostátní politiky. Kancléřka Angela Merkelová je odsoudila jako „odpudivé“, stejně se také vyjádřil mluvčí spolkové vlády Steffen Seibert.
„Už nikdy nebudu mít klid“
Hana (jméno bylo na přání změněno) pochází ze západních Čech, odkud se před deseti lety přestěhovala za svým manželem do Německa. Nejdřív žili v Heidelbergu, loni přesídlili do Chemnitzu. Ve stotisícovém městě ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko se už prý nedalo žít.
„Třikrát mě napadli. Na ulici, v obchodě, za bílého dne,“říká zdráhavě padesátiletá žena. „Nakupovala jsem třeba v obchodě a jeden se o mě začal velmi nepříjemně otírat. Nebo jsem šla přes den po ulici a z průchodu vyběhl muž a začal mě pronásledovat.“O nepříjemných zážitcích se příliš bavit nechce, nejraději by je vytěsnila z paměti. Na otázku, kdo to byl, jen pokrčí rameny a řekne, že „muži tmavé pleti“.
I proto se loni s manželem přestěhovali do Chemnitzu. Od města nedaleko českých hranic očekávali, že tady se podobné útoky opakovat nebudou. Stalo se. „Žiju tady rok a už mě tu jednou napadli. Bez manžela už nikam nechodím,“říká. Stojíme odpoledne na hlavní třídě v centru města, přesto se co chvíli nervózně ohlíží přes rameno.
„Čím dál víc času trávím v Česku, abych se vždy trochu vzpamatovala a dala do kupy. Moji známí mi občas říkají, že to přeháním, že tak zlé to přece není. Ale pokud někdo má zkušenost s napadením, natož s několika, už nikdy nemůže být v klidu,“dodává.
Bez diskuse
Politické nálady v Chemnitzu se setrvale mění jedním směrem: Loňské zemské volby sice vyhráli křesťanští demokraté (CDU), od té doby ale ztratili podporu deseti procentních bodů. V průzkumech veřejného mínění se ještě drží na prvním místě, ale hned za nimi rychle posiluje protiimigrační a národně konzervativní Alternativa pro Německo (AfD), která si za stejnou dobu polepšila o patnáct procentních bodů. Na chemnitzské radnici pak sedí neoblíbená starostka z řad socialistů.
Zatímco posilující AfD dělá starosti zejména spolkovým zemím na západě Německa, pro obyvatele Chemnitzu je stále častěji stranou, která pro ně jako poslední představuje naději, že se věci ještě mohou změnit k lepšímu.
„O problémech s masovou imigrací se vůbec nemluví a ani to příliš nejde. Když se o to pokusíme v parlamentu, ostatní strany nám začnou nadávat do rasistů,“říká poslanec spolkového sněmu za AfD Ulrich Oehme, který z Berlína přijel do Chemnitzu obhlédnout situaci.
„To škodí i cizincům, kteří tu s námi dlouho a v klidu žijí. I oni navíc mají obavy, že se vše nakonec obrátí proti nim. Jen proto, že jinak vypadají,“říká Oehme. „Vidíme tu ale ještě jeden velmi nebezpečný trend. Dělali jsme si v posledních dnech analýzu arabsky psaných textů na internetu a sociálních médiích, které se týkají Německa. A v nich se objevují otevřené výzvy k násilí vůči Němcům.“
„Lidé v Chemnitzu toho vydrží hodně,“uvažuje Oehme. „Ale když padne poslední kapka a vyjdou do ulic, tak to hned tak neodezní. Je možné, že dění v Chemnitzu se nakonec stane impulzem, který pohne i celostátní politikou. Potenciál tu rozhodně je.“